Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Sluneční plachetnice v akci
Ivo Míček Vytisknout článek

Sluneční plachetnice v akci

NanoSail-D na oběžné dráze Země. Zdroj: NASA.
NanoSail-D na oběžné dráze Země. Zdroj: NASA.
aneb O nečekaných překvapeních a malé lekci marketingu

Poslední události na oběžné i meziplanetární dráze naznačují, že se budeme potkávat vedle vědeckých a technologických postupů stále více i s postupy komerčními a marketingovými, a že i přes všechen pokrok stále bude hrát důležitou roli náhoda. Za tu by se dal považovat malý zázrak kolem sluneční plachetnice NanoSail-D, ke kterému NASA a Spaceweather.com vyhlásily celosvětovou fotografickou soutěž...

Začněme tedy s náhodou - už odepsaný miniaturní satelit NanoSail-D se 17. ledna náhodou ohlásil v operačním módu - "odpoutávám se od mateřské sondy FASTSAT". Samotné těleso má přitom rozměry jen 10x10x40 cm a skládá se z elektronické a komunikační jednotky a plachetního systému. Sonda byla vypuštěna 20. listopadu 2010 v 1.25 UTC na palubě mateřské družice FASTSAT z aljašského kosmodromu na ostrově Kodiak pomocí nosné rakety Minotaur IV společnosti Orbital Sciences Corporation. Po úspěšném dosažení oběžné dráhy mělo až 6. prosince dojít k oddělení subsatelitu NanoSail-D. Tady musíme poprvé krátce odbočit - jedná se o druhý letový exemplář (někdy lze najít i označení NanoSail-2D), první identická sonda byla zničena při předchozích pokusech v r. 2008. Proto panovaly na Zemi obavy, že se po startu nepodařilo subsatelitu oddělit. Není ani divu - byl sestaven doplněním záložního letového exempláře z náhradních dílů. Velký okamžik nastal 20. ledna 2011, kdy se podařilo během 5 sekund napnout plachty.

Tým a jejich dílo – pozemní test rozvinutí plachet. Zdroj: NASA.
Tým a jejich dílo – pozemní test rozvinutí plachet. Zdroj: NASA.
Konečně se tedy i Američanům zadařilo, jsou ale až druzí. A to se zapomíná. Krátké odbočení č.2 - připomeňme si něco z marketingových zákonů: Nikdo si nepamatuje toho, kdo byl druhý! (O třetích a dalších ani nemluvě - kde jsi, Evropo?) Když už jsi druhý, udělej z toho přednost či příležitost. A tak tu máme soutěž o nejlepší snímek prolétající plachetnice - máte zájem o 500 USD? Můžete se zapojit. Nejbližší termíny (podle www.heavens-above.com pro Prahu a další města) se nabízí o nadcházejícím víkendu a v příštím týdnu.



NanoSail-D - Viditelnost v Praze (od 12. do 19. února 2011)
(tabulka převzata z Heavens-above.com, časové údaje v UT)

Search period start: 00:00 Thursday, 10 February, 2011  
Search period end: 00:00 Sunday, 20 February, 2011
Observer's location: Praha, 50.0830°N, 14.4670°E
Local time zone: Central European Time (UTC + 1:00)
Orbit: 623 x 648 km, 72.0° (Epoch Feb 8)

Click on the date to get a star chart and other pass details.

Date Mag Starts Max. altitude Ends
Time Alt. Az. Time Alt. Az. Time Alt. Az.
12 Feb4.620:10:1810N 20:10:2210N 20:10:2210N
13 Feb4.620:32:0810N 20:32:2912N 20:32:2912N
14 Feb4.219:16:3210NNE19:17:0511NNE19:17:0511NNE
14 Feb4.720:54:0910NNW20:54:3412NNW20:54:3412NNW
15 Feb4.019:37:4110N 19:39:0815NNE19:39:0815NNE
15 Feb4.921:16:1910NNW21:16:3612NNW21:16:3612NNW
16 Feb3.819:59:2210N 20:01:0920N 20:01:0920N
17 Feb4.018:43:2510NNE18:45:1212NE 18:45:4012NE
17 Feb3.720:21:1310NNW20:23:0824NNW20:23:0824NNW
18 Feb3.419:04:3110N 19:07:3919NE 19:07:3919NE
18 Feb3.920:43:1310NNW20:45:0725NNW20:45:0725NNW
19 Feb2.819:26:0210NNW19:29:3832NE 19:29:3832NE
19 Feb4.321:05:2610NW 21:07:0620NW 21:07:0620NW

--> Aktualizovaná tabulka přeletů pro Prahu <--



--> NanoSail-D - Viditelnost v dalších městech (od západu na východ) <--
Tabulky jsou stále aktualizované

(odkazy vedou na Heavens-above.com)

Karlovy Vary Plzeň
Most Ústí nad Labem
České Budějovice Tábor
Liberec Kolín
Jihlava Pardubice
Hradec Králové Brno
Prostějov Olomouc
Zlín Opava
Ostrava Frýdek-Místek


Někdy v dubnu či květnu 2011 by se měla plachetnice o hmotnosti přibližně 4 kg a ploše plachty 10 m2 dostat do horních vrstev atmosféry a ukončit jako meteor svoji kosmickou plavbu. Apogeum její dráhy se pohybuje kolem 650 km, odporem atmosféry a manévrováním se bude postupně snižovat. Tento princip by mohl být využit i jinak - a velmi zajímavě. Množství nefunkčních satelitů a posledních stupňů nosných raket zabírá cenné místo a jen velmi pomalu se tlakem slunečního záření "čistí" oběžná dráha kolem Země. Pochopitelně změnit dráhu a navést mrtvý satelit do atmosféry je energeticky, konstrukčně i finančně a organizačně náročné - právě jednoduchá plachta by pomohla urychlit sestup nepotřebných těles do horních vrstev zemské atmosféry a uspíšit tak jejich zánik. Díky rozměru plachty bude zajímavé sledovat plachetnici na nízké oběžné dráze, kdy podobně jako družice Iridium bude i NanoSail-D odrážet sluneční světlo tak, že bude jasně pozorovatelný záblesk (zřetelně jasnější než Venuše či dokonce Iridium - plachta má prostě 6x větší plochu než Iridium, bude ale záležet na jejím sklonu a napnutí). Vzhůru k fotoaparátům - další pokyny a informace o soutěži a o plachetnici NanoSail-D najdete na stránkách nanosail.org, nanosaild.engr.scu.edu a NASA.

Ikaros a Venuše. Zdroj: JAXA.
Ikaros a Venuše. Zdroj: JAXA.
P.S. A Ikaros? Tak tato slavná japonská džunka je nadohled Venuše! Potvrzuje to i snímek ze dne 26. ledna 2011 z paluby plachetnice (310 kg hmotná centrální jednotka už vypustila obě "externí" kamery, které měly zdokumentovat napnutí plachty a tak může pořizovat snímky jen "zevnitř") - proto vidíme planetu Venuši přes středové upevňovací výztuhy a část prohnutých plachetních dílů.

Manažer projektu Ikaros Osamu Mori potvrdil 26. ledna 2011 splnění cílů půlroční mise - podařilo se ověřit manévrování v prostoru i dobíjení energie z panelů slunečních baterií, které jsou přímo součástí plachet. Experiment ale pokračuje a protože ambice má Japonsko velké - chtělo by doplachtit k Trojanům a k Jupiteru - snad do konce této dekády, máme se jistě nač těšit.

Snímky Japan Aerospace Exploration Agency. Zdroj: JAXA.
Snímky Japan Aerospace Exploration Agency. Zdroj: JAXA.
GAP - detektor polarizovaného světla gama záblesků. Zdroj: NASA.
GAP - detektor polarizovaného světla gama záblesků. Zdroj: NASA.
Jedním z přístrojů na palubě je i zařízení GAP - viz obrázek vlevo s detailem, jedná se detektor polarizovaného světla gama záblesků. Jeden takový se podařilo detegovat již 7. července 2010.

Přístroj GAP (obrázek vpravo) má průměr 17 cm, výšku 17 cm a hmotnost 3,7 kg, krabička vlevo je napájecí zdroj.




O autorovi



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »