Zamyšlení nad Českou astrofotografií měsíce (ČAM)

Projekt tak směřuje k jakési idylce, kdy na jedné straně řada astronomie milovných fotografů každý měsíc ze všech sil usiluje aby připravila svůj nejlepší snímek a koncem téhož měsíce pět porotců demokratickým hlasováním vybere to nejlepší co se v galerii přihlášených sešlo a vyhlásí vítěze. Skutečně to tak probíhá a zatím i s předkolem se měsíčně do galerie sejde od šesti do třinácti snímků. Každý z porotců vyhlásí pořadí tří svých nominovaných obrázků. V pěti regulérních kolech bylo rozhodnuto o vítězi napoprvé a jednoznačně, v jednom museli porotci kvůli rovnosti hlasů jednoho mimořádně přibrat.

Na počátku ČAM se na stránkách astro-forum.cz objevila poměrně bouřlivá diskuse o tom, zda soutěžní galerii otevřít pro veřejnost či nikoliv. Jako důvod pro otevření je uváděna možnost inspirace pro široký okruh zájemců. Porota se tím svědomitě zabývala a nakonec zvítězil názor odkazovat veřejnost a zájemce na osobní stránky jednotlivých přispěvatelů, kde je zcela nesporně daleko větší výběr než těch několik do soutěže přihlášených snímků.

Rozhodnutí galerii neotevírat vyplynulo z toho, že galerie je pracovním nástrojem soutěže a poroty a jsme přesvědčeni, že takto otevřené karty by určitému napětí hry neprospěly. Jména všech přispěvatelů jsou přiložena a je jen s podivem, že více než třetina z nich vlastně žádnou webovskou stránku nemá. Bez hlubší analýzy to lze interpretovat tak, že jejich výsledky jsou spíše sporadické resp. nejsou systematické a tedy není možné osobní galerii vytvořit. Jestli to ale tak není, potom těmito řádky autory vyzývám ke tvorbě osobních stránek a galerií. Prosím, prezentujte se, vždyť to dnes skoro nic nestojí, je to ideální publikační příležitost a ČAM Vám vlastně na svých stránkách bude dělat portál.

A tady se vrátím ještě k efektu jednoznačnosti vítězů, o němž se zmiňuji výše. Jak se s odstupem času ukáže (předpokládáme, že vždy po nějaké době se nakonec galerie zcela otevře veřejnosti - snad po jednom roce), každý kdo si celou galerii prohlédne pozná, že přihlášené snímky jsou značně různorodé. Šest kol a předkolo ukázaly, že zázemí soutěživé veřejnosti není zdaleka tak silné, jak by se z různých diskusí dalo očekávat a že tedy je třeba si každého příspěvku vážit.

V předkole a jednotlivých kolech se do soutěže přihlásilo postupně 25 účastníků s šedesáti příspěvky. Je zjevné, že je to dost k tomu, aby bylo z čeho vybírat, dokonce není problém určit tři vybrané snímky. Pohledem do galerie vnímám výrazné rozdíly v charakteru přihlášených snímků. Evidentně není vyhraněná představa o astronomické fotografii jako o žánru. Přestože v předkole zvítězil v podstatě romantický snímek s elegantně vkomponovanou Lunou a Venuší, rozhodně to není hlavní proud, kterým by se naše astronomická fotografie měla v budoucnu ubírat.

A ještě maličkost. Mnohdy se stává, že jeden soutěžící zašle do galerie ne jeden či dva obrázky, ale hned 6 až 9 snímků. Není to proti pravidlům, ale člověk z toho má trochu dojem, že si autor nemohl vybrat, nebo že se mu do toho ani nechtělo. Je skoro nabíledni, že snímky jsou si co do kvality podobné jako vejce vejci a že ani porota si nakonec nevybere. I tady platí že někdy méně je více.

Poněvadž to pravidla umožňují, vyskytuje se v předkládaných snímcích řada snímků různých atmosférických jevů. Pravda, takový obrázek vyžaduje jistou pohotovost a štěstí být vybaven správným fotoaparátem ve vhodné chvíli, ale je to fakticky jen momentka, málo náročná a většinou jen sejmutá bez ambicí odborně dokumentovat určitý atmosférický jev. Tedy v některých případech opět žánrový obrázek. Nic proti tomu jej prezentovat v soutěži, ale domnívám se, pokud půjde o běžný popis bez zřetelného záměru něco konkrétního sdělit, že je jen malá šance protlačit se mezi vítězné snímky. Přiznávám ale, že některé byly skutečně pěkné, až romantické.

Další výraznou skupinou fotografií jsou snímky oblohy, pořízené krátkoohniskovou nepointovanou digitální kamerou. Pro tyto účely je vhodné vlastnit kvalitní přístroj, případně jej použít v exotických místech mimo domov. Zde již jde o astronomickou fotografii, ale až na naprosté výjimky sdělovací hodnota takového snímku je minimální. U každého z autorů chápu jeho pohnutky i radost z toho, že fotografie vznikla a rozumím i tomu, že příspěvek zaslal do galerie. Všechny by asi potěšilo, kdyby takový snímek výrazně vybočil z průměru a poskytoval osobitý a neotřelý pohled na oblohu, ale obávám se, že zatím se v galerii nic takového nestalo.

A nakonec je tu poslední kategorie, v níž jsou potom již skutečné astronomické fotografie. Za celé období jich bylo celkem asi 15 a jsou produktem trpělivé a cílevědomé práce, značné přístrojové náročnosti a péče nad jejich finálním zpracováním. To jsou snímky, které vítězí a pokud je porota zatím nevybrala, bylo by dobré, aby je jejich autoři přihlásili do soutěže opakovaně v dalších měsících, tyto snímky na to skutečně mají a představují hodnotu, která tvoří solidní základ pro astronomickou fotografii u nás. Rád bych zdůraznil, že funkci člena poroty nechápu jako nějakého nadřazeného posuzovatele práce jiných (a jsem přesvědčen, že u ostatních členů poroty je to stejné), nýbrž jako jednoho z oslovených, který vybírá to co se mu líbí. Takže i já mohu být posuzován a případně kritizován za svůj vkus.

Každý, kdo se pokouší o astronomickou fotografii, stále poznává, že to je velmi nesnadná disciplína, kde vedle náročného technického vybavení zápolíme buď s nedostatkem nebo zase nadbytkem světla, kdy nám stále něco kazí oblačnost, neklid atmosféry či její znečištění a k tomu často je nám zima, jsme nevyspalí a tápeme ve tmě. Když se ale začne dařit, potom vyfotíme věci, o nichž se těm ostatním ani nezdá. A dařit se začne až to umíme, no a to chce praxi a spoustu zkušeností. Když se zadívám do galerie, tak se skoro na první pohled pozná, jak to s kým vypadá. A potom se člověk rozhlédne po osobních stránkách a najednou vidí, že dnešní mistr ještě před pěti léty mistrem nebyl, ale nyní již klobouk dolů. Přeji všem zájemcům o astronomickou fotografii, aby od měsíce k měsíci pocítili, že i ty jejich obrázky rostou před očima.

Mnoho úspěchů přeje Pavel Ambrož.

V článku byly použity snímky zaslané do ČAM od autorů Libor Šmíd (Saturn), Jan Eliášek (kometa 73P), Václav Šiller (duha), Radim Verner (atmosférické jevy), Jan Konzdiolka (hvězdy)