Exoplanéta Corot-7b (COROT-Exo-7b) bola objavená vo februári 2009 sondou COROT. Obieha hviezdu Corot-7 a je doposiaľ najmenšou známou exoplanétou. Jej priemer je iba 1,7 krát väčší ako priemer Zeme.
Táto zaujímavá exoplanéta sa nachádza v súhvezdí Jednorožec vo vzdialenosti približne 490 svetelných rokov. Bola objavená tranzitnou metódou sondou COROT. Obieha aktívnu hviezdu jasnosti 11,7 mag spektrálnej triedy G9V.
Svetelná krivka z tranzitu systému Corot 7b.
Parametre hviezdy boli odvodené z optického spektra a parametre exoplanéty zo svetelnej krivky tranzitu. Z analýz získaných údajov bol stanovený polomer exoplanéty Rp = 1,68 ± 0,09 priemeru Zeme. Hmotnosť bola určená pomocou merania radiálnej rýchlosti a jej horná hranica je 21 hmotností Zeme. Chemické zloženie je neznáme a aj keď o zložení povrchu tejto exoplanéty nič nevieme, predpokladá sa, že je pevný, skalnatý pokrytý ľadom a zlúčeninami kovov. Corot-7b obieha okolo svojej materskej hviezdy tak blízko, že ju obehne raz za 20 hodín. Veľká polos dráhy je iba 0,0172 ± 0,0003 AU. Vzhľadom na takúto malú vzdialenosť je viac ako pravdepodobné, že má viazanú rotáciu.
Porovnanie veľkosti Mesiaca, Zeme a exoplanéty Corot 7b.
Hviezdny disk má na oblohe rozmer až 28°. Pretože sa nachádza veľmi blízko materskej hviezdy, teplota povrchu na strane privrátenej k materskej hviezde dosahuje 1800 - 2600 K. Naopak, na strane odvrátenej iba 50 K. Odhad rozloženia teploty je závislý od rôznych faktorov, efektivity prenosových mechanizmov z dennej na nočnú stranu. Vzhľadom na vysokú teplotu dennej strany, môže po jej povrchu tiecť láva a samotná exoplanéta môže byť zahalená do hustej hmly. Niektorí vedci sa domnievajú, že časť planéty je pokrytá oceánom kvapaliny.
Zdroj:
Astronomy&Astrophysics manuscript no. 11933, August 6, 2009
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek
Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“
12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC).
Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487.
Charakteristika
Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2).
Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE.
Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
