Proč je Měsíc tak prašný? Na Zemi jsou horniny zvětrávány větrem a vodou, čímž vzniká půda a písek. Na Měsíci eony neustálého bombardování mikrometeority rozmetaly skalnatý povrch a vytvořily vrstvu prachové měsíční půdy neboli regolitu. Pro astronauty Apolla a jejich vybavení byl všudypřítomný...
Proč je Měsíc tak zaprášený? Na Zemi horniny zvětrávají větrem a vodou za vzniku půdy a písku. Na Měsíci historie neustálého bombardování mikrometeority otryskala skalnatý povrch a vytvořila vrstvu prachové měsíční půdy neboli regolitu. Pro astronauty Apolla a jejich vybavení byl všudypřítomný jemný...
Proč je na Měsíci tolik prachu? Na Zemi kamení zvětrává působením větru a vody, vzniká půda a písek. Na Měsíci historie neustálého bombardování mikrometeority ostřelovala kamenitý povrch za vzniku prachovité vrstvy lunární půdy nebo regolitu. Pro kosmonauty výprav Apollo a jejich vybavení byl...
Co se stalo Saturnovu měsíci Japetu? Rozsáhlé části tohoto podivného světa jsou tmavé jak uhel, zatímco jiné jsou jasné jako led. Složení tmavého materiálu je neznámé, ale infračervené spektrum naznačuje, že možná obsahuje nějakou tmavou formu uhlíku. Japetus má také neobvyklý...
Z padesáti kilometrů nad asteroidem Eros se povrch uvnitř jednoho z jeho největších kráterů zdá pokryt neobvyklou substancí: regolitem. Tloušťka a složení povrchového prachu, kterým regolit je, zůstává předmětem mnoha bádání. Hodně regolitu na asteroidu 433 Eros pravděpodobně vzniklo za...
Proč je Měsíc zaprášený? Na Zemi skály zvětrávají působením větru a vody a vytvářejí půdu a písek. Za dlouhou historii bombardování Měsíce mikrometeority byl skalnatý povrch ostřílen za vzniku vrstvy prachové lunární půdy neboli regolitu. Tento lunární regolit by mohl být vědeckým...
Z výše padesáti kilometrů nad asteroidem Eros se zdá, že povrch jednoho z jeho největších kráterů pokrývá neovyklá substance: regolit. Tloušťka a složení povrchového prachu, kterým regolit je zůstává předmětem mhoha výzkumů. Mnoho regolitu na planetce 433 Eros pravděpodobně vzniklo během...
Proč je Měsíc zaprášený? Na Zemi horniny zvětrávají působením větru a vody a vytváří půdu a písek. Na Měsíci během dlouhé historie bombardování mikrometeority odstřílely skalnatý povrch a vytvořily vrstvu prachovité měsíční půdy nebo regolitu. Tento měsíční regolit by mohl...
Co leží pod povrchem Erosu? Tento snímek pořízený před dvěma týdny sondou NEAR, jež tmavý asteroid obíhá, ukazuje kilometr široký kráter, kde pod tmavým regolitovým povrchem leží určité typy světlých materiálů. Tato světlá látka viditelná i na jiných fotografiích, může být poměrně čerstvým...
Z výše padesáti kilometrů nad Erosem se jeví povrch uvnitř jednoho z největších kráterů pokrytý neobvyklou látkou: regolitem. Tloušťka a složení povrchového prachu, který je regolitem zůstává předmětem hodně výzkumů. Hodně regolitu na planetce 433 Eros bylo asi vytvořeno početnými malými impakty...
Proč je Měsíc tak prašný? Na Zemi jsou horniny zvětrávány větrem a vodou, čímž vzniká půda a písek. Na Měsíci eony neustálého bombardování mikrometeority rozmetaly skalnatý povrch a vytvořily vrstvu prachové měsíční půdy neboli regolitu. Pro astronauty Apolla a jejich vybavení byl všudypřítomný...
Proč je Měsíc tak zaprášený? Na Zemi horniny zvětrávají větrem a vodou za vzniku půdy a písku. Na Měsíci historie neustálého bombardování mikrometeority otryskala skalnatý povrch a vytvořila vrstvu prachové měsíční půdy neboli regolitu. Pro astronauty Apolla a jejich vybavení byl všudypřítomný jemný...
Proč je na Měsíci tolik prachu? Na Zemi kamení zvětrává působením větru a vody, vzniká půda a písek. Na Měsíci historie neustálého bombardování mikrometeority ostřelovala kamenitý povrch za vzniku prachovité vrstvy lunární půdy nebo regolitu. Pro kosmonauty výprav Apollo a jejich vybavení byl...
Co se stalo Saturnovu měsíci Japetu? Rozsáhlé části tohoto podivného světa jsou tmavé jak uhel, zatímco jiné jsou jasné jako led. Složení tmavého materiálu je neznámé, ale infračervené spektrum naznačuje, že možná obsahuje nějakou tmavou formu uhlíku. Japetus má také neobvyklý...
Z padesáti kilometrů nad asteroidem Eros se povrch uvnitř jednoho z jeho největších kráterů zdá pokryt neobvyklou substancí: regolitem. Tloušťka a složení povrchového prachu, kterým regolit je, zůstává předmětem mnoha bádání. Hodně regolitu na asteroidu 433 Eros pravděpodobně vzniklo za...
Proč je Měsíc zaprášený? Na Zemi skály zvětrávají působením větru a vody a vytvářejí půdu a písek. Za dlouhou historii bombardování Měsíce mikrometeority byl skalnatý povrch ostřílen za vzniku vrstvy prachové lunární půdy neboli regolitu. Tento lunární regolit by mohl být vědeckým...
Z výše padesáti kilometrů nad asteroidem Eros se zdá, že povrch jednoho z jeho největších kráterů pokrývá neovyklá substance: regolit. Tloušťka a složení povrchového prachu, kterým regolit je zůstává předmětem mhoha výzkumů. Mnoho regolitu na planetce 433 Eros pravděpodobně vzniklo během...
Proč je Měsíc zaprášený? Na Zemi horniny zvětrávají působením větru a vody a vytváří půdu a písek. Na Měsíci během dlouhé historie bombardování mikrometeority odstřílely skalnatý povrch a vytvořily vrstvu prachovité měsíční půdy nebo regolitu. Tento měsíční regolit by mohl...
Co leží pod povrchem Erosu? Tento snímek pořízený před dvěma týdny sondou NEAR, jež tmavý asteroid obíhá, ukazuje kilometr široký kráter, kde pod tmavým regolitovým povrchem leží určité typy světlých materiálů. Tato světlá látka viditelná i na jiných fotografiích, může být poměrně čerstvým...
Z výše padesáti kilometrů nad Erosem se jeví povrch uvnitř jednoho z největších kráterů pokrytý neobvyklou látkou: regolitem. Tloušťka a složení povrchového prachu, který je regolitem zůstává předmětem hodně výzkumů. Hodně regolitu na planetce 433 Eros bylo asi vytvořeno početnými malými impakty...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4
