Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Zamyšlení nad Českou astrofotografií měsíce (ČAM)

Zamyšlení nad Českou astrofotografií měsíce (ČAM)

První půlrok ČAM je uzavřen a vybrané snímky jsou zařazeny na webovské stránce. Tato iniciativa nezapadla především proto, že česká (a podle mnohých příspěvků na chatu i slovenská) astronomická amatérská veřejnost takovou prezentaci chce a podporuje ji. Záměrem je ukázat veřejnosti naši kvalitní astronomickou fotografii a to formou soutěže, kde oslovení porotci deklarují nezištný, čestný a pozitivně orientovaný zájem o zvelebování hlavně amatérské astronomické fotografie.

Projekt tak směřuje k jakési idylce, kdy na jedné straně řada astronomie milovných fotografů každý měsíc ze všech sil usiluje aby připravila svůj nejlepší snímek a koncem téhož měsíce pět porotců demokratickým hlasováním vybere to nejlepší co se v galerii přihlášených sešlo a vyhlásí vítěze. Skutečně to tak probíhá a zatím i s předkolem se měsíčně do galerie sejde od šesti do třinácti snímků. Každý z porotců vyhlásí pořadí tří svých nominovaných obrázků. V pěti regulérních kolech bylo rozhodnuto o vítězi napoprvé a jednoznačně, v jednom museli porotci kvůli rovnosti hlasů jednoho mimořádně přibrat.

Na počátku ČAM se na stránkách astro-forum.cz objevila poměrně bouřlivá diskuse o tom, zda soutěžní galerii otevřít pro veřejnost či nikoliv. Jako důvod pro otevření je uváděna možnost inspirace pro široký okruh zájemců. Porota se tím svědomitě zabývala a nakonec zvítězil názor odkazovat veřejnost a zájemce na osobní stránky jednotlivých přispěvatelů, kde je zcela nesporně daleko větší výběr než těch několik do soutěže přihlášených snímků.

SW_M57.jpg
Rozhodnutí galerii neotevírat vyplynulo z toho, že galerie je pracovním nástrojem soutěže a poroty a jsme přesvědčeni, že takto otevřené karty by určitému napětí hry neprospěly. Jména všech přispěvatelů jsou přiložena a je jen s podivem, že více než třetina z nich vlastně žádnou webovskou stránku nemá. Bez hlubší analýzy to lze interpretovat tak, že jejich výsledky jsou spíše sporadické resp. nejsou systematické a tedy není možné osobní galerii vytvořit. Jestli to ale tak není, potom těmito řádky autory vyzývám ke tvorbě osobních stránek a galerií. Prosím, prezentujte se, vždyť to dnes skoro nic nestojí, je to ideální publikační příležitost a ČAM Vám vlastně na svých stránkách bude dělat portál.

A tady se vrátím ještě k efektu jednoznačnosti vítězů, o němž se zmiňuji výše. Jak se s odstupem času ukáže (předpokládáme, že vždy po nějaké době se nakonec galerie zcela otevře veřejnosti - snad po jednom roce), každý kdo si celou galerii prohlédne pozná, že přihlášené snímky jsou značně různorodé. Šest kol a předkolo ukázaly, že zázemí soutěživé veřejnosti není zdaleka tak silné, jak by se z různých diskusí dalo očekávat a že tedy je třeba si každého příspěvku vážit.

sva.jpg
V předkole a jednotlivých kolech se do soutěže přihlásilo postupně 25 účastníků s šedesáti příspěvky. Je zjevné, že je to dost k tomu, aby bylo z čeho vybírat, dokonce není problém určit tři vybrané snímky. Pohledem do galerie vnímám výrazné rozdíly v charakteru přihlášených snímků. Evidentně není vyhraněná představa o astronomické fotografii jako o žánru. Přestože v předkole zvítězil v podstatě romantický snímek s elegantně vkomponovanou Lunou a Venuší, rozhodně to není hlavní proud, kterým by se naše astronomická fotografie měla v budoucnu ubírat.

A ještě maličkost. Mnohdy se stává, že jeden soutěžící zašle do galerie ne jeden či dva obrázky, ale hned 6 až 9 snímků. Není to proti pravidlům, ale člověk z toho má trochu dojem, že si autor nemohl vybrat, nebo že se mu do toho ani nechtělo. Je skoro nabíledni, že snímky jsou si co do kvality podobné jako vejce vejci a že ani porota si nakonec nevybere. I tady platí že někdy méně je více.

IMG_3180.jpg
Poněvadž to pravidla umožňují, vyskytuje se v předkládaných snímcích řada snímků různých atmosférických jevů. Pravda, takový obrázek vyžaduje jistou pohotovost a štěstí být vybaven správným fotoaparátem ve vhodné chvíli, ale je to fakticky jen momentka, málo náročná a většinou jen sejmutá bez ambicí odborně dokumentovat určitý atmosférický jev. Tedy v některých případech opět žánrový obrázek. Nic proti tomu jej prezentovat v soutěži, ale domnívám se, pokud půjde o běžný popis bez zřetelného záměru něco konkrétního sdělit, že je jen malá šance protlačit se mezi vítězné snímky. Přiznávám ale, že některé byly skutečně pěkné, až romantické.

Beskydy.jpg
Další výraznou skupinou fotografií jsou snímky oblohy, pořízené krátkoohniskovou nepointovanou digitální kamerou. Pro tyto účely je vhodné vlastnit kvalitní přístroj, případně jej použít v exotických místech mimo domov. Zde již jde o astronomickou fotografii, ale až na naprosté výjimky sdělovací hodnota takového snímku je minimální. U každého z autorů chápu jeho pohnutky i radost z toho, že fotografie vznikla a rozumím i tomu, že příspěvek zaslal do galerie. Všechny by asi potěšilo, kdyby takový snímek výrazně vybočil z průměru a poskytoval osobitý a neotřelý pohled na oblohu, ale obávám se, že zatím se v galerii nic takového nestalo.

Saturn060221.jpg
A nakonec je tu poslední kategorie, v níž jsou potom již skutečné astronomické fotografie. Za celé období jich bylo celkem asi 15 a jsou produktem trpělivé a cílevědomé práce, značné přístrojové náročnosti a péče nad jejich finálním zpracováním. To jsou snímky, které vítězí a pokud je porota zatím nevybrala, bylo by dobré, aby je jejich autoři přihlásili do soutěže opakovaně v dalších měsících, tyto snímky na to skutečně mají a představují hodnotu, která tvoří solidní základ pro astronomickou fotografii u nás. Rád bych zdůraznil, že funkci člena poroty nechápu jako nějakého nadřazeného posuzovatele práce jiných (a jsem přesvědčen, že u ostatních členů poroty je to stejné), nýbrž jako jednoho z oslovených, který vybírá to co se mu líbí. Takže i já mohu být posuzován a případně kritizován za svůj vkus.

Každý, kdo se pokouší o astronomickou fotografii, stále poznává, že to je velmi nesnadná disciplína, kde vedle náročného technického vybavení zápolíme buď s nedostatkem nebo zase nadbytkem světla, kdy nám stále něco kazí oblačnost, neklid atmosféry či její znečištění a k tomu často je nám zima, jsme nevyspalí a tápeme ve tmě. Když se ale začne dařit, potom vyfotíme věci, o nichž se těm ostatním ani nezdá. A dařit se začne až to umíme, no a to chce praxi a spoustu zkušeností. Když se zadívám do galerie, tak se skoro na první pohled pozná, jak to s kým vypadá. A potom se člověk rozhlédne po osobních stránkách a najednou vidí, že dnešní mistr ještě před pěti léty mistrem nebyl, ale nyní již klobouk dolů. Přeji všem zájemcům o astronomickou fotografii, aby od měsíce k měsíci pocítili, že i ty jejich obrázky rostou před očima.

Mnoho úspěchů přeje Pavel Ambrož.

V článku byly použity snímky zaslané do ČAM od autorů Libor Šmíd (Saturn), Jan Eliášek (kometa 73P), Václav Šiller (duha), Radim Verner (atmosférické jevy), Jan Konzdiolka (hvězdy)






20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »