Tuto vesmírnou scénu obývá silueta zajímavé temné mlhoviny. Lyndova temná mlhovina LDN 1622 je vidět na slabém pozadí zářícího vodíku, který je viditelný pouze na dlouhých teleskopických expozicích této oblasti. Naproti tomu jasnější reflexní mlhovina vdB 62 je lépe vidět těsně nad prašnou temnou...
Nenápadná oblast v souhvězdí Býka ukrývá tyto temné a prašné mlhoviny. Scénu posévají hvězdy dvoj a vícenásobných systémů, které vznikají uvnitř svého zárodečného Molekulárního mračna v Býku ve vzdálenosti asi 450 světelných roků. Hvězdy mladé pouhé miliony let stále procházejí svým hvězdným...
Z tohoto páru vznikajících hvězd je v infračerveném světle na snímku kamerou NIRcam Kosmického dalekohledu Jamese Webba vidět výtoky molekulárního plynu o vysoké rychlosti. Tyto mladé hvězdy katalogizované jako Herbig-Harovy objekty HH 46/47 jsou zasazeny do tmavé mlhoviny, která je při pohledu ve...
Ta oranžová hvězda ve středu nahoře v zaprášeném teleskopickém poli T Tauri, prototyp třídy proměnných hvězd typu T Tauri. Vedle ní (vpravo) je žlutý kosmický oblak historicky známý jako Hindova proměnná mlhovina (NGC 1555). About 650 light-years away, Hvězda i mlhovina jsou...
Tuto kosmickou scénu obývá silueta spletité temné mlhoviny. Lyndsova temná mlhovina (LDN) 1622 je vidět proti slabému pozadí zářícího vodíku, které je ovšem vidět jenom na dlouhých expozicích této oblasti. Naproti tomu jasnější reflexní mlhovina vdB 62 od středu vpravo nahoře je vidět mnohem...
Žlutá hvězda ve středu tohoto zaprášeného teleskopického pohledu je T Tauri, prototyp třídy proměnných hvězd typu T Tauri. Hned vedle je žluté kosmické mračno, které je historicky známo jako Hindova proměnná mlhovina (NGC 1555). Je na okraji neviditelného molekulárního mračna, více než 400...
Barevná mlhovina NGC 1579 připomíná známější mlhovinu Trifid, ale na pozemské obloze leží mnohem severněji v hrdinském souhvězdí Perseus. Mlhovina NGC 1579 měří asi 3 světelné roky, je asi 2100 světelných let daleko a podobně jako Trifid je příkladem kontrastu modrých a červených barev s...
Žlutá hvězda u středu tohoto pozoruhodného teleskopického pohledu je T Tauri, prototyp třídy proměnných hvězd typu T Tauri. V okolí je prachové žluté kosmické mračno, které je historicky známo jako Hindova proměnná mlhovina (NGC 1555). Je vidět, že hvězda i mlhovina na okraji molekulárního...
Barvitá mlhovina NGC 1579 připomíná více známou mlhovinu Trifid, ale na pozemské obloze se nachází mnohem severněji v hrdinském souhvězdí Perseus. NGC 1579 je ve vzdálenosti asi 2100 světelných let, měří 3 světelné roky a je podobně jako Trifid vykreslena v kontrastních modrých a červených...
Ta oranžová hvězda ve středu tohoto pozoruhodného teleskopického pohledu je T Tauri, prototyp třídy proměnných hvězd T Tauri. Kolem je prachové žluté kosmické mračno historicky známé jako Hindova proměnná mlhovina (NGC 1555/1554). Hvězda i mlhovina jsou vidět na okraji molekulárního mračna...
Kosmické tornádo dlouhé několik světelných let je ve skutečnosti silný výtrysk katalogizovaný jako HH (Herbig-Harův objekt) 49/50 směřující z horní části snímku ze Spitzerova kosmického dalekohledu dolů. Ačkoliv je dobře známo, že se takové energetické výrony výrony váží s utvářením mladých...
Toto několik světelných let kosmické tornádo je ve skutečnosti silný výtrysk katalogizovaný jako HH (Herbig-Haro) 49/50, který tryská odshora na obrázku ze Spitzerova kosmického dalekohledu. Přestože je o takových energetických výtryscích dobře známo, že jsou spojeny se vznikem mladých...
V západní Kentucky byla 23. ledna jasná, chladná noc, když amatérský astronom Jay McNeil zkoušel svůj nedávno pořízený třípalcový (75 mm) refraktor zobrazováním oblasti kolem dobře známého objektu, reflekční mlhoviny M78 v Orionu. Několik dnů poté si při zpracování snímků z této oblasti...
Na tomto nedávno zveřejněném snímku ve falešných barvách z dalekohledu Spitzer Space Telescope se v infračerveném světle ukazují vysokorychlostní výtoky molekulárního plynu z mladého stelárního objektu. Infračervený zdroj katalogizovaný jako HH (Herbig-Haro) 46/47 se nachází v temné neboli v...
Tuto vesmírnou scénu obývá silueta zajímavé temné mlhoviny. Lyndova temná mlhovina LDN 1622 je vidět na slabém pozadí zářícího vodíku, který je viditelný pouze na dlouhých teleskopických expozicích této oblasti. Naproti tomu jasnější reflexní mlhovina vdB 62 je lépe vidět těsně nad prašnou temnou...
Nenápadná oblast v souhvězdí Býka ukrývá tyto temné a prašné mlhoviny. Scénu posévají hvězdy dvoj a vícenásobných systémů, které vznikají uvnitř svého zárodečného Molekulárního mračna v Býku ve vzdálenosti asi 450 světelných roků. Hvězdy mladé pouhé miliony let stále procházejí svým hvězdným...
Z tohoto páru vznikajících hvězd je v infračerveném světle na snímku kamerou NIRcam Kosmického dalekohledu Jamese Webba vidět výtoky molekulárního plynu o vysoké rychlosti. Tyto mladé hvězdy katalogizované jako Herbig-Harovy objekty HH 46/47 jsou zasazeny do tmavé mlhoviny, která je při pohledu ve...
Ta oranžová hvězda ve středu nahoře v zaprášeném teleskopickém poli T Tauri, prototyp třídy proměnných hvězd typu T Tauri. Vedle ní (vpravo) je žlutý kosmický oblak historicky známý jako Hindova proměnná mlhovina (NGC 1555). About 650 light-years away, Hvězda i mlhovina jsou...
Tuto kosmickou scénu obývá silueta spletité temné mlhoviny. Lyndsova temná mlhovina (LDN) 1622 je vidět proti slabému pozadí zářícího vodíku, které je ovšem vidět jenom na dlouhých expozicích této oblasti. Naproti tomu jasnější reflexní mlhovina vdB 62 od středu vpravo nahoře je vidět mnohem...
Žlutá hvězda ve středu tohoto zaprášeného teleskopického pohledu je T Tauri, prototyp třídy proměnných hvězd typu T Tauri. Hned vedle je žluté kosmické mračno, které je historicky známo jako Hindova proměnná mlhovina (NGC 1555). Je na okraji neviditelného molekulárního mračna, více než 400...
Barevná mlhovina NGC 1579 připomíná známější mlhovinu Trifid, ale na pozemské obloze leží mnohem severněji v hrdinském souhvězdí Perseus. Mlhovina NGC 1579 měří asi 3 světelné roky, je asi 2100 světelných let daleko a podobně jako Trifid je příkladem kontrastu modrých a červených barev s...
Žlutá hvězda u středu tohoto pozoruhodného teleskopického pohledu je T Tauri, prototyp třídy proměnných hvězd typu T Tauri. V okolí je prachové žluté kosmické mračno, které je historicky známo jako Hindova proměnná mlhovina (NGC 1555). Je vidět, že hvězda i mlhovina na okraji molekulárního...
Barvitá mlhovina NGC 1579 připomíná více známou mlhovinu Trifid, ale na pozemské obloze se nachází mnohem severněji v hrdinském souhvězdí Perseus. NGC 1579 je ve vzdálenosti asi 2100 světelných let, měří 3 světelné roky a je podobně jako Trifid vykreslena v kontrastních modrých a červených...
Ta oranžová hvězda ve středu tohoto pozoruhodného teleskopického pohledu je T Tauri, prototyp třídy proměnných hvězd T Tauri. Kolem je prachové žluté kosmické mračno historicky známé jako Hindova proměnná mlhovina (NGC 1555/1554). Hvězda i mlhovina jsou vidět na okraji molekulárního mračna...
Kosmické tornádo dlouhé několik světelných let je ve skutečnosti silný výtrysk katalogizovaný jako HH (Herbig-Harův objekt) 49/50 směřující z horní části snímku ze Spitzerova kosmického dalekohledu dolů. Ačkoliv je dobře známo, že se takové energetické výrony výrony váží s utvářením mladých...
Toto několik světelných let kosmické tornádo je ve skutečnosti silný výtrysk katalogizovaný jako HH (Herbig-Haro) 49/50, který tryská odshora na obrázku ze Spitzerova kosmického dalekohledu. Přestože je o takových energetických výtryscích dobře známo, že jsou spojeny se vznikem mladých...
V západní Kentucky byla 23. ledna jasná, chladná noc, když amatérský astronom Jay McNeil zkoušel svůj nedávno pořízený třípalcový (75 mm) refraktor zobrazováním oblasti kolem dobře známého objektu, reflekční mlhoviny M78 v Orionu. Několik dnů poté si při zpracování snímků z této oblasti...
Na tomto nedávno zveřejněném snímku ve falešných barvách z dalekohledu Spitzer Space Telescope se v infračerveném světle ukazují vysokorychlostní výtoky molekulárního plynu z mladého stelárního objektu. Infračervený zdroj katalogizovaný jako HH (Herbig-Haro) 46/47 se nachází v temné neboli v...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento
V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
