Opakované výbuchy novy nezanechávají v okolí hvězdy jen jednotlivé rozpínající se obálky. Při každé další erupci narazí právě vyvržená hmota do pozůstatků předchozích výbuchů a vytváří nové rázové vlny, které plyn zahřívají na miliony stupňů. Trojrozměrné počítačové simulace nyní ukázaly, jak se takový složitý systém vyvíjí během více než jednoho století a jak se jeho historie otiskuje do rentgenového záření.
Aktuální dění na obloze
ČAM 08/2026: Sedm tváří zatmění
Fotogalerie: večerní zatmění Slunce
Výzkumy v AV ČR: Viskozita akrečních disků
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.
Stejně jako se život člověka dá rozdělit do různých životních období, ukazuje se, že historie vesmíru má svůj vývoj také. Obdobím velkých změn je puberta, kdy se život obrátí takřka vzhůru nohama. Při přepočtu délky života člověka na stáří vesmíru došlo ve stejném období vesmírné “puberty” také k velkým změnám - vzhůru nohama se obrátila frekvence vzniku hvězd.
Časopis Astropis dosáhl na své jubilejní 150. vydání a na obálce jej zdobí opravdu typický obrázek letošního léta, medově zbarvená koróna při úplném zatmění Slunce ve Španělsku. Kromě aktuálních informací a tipů na pozorování nechybí tradiční přehled z kosmonautiky a především velmi zajímavé články, které jinde nenajdeme.
Podzimní obloha představuje jakýsi zajímavý předěl mezi odcházející letní a tou nastupující zimní. Zatímco ještě poměrně dlouho po skončení léta můžeme pozorovat letní souhvězdí, která se noc za nocí postupně sklánějí stále více k západu, na scénu se pomalu „klube“ například slavný Orion, jehož máme všichni spojeného se zimními měsíci. Pro základní orientaci na podzimní obloze si představme mnemotechnickou pomůcku, která tvoří titulek našeho prvního dílu…
Na začátku týdne prakticky neexistující aktivní oblast AR4549 se během několika dní výrazně rozrostla, objevilo se mnoho menších skvrnek. Díky komplexnímu magnetickému poli začalo docházet k silnějším erupcím. To vše zrovna v okamžiku, kdy procházela poblíž středu slunečního kotouče, takže případné výrony plazmatu mohou mířit přímo k naší Zemi. Dvě takové erupce skutečně způsobily zajímavé výrony hmoty z koróny, a tak i přes nepřízeň počasí musíme upozornit na možný výskyt polární záře v nadcházejících dnech.
Meteorický roj Drakonidy patrí medzi menšie meteorické roje, napriek tomu však ide o jeden z najzaujímavejších a zároveň najnevyspytateľnejších rojov jesennej oblohy. Jeho aktivita sa môže z roka na rok výrazne meniť a v minulosti Drakonidy niekoľkokrát prekvapili výskytom mimoriadne silných meteorických dažďov.
Organizátorem 19. Mezinárodní olympiády v astronomii a astrofyzice se v letošním roce stal Vietnam. Desetidenní soutěže konané v Hanoji se účastnilo 64 zemí. Naši mladí astronomové získali v konkurenci 312 soutěžících hned dvě zlaté, dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili. Zlato vybojovali Anita Vaceková a Alex Faivre, stříbro přivážejí Viktorie Snášelová a Vojtěch Černý a bronzovou medaili získala Marie Hrubá. Je to jeden z nejlepších výsledků českého týmu v historii soutěže!
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. do 11. 10. 2026. Měsíc se jeví jako zmenšující se srpek na ranní obloze a v sobotu 10. října bude v novu, takže budou výborné podmínky pro pozorování slabých objektů. Ráno projde Měsíc kolem Marsu (5. října) a Jupiteru (6. října), koncem týdne projde Mars hvězdokupou Jesličky. Saturn je těsně po opozici vidět celou noc. V noci z 8. na 9. října mají maximum meteory roje Drakonidy. V kosmonautice budeme hodnotit první orbitální let Starship a ve středu 7. října má startovat jihokorejská raketa Nuri s družicemi NEONSAT. Před 180 lety byl objeven Neptunův měsíc Triton.
V pátek 2. října v brzkých ranních hodinách odstartovala raketa Falcon Heavy společnosti SpaceX na misi NROL-97. V rámci ní byl na oběžnou dráhu vynesen neupřesněný utajený náklad pro americký úřad vojenského kosmického zpravodajství (NRO).
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu
