Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Astronomický snímek dne  >  26. srpen 2020

Astronomický snímek dne (APOD) - 26. srpen 2020

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Obloha v Labuti

Uznání a copyright: Alistair Symon

Tuto krásnou oblohu rovinou naší Galaxie Mléčné dráhy u severního konce Velké trhliny a souhvězdí Labutě (Cygnus) namalovaly tahy štětce z mezihvězdného prachu a zářícího vodíku. Širokoúhlá mozaika na obloze zabírá impozantních 24 stupňů a tvoří ji 22 samostaných snímků s více než 180 hodinami obrazových dat. Ve středu nahoře se jasný, horký nadobr Deneb, alfa Cygni. Souhvězdí Labuti je plné hvězd a mračen zářícího plynu, ale je též domovem tmavé neprůhledné mlhoviny Severní uhelný pytel, která sahá od Denebu ke středu tohoto pohledu. Vlevo od Denebu je vidět červená záře hvězdotvorných oblastí NGC 7000 a IC 5070, mlhoviny Severní Amerika a mlhoviny Pelikán. Dole vlevo od středu vyniká Závojová mlhovina. Závojová mlhovina je zbytek po supernově ve vzdálenosti asi 1400 světelných let, ale na této kosmické scéně se dá identifikovat i mnoho dalších mlhovin a hvězdokup. Samotná hvězda Deneb je dobře známá pozorovatelům na severní polokouli jako součást dvou asterismů, buď jako vrchol Severního kříže nebo jako úběžník Letního trojúhelníku.

Sledujte APOD na: Instagramu, Facebooku, Redditu, nebo na Twitteru.

Seznam odkazů v popisu

  1. NASA: How Many Stars in the Milky Way?
  2. APOD: 2016-11-10 Velká trhlina u středu Mléčné dráhy
  3. Wikipedia: Cygnus (constellation)
  4. Wikipedia: File:Cole_Thomas_The_Oxbow_(The_Connecticut_River_near_Northampton_1836).jpg
  5. APOD: 2005-12-23 Vodík a prach v Růžicové mlhovině
  6. Illinois.edu: DENEB (Alpha Cygni)
  7. Astronomy.com: Where is the Northern Coalsack?
  8. APOD: 2019-07-28 Mlhovina Severní Amerika infračerveně
  9. Windows.net: Foto: Pejsci a kočka :-)
  10. APOD: 2019-10-31 Duchovitá Závojová mlhovina
  11. NASA: Supernova Remnants
  12. NASA: What Is a Light-Year?
  13. APOD: 2017-03-22 Obloha ve středu Labutě
  14. Wikipedia: Deneb
  15. Wikipedia: Asterism (astronomy)
  16. APOD: 2003-10-23 Mlhoviny v Labuti
  17. APOD: 2015-06-27 Hvězdy Letního trojúhelníku

Štítky: Černá díra, Akreční disk, Zobrazení gravitační čočkou


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »