Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Dalekohled JWST nakoukl do atmosféry jedné z běžných, ale přesto záhadných exoplanet

Dalekohled JWST nakoukl do atmosféry jedné z běžných, ale přesto záhadných exoplanet

Vizualizace možné podoby horkého sub-Neptuna TOI-421 b.
Autor: NASA, ESA, CSA, Dani Player (STScI)

Vědci pozorovali pomocí Webbova teleskopu atmosféru horké exoplanety hmotnosti Neptuna TOI-421 b a oznámili, že se v ní nenachází oblaka, nebo závoj. Detekovali zde vodu a oxidy síry a uhlíku, ale chyběl oxid uhličitý nebo metan. Podařilo se tak upřesnit naši představu o atmosférách těchto zřejmě běžných planet, které jsou velmi blízko svým hvězdám, hmotné asi jako náš Neptun, ale mají menší poloměr než tato planeta.

Vesmírný dalekohled Jamese Webba je nejvýkonnější dalekohled pracující v infračerveném oboru daleko za dráhou Měsíce, kde obíhá kolem libračního centra L2 soustavy Země, Slunce. Jeden z jeho hlavních úkolů je studium atmosfér exoplanet. Toto je možné díky tomu, že světlo mateřské hvězdy projde atmosférou exoplanety a ta pozmění její spektrum. Díky tomu jsme schopni poměrně přesně prozkoumat, z jakých plynů se atmosféra skládá.

Zkoumaná exoplaneta s označením TOI-421 b je horký sub-Neptun. Svou hvězdu TOI-421 obíhá blíže než náš Merkur a teplota v její atmosféře tak přesahuje 700 °C. Vědci se domnívají, že ačkoli se podobná planeta v naší Sluneční soustavě nenachází, jinde jsou tyto planety běžné. Jejich hmotnost je větší, než je hmotnost Země, blíží se hmotností Neptunu (17 hmotností Země), ale jejich poloměr je menší, než má Neptun, proto se označují jako sub-Neptuny. Díky blízkosti ke své mateřské hvězdě jsou velmi horké.

Dříve se neočekávalo, že takové planety existují a už vůbec ne, že jich je poměrně mnoho. Teprve objevy hledače exoplanet, dalekohledu Kepler, vnesly úplně nový pohled na jiné planetární systémy. Vědci pozorováním planet tohoto typu zkouší pochopit, jak se tyto planety formují a proč podobnou v našem systému nemáme.

Mohlo by se zdát, že je snadné tyto planety pozorovat v infračerveném oboru, protože jsou poměrně velké a horké, ale vtip je v tom, že ještě mnohem snazší bylo doposud pozorování tzv. horkých Jupiterů, které jsou ještě výraznější. Teprve díky dalekohledu Jamese Webba můžeme poodhalit záhadu těchto exoplanet.

Před pozorováním pomocí nového kosmického teleskopu jsme o těchto planetách věděli, že jejich transmisní spektrum (spektrum hvězdy pozorované průchodem skrz atmosféru exoplanety) je nevýrazné, ploché. Žádné výrazné „otisky prstů“, tedy stopy prvků v jejich atmosféře, se nenašly. Vědci se proto domnívali, že tyto planety typu sub-Neptun jsou zahaleny oblačností nebo závojem mlhy.

Transmisní spektrum exoplanety TOI-421 b, horkého sub-Neptuna pomocí NIRISS Single Object Slitless Spectroscopy, NIRSpec Bright Object Time-Series Spectroscopy. Graph zobrazuje množství blokovaného záření na ose y podle vlnové délky na ose x. Autor: NASA, ESA, CSA, J. Olmsted (STScI)
Transmisní spektrum exoplanety TOI-421 b, horkého sub-Neptuna pomocí NIRISS Single Object Slitless Spectroscopy, NIRSpec Bright Object Time-Series Spectroscopy. Graph zobrazuje množství blokovaného záření na ose y podle vlnové délky na ose x.
Autor: NASA, ESA, CSA, J. Olmsted (STScI)

Předpokládalo se, že pod teplotní hranicí 576 °C by mělo docházet ke složité fotochemické reakci mezi zářením hvězdy a metanem, což by způsobilo vznik oparu. U žhavějších exoplanet se však neočekávala přítomnost metanu a ani žádný opar. A atmosféra TOI-421 b přesahuje i 726 °C. To je výrazně nad prahovou hodnotou pro vznik oparu a oblak. Vědci tedy očekávali, že uvidí čistou atmosféru. A to se podařilo pomocí JWST potvrdit. Skutečně tomu tak je.

Tým vědců objevil v atmosféře planety vodní páru a také stopy oxidu uhelnatého a oxidu siřičitého. Naopak chyběly molekuly metanu a oxidu uhličitého. Z pořízených dat se dalo také odvodit, že v atmosféře TOI-421 b je velké množství vodíku.

Lehká vodíková atmosféra byla pro vědce velkým překvapením. „Nedávno jsme se zabývali myšlenkou, že těch prvních několik sub-Neptunů pozorovaných Webbem mělo atmosféru složenou z těžkých molekul, takže jsme očekávali totéž i tentokrát, ale zjistili jsme pravý opak,“ řekla hlavní výzkumnice Eliza Kemptonová z University of Maryland. To naznačuje, že TOI-421 b se mohla formovat a vyvíjet odlišně od chladnějších sub-Neptunů pozorovaných dříve.

Atmosféra s převahou vodíku je také zajímavá, protože napodobuje složení hostitelské hvězdy TOI-421 b. „Pokud byste vzali stejný plyn, který tvoří hostitelskou hvězdu, umístili ho do vrchních vrstev atmosféry této planety a ochladili na stejnou teplotu, jaká zde panuje, získali byste stejnou kombinaci plynů. Tento proces je více v souladu s obřími planetami v naší Sluneční soustavě a liší se od jiných sub-Neptunů, které byly dosud pomocí Webba pozorovány,“ řekla Kemptonová.

Kromě toho, že je TOI-421 b žhavější než jiné sub-Neptuny dříve pozorované pomocí Webbova teleskopu, obíhá kolem hvězdy podobné Slunci. Většina ostatních sub-Neptunů, které byly dosud pozorovány, obíhá kolem menších, chladnějších hvězd zvaných červení trpaslíci.

Je TOI-421 b symbolem horkých sub-Neptunů obíhajících kolem hvězd podobných Slunci, nebo je to jen tím, že svět exoplanet je velmi rozmanitý? Aby to vědci zjistili, musí pozorovat více horkých sub-Neptunů a ověřit, zda se jedná o ojedinělý případ, nebo o běžný typ. Každopádně můžeme doufat, že tím získáme lepší vhled do formování a vývoje těchto celkem běžných exoplanet.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] science.nasa.gov
[2] esawebb.org



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Horký sub-Neptun, TOI-421 b


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »