Co se děje se Sluncem? Dolní polovina Slunce se jasně skrývá za hustým mračnem. Mračna v průměru na celé zeměkouli cloní Slunce asi 2/3 času, i když na mnoha místech je to méně. Vpravo nahoře je na Slunci vidět protuberance magneticky se vznášejícího horkého plynu. Protuberance se může zdát malá,...
Obecný trend měsíčních údajů o slunečních skvrnách nyní potvrzuje, že minimum přibližně 11letého cyklu sluneční aktivity nastalo v prosinci 2019 a vyznačuje tak začátek 25. slunečního cyklu. Na rozděleném pohledu se slunečními polokoulemi je vpravo vidět klidné Slunce v minimu své aktivity. Naproti...
Na Slunci nejsou žádné skvrny. S tímto údajem se musíme v roce 2019 spokojit už po dobu 272 dnů, včetně aktuálních 35 v řadě. Slunce je v minimu své aktivity a z pohledu počtu dní beze skvrn je rok 2019 rekordním ve sledování aktivity Slunce od začátku kosmické éry. Aktuální rekord byl dosažen již o...
To není sluneční skvrna. To je Mezinárodní kosmická stanice (ISS) zachycená při přeletu přes Slunce. Jednotlivé sluneční skvrny mají tmavou centrální umbru, světlejší okolní penumbru a vůbec nemají sluneční panely. ISS je naproti tomu složitou stavbou s četnými výstupky a je...
Kam se poděly všechny sluneční skvrny? Minulý měsíc byl celkový počet skvrn, které přešly přes naše Slunce: nula. Toto sluneční minimum se povrch Slunce stal neobyčejně pasivním, hluboce pod dlouhodobý měsíčním průměrem, podobně jako při minulém slunečním minimu. Taková pasivita není...
I klidné Slunce může být rušným místem. A během hlubokého slunečního minima v několika minulých letech bylo naše Slunce neobvykle klidné. Snímek nahoře z minulého týdne byl zachycen v jediné barvě světla zvané H alfa a poté falešně vybarven a do velkých podrobností zachycuje slabě vřící...
Někdy jsou hned za okrajem Slunce vidět protuberance. To byl i případ minulého týdne, když byla vpravo nahoře vidět protuberance a tak prokázala zvýšenou aktivitu Slunce, které se probouzí po neobvykle tichém slunečním minimu. V chromosféře je na Slunci na snímku nahoře, který...
Když se 2. června nad Stuttgartem v Německu protrhly mraky, tak se naskytla poměrně vzácná podívaná na skvrny na Slunci. Zhruba jedenáctiletý cyklus sluneční aktivity je stále v překvapivě hlubokém minimu a roky 2008 a 2009 vykazovaly nejnižší počty slunečních skvrn od desetiletí...
Proč bylo Slunce nedávno tak tiché? Nikdo to jistě neví. Už více jak přes rok naše Slunce ukázalo jen několik málo aktivních oblastí, kde sídlí ještě méně slunečních skvrn, přičemž takové období relativního klidu je docela neobvyklé. Co o našem Slunci dobře známo, že je v přechodném období...
Na našem Slunci začal nový cyklus. Magnetické pole se v minulém roce na Slunci vynulovalo a nyní začíná nová 11 letá perioda. Na snímku nahoře ve specifické barvě světla emitovaného vodíkem je sluneční skvrna 10982, jedna z prvních slunečních skvrn nového cyklu. Ty dvě tmavé čáry, které...
Co se děje se Sluncem? Dolní polovina Slunce se jasně skrývá za hustým mračnem. Mračna v průměru na celé zeměkouli cloní Slunce asi 2/3 času, i když na mnoha místech je to méně. Vpravo nahoře je na Slunci vidět protuberance magneticky se vznášejícího horkého plynu. Protuberance se může zdát malá,...
Obecný trend měsíčních údajů o slunečních skvrnách nyní potvrzuje, že minimum přibližně 11letého cyklu sluneční aktivity nastalo v prosinci 2019 a vyznačuje tak začátek 25. slunečního cyklu. Na rozděleném pohledu se slunečními polokoulemi je vpravo vidět klidné Slunce v minimu své aktivity. Naproti...
Na Slunci nejsou žádné skvrny. S tímto údajem se musíme v roce 2019 spokojit už po dobu 272 dnů, včetně aktuálních 35 v řadě. Slunce je v minimu své aktivity a z pohledu počtu dní beze skvrn je rok 2019 rekordním ve sledování aktivity Slunce od začátku kosmické éry. Aktuální rekord byl dosažen již o...
To není sluneční skvrna. To je Mezinárodní kosmická stanice (ISS) zachycená při přeletu přes Slunce. Jednotlivé sluneční skvrny mají tmavou centrální umbru, světlejší okolní penumbru a vůbec nemají sluneční panely. ISS je naproti tomu složitou stavbou s četnými výstupky a je...
Kam se poděly všechny sluneční skvrny? Minulý měsíc byl celkový počet skvrn, které přešly přes naše Slunce: nula. Toto sluneční minimum se povrch Slunce stal neobyčejně pasivním, hluboce pod dlouhodobý měsíčním průměrem, podobně jako při minulém slunečním minimu. Taková pasivita není...
I klidné Slunce může být rušným místem. A během hlubokého slunečního minima v několika minulých letech bylo naše Slunce neobvykle klidné. Snímek nahoře z minulého týdne byl zachycen v jediné barvě světla zvané H alfa a poté falešně vybarven a do velkých podrobností zachycuje slabě vřící...
Někdy jsou hned za okrajem Slunce vidět protuberance. To byl i případ minulého týdne, když byla vpravo nahoře vidět protuberance a tak prokázala zvýšenou aktivitu Slunce, které se probouzí po neobvykle tichém slunečním minimu. V chromosféře je na Slunci na snímku nahoře, který...
Když se 2. června nad Stuttgartem v Německu protrhly mraky, tak se naskytla poměrně vzácná podívaná na skvrny na Slunci. Zhruba jedenáctiletý cyklus sluneční aktivity je stále v překvapivě hlubokém minimu a roky 2008 a 2009 vykazovaly nejnižší počty slunečních skvrn od desetiletí...
Proč bylo Slunce nedávno tak tiché? Nikdo to jistě neví. Už více jak přes rok naše Slunce ukázalo jen několik málo aktivních oblastí, kde sídlí ještě méně slunečních skvrn, přičemž takové období relativního klidu je docela neobvyklé. Co o našem Slunci dobře známo, že je v přechodném období...
Na našem Slunci začal nový cyklus. Magnetické pole se v minulém roce na Slunci vynulovalo a nyní začíná nová 11 letá perioda. Na snímku nahoře ve specifické barvě světla emitovaného vodíkem je sluneční skvrna 10982, jedna z prvních slunečních skvrn nového cyklu. Ty dvě tmavé čáry, které...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento
V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
