Co pohání mlhovinu Srdce? Velká emisní mlhovina s označením IC 1805 vcelku vypadá jako srdce. Záře mlhoviny a stejně tak i tvar z plynových a prachových mračen je důsledkem hvězdných větrů a radiace hmotných hvězd z nově zrozených hvězd hvězdokupy Melotte 15 v této...
Co pohání mlhovinu Srdce? Velká emisní mlhovina s označením IC 1805 vcelku vypadá jako srdce. Záře mlhoviny a stejně tak i tvar z plynových a prachových mračen je důsledkem hvězdných větrů a radiace hmotných hvězd z nově zrozených hvězd hvězdokupy Melotte 15 v této...
Obloha někdy napodobuje zemi. Na snímku z května 2017 z chilské pouště Atacama je vidět, jak popředí obklopuje svažité okraje kaldery vyhaslé sopky. Prohlubeň dole poeticky zrcadlí oblouk naší Galaxie Mléčné dráhy nahoře. Noční jižní pohled je posetý mnoha slavnými ikonami včetně...
Vidíte ho? Tato obyčejná otázka často předchází znovunalezení jedné z nejběžnější známé konfigurace hvězd na severní obloze: Velkého vozu. Toto seskupení hvězd je jednou z mála věcí, které nejspíše viděly a budou vidět všechny generace. Velký vůz samotný není souhvězdí. Velký vůz je...
Podobně jako střed vašeho oblíbeného města, nebo kterýkoliv web, který o sebe dbá, tak je i povrch Io neustále ve výstavbě (under construction). Tento Jupiterův měsíc je proslulý jako vulkanicky nejaktivnější těleso ve Sluneční soustavě, toky lávy neustále jeho bizarní povrch mění a...
Ten nejpodivnější měsíc ve Sluneční soustavě je jasně žlutý. Tento obrázek je pokusem ukázat, jak by Io vypadal v "pravých barvách" vnímaných běžným lidským okem a byl pořízen v červenci 1999 kosmickou sondou Galileo, která od roku 1995 do roku 2003 obíhala kolem Jupiteru. Barvy na Io...
Naši Zemi pokrývají sopky. Sopky jsou díry v chladném zemském povrchu, odkud někdy náhle vychází horká tekutá hornina. Na snímku nahoře z kamery ASTER na palubě družice NASA Terra jsou z výše vidět zasněžené vulkány, které tvoří malebné Ostrovy čtyř hor na Aleutských...
Co způsobuje tyto neobvyklé kuželovité útvary Marsu? Tyto malé kužely mají základny v průměru jen 100 metrů a vyskytují se poblíž marsovských sopek jako je Olympus Mons. Poblíž kuželů jsou také suché kanály a erodované břehy. Na základě těchto indicií někteří vědci spekulují, že kužely...
Co pohání mlhovinu Srdce? Velká emisní mlhovina s označením IC 1805 vcelku vypadá jako srdce. Záře mlhoviny a stejně tak i tvar z plynových a prachových mračen je důsledkem hvězdných větrů a radiace hmotných hvězd z nově zrozených hvězd hvězdokupy Melotte 15 v této...
Co pohání mlhovinu Srdce? Velká emisní mlhovina s označením IC 1805 vcelku vypadá jako srdce. Záře mlhoviny a stejně tak i tvar z plynových a prachových mračen je důsledkem hvězdných větrů a radiace hmotných hvězd z nově zrozených hvězd hvězdokupy Melotte 15 v této...
Obloha někdy napodobuje zemi. Na snímku z května 2017 z chilské pouště Atacama je vidět, jak popředí obklopuje svažité okraje kaldery vyhaslé sopky. Prohlubeň dole poeticky zrcadlí oblouk naší Galaxie Mléčné dráhy nahoře. Noční jižní pohled je posetý mnoha slavnými ikonami včetně...
Vidíte ho? Tato obyčejná otázka často předchází znovunalezení jedné z nejběžnější známé konfigurace hvězd na severní obloze: Velkého vozu. Toto seskupení hvězd je jednou z mála věcí, které nejspíše viděly a budou vidět všechny generace. Velký vůz samotný není souhvězdí. Velký vůz je...
Podobně jako střed vašeho oblíbeného města, nebo kterýkoliv web, který o sebe dbá, tak je i povrch Io neustále ve výstavbě (under construction). Tento Jupiterův měsíc je proslulý jako vulkanicky nejaktivnější těleso ve Sluneční soustavě, toky lávy neustále jeho bizarní povrch mění a...
Ten nejpodivnější měsíc ve Sluneční soustavě je jasně žlutý. Tento obrázek je pokusem ukázat, jak by Io vypadal v "pravých barvách" vnímaných běžným lidským okem a byl pořízen v červenci 1999 kosmickou sondou Galileo, která od roku 1995 do roku 2003 obíhala kolem Jupiteru. Barvy na Io...
Naši Zemi pokrývají sopky. Sopky jsou díry v chladném zemském povrchu, odkud někdy náhle vychází horká tekutá hornina. Na snímku nahoře z kamery ASTER na palubě družice NASA Terra jsou z výše vidět zasněžené vulkány, které tvoří malebné Ostrovy čtyř hor na Aleutských...
Co způsobuje tyto neobvyklé kuželovité útvary Marsu? Tyto malé kužely mají základny v průměru jen 100 metrů a vyskytují se poblíž marsovských sopek jako je Olympus Mons. Poblíž kuželů jsou také suché kanály a erodované břehy. Na základě těchto indicií někteří vědci spekulují, že kužely...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
