Na této sugestivní noční scenérii ve Velké Británii v Cambridge k obloze míří natáčivá parabolická anténa o průměru 18 m z Jednomílového radioteleskopu Mullardovy radioastronomické observatoře. Scéna byla zachycena po sobě jdoucími 30sekundovými expozicemi po dobu 90 minut. Kombinované expozice v...
Co dnes v noci objeví obrovský radioteleskop v Green Bank? Na tomto snímku je vpravo dole největší plně směřovatelný radioteleskop na světě GBT (Robert C. Byrd Green Bank Telescope). Radioteleskop GBT s mísou větší než fotbalové hřiště sedí mezi kopci Západní Virginie v USA v radiově tiché zóně s...
Včera zemským stínem proklouznul květnový perigeový úplněk a potěšil pozorovatele noční oblohy kolem Tichomoří. Na časosběrné sérii snímků úplného zatmění Měsíce ze západní Severní Ameriky je vidět, jak se propadá k pohoří Sierra Nevada. Měsíc uprostřed zatmění nízko nad západním obzorem zachytily...
Rádio a televize od svých počátků volně vysílaly do vesmíru. My jsme někdy také poslouchali. Velký radioteleskop státní univerzity v Ohiu láskyplně přezdívaný "Velké ucho", byl jedním z prvních posluchačů. Velké ucho mělo velikost tří hřišť amerického fotbalu a tvořila ho rozlehlá kovová rovina na...
Merkur byl 29. září tak daleko od Slunce, jak jen tato nejvnitřnější planeta poblíž maximální elongace na pozemské obloze může být a o svítání se dělil s Měsícem. Na malebné scéně se k prchavému Merkuru přidal nov v náručí starého měsíce, slunečním světlem ozářený ubývající srpek Měsíc...
Sférický dalekohled s aperturou 500 metrů FAST (Five-hundred-meter Aperture Spherical Telescope) je umístěn v přírodní kotlině v odlehlé hornaté jihozápadní čínské provincii Guizhou. Novému radioteleskopu se říká Tianyan, neboli Oko do nebe a je vidět na fotografii, která byla pořízena na...
Kometa PanSTARRS (C/2011 L4) rychle prolétá jižní oblohou a 5. března na této soumračné scéně sledovala nad západním obzorem Slunce. V popředí je radioteleskop v Parkesu Australské národní vědecké agentury CSIRO, který má plně otáčivou parabolickou anténu o průměru 64 metrů a která není...
Toulavé planety Venuše a Jupiter se 15. července setkaly u východního obzoru se starým srpkem Měsíce. Tento poklidný jižní pohled tolik očekávané konjunkce před úsvitem zahrnuje v nebeské řadě také nádhernou hvězdokupu Plejády a jasné hvězdy Aldebaran a Betelgeuse. Pokud chcete identifikovat...
Radioteleskop o průměru 64 metrů v Parkesu je znám svým přispěním při letech člověka do vesmíru, svými slavnými přenosy televizního obrazu z Měsíce pozemšťanům při letu Apollo 11. Obří otočná anténní mísa se krásně vyjímá v popředí této podvečerní oblohy. Nad anténou je hvězdnatá noc...
Tato šest měsíců dlouhá expozice vměstnala období od slunovratu ke slunovratu (od 21. prosince 2008 do 20. června 2009) do jediného pohledu. Tento nekonvenční obrázek zvaný solarograf byl pořízen dírkovou komorou vyrobenou z hliníkové plechovky vyložené fotografickým papírem. Tato jednoduchá...
Jsou tak velké, že to skoro až nemůže být pravda. Paraboly radioteleskopů VLA (Very Large Array) mohou vypadat jako podivné kombinace koster dinosaurů a obyčejných parabol pro příjem satelitní televize. Celkem 27 parabol VLA kombinuje vysokou citlivost s vysokým rozlišením, což...
Nejfotogeničtější soustava radioteleskopů na světě je také nejproduktivnější. Každý z 27 radioteleskopů soustavy Very Large Array (VLA) velikosti domu se může pohybovat po železničních kolejích. VLA oslavující svých dvacet let v provozu je zobrazena nahoře v kompaktním postavení před Tres...
Na této sugestivní noční scenérii ve Velké Británii v Cambridge k obloze míří natáčivá parabolická anténa o průměru 18 m z Jednomílového radioteleskopu Mullardovy radioastronomické observatoře. Scéna byla zachycena po sobě jdoucími 30sekundovými expozicemi po dobu 90 minut. Kombinované expozice v...
Co dnes v noci objeví obrovský radioteleskop v Green Bank? Na tomto snímku je vpravo dole největší plně směřovatelný radioteleskop na světě GBT (Robert C. Byrd Green Bank Telescope). Radioteleskop GBT s mísou větší než fotbalové hřiště sedí mezi kopci Západní Virginie v USA v radiově tiché zóně s...
Včera zemským stínem proklouznul květnový perigeový úplněk a potěšil pozorovatele noční oblohy kolem Tichomoří. Na časosběrné sérii snímků úplného zatmění Měsíce ze západní Severní Ameriky je vidět, jak se propadá k pohoří Sierra Nevada. Měsíc uprostřed zatmění nízko nad západním obzorem zachytily...
Rádio a televize od svých počátků volně vysílaly do vesmíru. My jsme někdy také poslouchali. Velký radioteleskop státní univerzity v Ohiu láskyplně přezdívaný "Velké ucho", byl jedním z prvních posluchačů. Velké ucho mělo velikost tří hřišť amerického fotbalu a tvořila ho rozlehlá kovová rovina na...
Merkur byl 29. září tak daleko od Slunce, jak jen tato nejvnitřnější planeta poblíž maximální elongace na pozemské obloze může být a o svítání se dělil s Měsícem. Na malebné scéně se k prchavému Merkuru přidal nov v náručí starého měsíce, slunečním světlem ozářený ubývající srpek Měsíc...
Sférický dalekohled s aperturou 500 metrů FAST (Five-hundred-meter Aperture Spherical Telescope) je umístěn v přírodní kotlině v odlehlé hornaté jihozápadní čínské provincii Guizhou. Novému radioteleskopu se říká Tianyan, neboli Oko do nebe a je vidět na fotografii, která byla pořízena na...
Kometa PanSTARRS (C/2011 L4) rychle prolétá jižní oblohou a 5. března na této soumračné scéně sledovala nad západním obzorem Slunce. V popředí je radioteleskop v Parkesu Australské národní vědecké agentury CSIRO, který má plně otáčivou parabolickou anténu o průměru 64 metrů a která není...
Toulavé planety Venuše a Jupiter se 15. července setkaly u východního obzoru se starým srpkem Měsíce. Tento poklidný jižní pohled tolik očekávané konjunkce před úsvitem zahrnuje v nebeské řadě také nádhernou hvězdokupu Plejády a jasné hvězdy Aldebaran a Betelgeuse. Pokud chcete identifikovat...
Radioteleskop o průměru 64 metrů v Parkesu je znám svým přispěním při letech člověka do vesmíru, svými slavnými přenosy televizního obrazu z Měsíce pozemšťanům při letu Apollo 11. Obří otočná anténní mísa se krásně vyjímá v popředí této podvečerní oblohy. Nad anténou je hvězdnatá noc...
Tato šest měsíců dlouhá expozice vměstnala období od slunovratu ke slunovratu (od 21. prosince 2008 do 20. června 2009) do jediného pohledu. Tento nekonvenční obrázek zvaný solarograf byl pořízen dírkovou komorou vyrobenou z hliníkové plechovky vyložené fotografickým papírem. Tato jednoduchá...
Jsou tak velké, že to skoro až nemůže být pravda. Paraboly radioteleskopů VLA (Very Large Array) mohou vypadat jako podivné kombinace koster dinosaurů a obyčejných parabol pro příjem satelitní televize. Celkem 27 parabol VLA kombinuje vysokou citlivost s vysokým rozlišením, což...
Nejfotogeničtější soustava radioteleskopů na světě je také nejproduktivnější. Každý z 27 radioteleskopů soustavy Very Large Array (VLA) velikosti domu se může pohybovat po železničních kolejích. VLA oslavující svých dvacet let v provozu je zobrazena nahoře v kompaktním postavení před Tres...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
