Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Tvrdé přistání Sojuzu TMA-11

Tvrdé přistání Sojuzu TMA-11

Znak Sojuzu TMA-11, zdroj: http://astro.zeto.czest.pl
Znak Sojuzu TMA-11, zdroj: http://astro.zeto.czest.pl
Teprve postupně vycházejí najevo podrobnosti o přistání ruské kosmické lodi předminulou sobotu.

Přistání ruské kosmické lodi Sojuz TMA-11, která se minulou sobotu vracela se třemi kosmonauty z Mezinárodní kosmické stanice, bylo velmi dramatické. Podrobnosti o tom, co se stalo, vycházejí najevo postupně.

Loď se včas nerozdělila

Sojuz TMA, zdroj: http://astro.zeto.czest.pl
Sojuz TMA, zdroj: http://astro.zeto.czest.pl
Toto kosmické plavidlo se skládá ze tří částí, přičemž posádka sedí při sestupu v návratovém modulu, který se musí od ostatních dvou modulů včas oddělit. Tentokrát se však patrně toto oddělení neproběhlo, takže všechny tři části vstoupily do atmosféry, navíc kabina s kosmonauty byla špatně orientována – mířila dopředu průlezem, nikoliv ochranným štítem. Zatímco mluvčí ruské Federální kosmické agentury to popřel, americká velitelka Peggy Whitsonová mluvila o dramatu. Až vstup do horních částí atmosféry působením aerodynamických sil a žáru se výsadkový modul od zbylých částí oddělil a potom se automaticky orientoval do správné polohy tepelným štítem vpřed. Nicméně loď už se vychýlila ze správné dráhy natolik, že ji automaty navedly na záložní balistický sestup, který byl neobyčejně strmý.

„Během sestupu jsem viděla plameny okolo lodi,“ řekla první jihokorejská kosmonautka I So-jon. „Zpočátku jsem se strašně vylekala, protože plameny byly velmi velké. Bála jsem se, že můžeme shořet. Potom jsem se podívala na tváře Jurije Malenčenka a Peggy Whitsonové a ti zůstávali klidní. Tak jsem se i já uklidnila.“

Velké přetížení

Sežehnutá step v okolí místa přistání, zdroj: astro.zeto.czest.pl
Sežehnutá step v okolí místa přistání, zdroj: astro.zeto.czest.pl
Whitsonová prohlásila, že přetížení dosáhlo hodnoty nejméně 8,2 G, to znamená, že vážila osmkrát víc než na Zemi. Rusové později oznámili, že se dokonce blížilo 10 G. Američanka připustila, že návrat byl obtížnější, než na raketoplánu, ve kterém dosud létala. „Ale já jsem se nebála,“ zdůraznila. Vzhledem k balistickému sestupu přistála kabina Sojuzu TMA-11 asi 420 kilometrů od původně plánovaného bodu. Při dosednutí vypukl okolo ní stepní požár, způsobený zřejmě motory pro měkké přistání. Kosmonauti nebyli v nebezpečí – mohli zůstat v lodi, kterou nemohly plameny poškodit, i několik hodin. Nicméně požár brzy zhasl.

Ještě osm minut po přistání nemělo řídící středisko letu a štáb záchranných operací tušení, co se s posádkou stalo. Nikdo nevěděl, že antény lodi sežehly plameny v atmosféře. Kosmonauti dokázali sami vystoupit a Malenčenko se pak ohlásil pomocí satelitního telefonu.

Ke kosmické lodi přijelo auty asi patnáct Kazachů z blízké vesnice. Dlouho nemohli pochopit, kde se tam ti lidé vzali. Dvacet minut po přistání přiletěly vrtulníky pátrací služby a kosmonauty odvezly.

Tři poruchy z jedenácti

Potíže s neoddělením kosmonautovy kabiny od ostatních částí lodí provázejí sovětskou-ruskou kosmonautiku od začátku. Stalo se to i prvnímu kosmonautovi Juriji Gagarinovi, naštěstí plameny vznikající při vstupu soulodí do atmosféry vždycky poslední spoje vždycky sežehly. Ovšem u osvědčených lodí Sojuz by se to stávat nemělo. U typu TMA, který letěl už jedenáctkrát, se to nyní přihodilo už potřetí – naposled loni v říjnu, kdy to nebylo tak dramatické. Naproti tomu u typu TM pouze jednou ze 34 letů. To je vážná závada, kterou se musí ruští odborníci zabývat. Měl tedy návrat minulou sobotu blízko ke katastrofě? Ředitel kosmických operací NASA Bill Gerstenmaier o tom nechtěl spekulovat, i když určité riziko připouštěl. A posteskl si, že zatím nemá americká kosmická agentura od Rusů dostatek informací, bude je však požadovat.

Článek převzat z webu http://karelpacner.cz/




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »