Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Nejdetailnější snímek protoplanetárního disku získaný pomocí ALMA
Jiří Srba Vytisknout článek

Nejdetailnější snímek protoplanetárního disku získaný pomocí ALMA

Protoplanetární disk kolem mladé hvězdy TW Hydrae
Autor: S. Andrews (Harvard-Smithsonian CfA), ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)

Nový snímek pořízený pomocí radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) zachycuje dosud nejjemnější pozorované detaily protoplanetárního disku v okolí Slunci podobné hvězdy TW Hydrae. Odhaluje fascinující mezeru nacházející ve stejné vzdálenosti od hvězdy, v jaké obíhá Země kolem Slunce. To by mohlo znamenat, že se v tomto systému začíná rodit mladší varianta naší rodné planety, nebo možná její hmotnější extrasolární sestřenice, takzvaná super-Země.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 11/2016

Důkaz vzniku planet obíhajících na Zemi podobné dráze kolem mladé hvězdy

Hvězda TW Hydrae je mezi astronomy populárním cílem výzkumu, protože se nachází relativně nedaleko od nás (leží jen 175 světelných let od Slunce). Jedná se o mladou hvězdu, jejíž stáří je odhadováno na pouhých 10 milionů let, kterou obepíná protoplanetární disk. Při pohledu ze Země vidíme disk téměř shora (zdola), a to astronomům poskytuje unikátní příležitost prohlédnout si jej bez překážek úplně celý.

Starší výzkumy provedené ve viditelném světle nebo pomocí radioteleskopů potvrdily, že hvězda TW Hydrae má skutečně vytvořen nápadný disk. A v tomto disku jsou patrné struktury, které by mohly souviset s počínajícím formováním planet,“ říká Sean Andrews (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, Cambridge, Massachusetts, USA), hlavní autor článku uveřejněného ve vědeckém časopise Astrophysical Journal Letters. „Nová pozorování provedená pomocí ALMA však ukazují tento disk v neuvěřitelných detailech. Odhalují nejen sérii jasných koncentrických prachových prstenů a tmavých mezer, ale také působivé útvary, které by mohly být známkou formování planety na dráze podobné zemské.“

Další nápadné mezery objevené na nových snímcích se nacházejí ve vzdálenosti 3 a 6 miliard kilometrů od centrální hvězdy, což zhruba odpovídá oběžným drahám Uranu až Pluta ve Sluneční soustavě. Rovněž se patrně jedná o důsledek shlukování částic při formování planet, které tak čistí své oběžné dráhy od prachu i plynu a zbylý materiál nutí shlukovat se do jasně ohraničených pásů.

Při pozorování okolí hvězdy TW Hydrae astronomové sledovali slabé rádiové emise milimetrových prachových zrn nacházejících se v protoplanetárním disk, což jim umožnilo odhalit detaily srovnatelné se vzdálenosti Země-Slunce (tedy asi 150 milionů kilometrů). Taková pozorování je možné s radioteleskopem ALMA provést pouze v konfiguraci s dlouhou základnou, která umožňuje dosáhnout velmi vysokého rozlišení. Pokud jsou jednotlivé antény systému rozmístěny s maximální možnou vzdáleností až 15 kilometrů, je celý teleskop schopen zviditelnit ty nejjemnější detaily. „Tento snímek má nejvyšší prostorové rozlišení, jakého kdy bylo dosaženo při pozorování protoplanetárních disků pomocí ALMA, a ani v budoucnu nebude snadné dosáhnout lepších výsledků,“ dodává Sean Andrews [1].

Hvězda TW Hydrae je výjimečná. Jde o nejbližší hvězdu s protoplanetárním diskem a mohla by připomínat naši Sluneční soustavu v době, kdy byla jen 10 milionů let stará,“ dodává spoluautor článku David Wilner (rovněž Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics).

Starší pozorování jiného systému HL Tauri, provedená rovněž pomocí ALMA, zachycují dokonce ještě mladší protoplanetrání disk, starý pouhý milión let, který by však mohl vykazovat podobné známky formování planet. Astronomové doufají, že studiem staršího systému TW Hydrae lépe porozumí vývoji naší vlastí planety a možnostem výskytu podobných systémů v Galaxii.

Astronomové by nyní rádi zjistili, jak často se tento typ útvarů v discích kolem dalších hvězd vyskytuje a jak se mohou měnit s časem nebo v závislosti na okolních podmínkách.

Poznámky

[1] Úhlové rozlišení snímků okolí hvězdy HL Tauri je podobné, jako v případě těchto pozorování, ale TW Hydrae se nachází mnohem blíže, proto je možné u ní zaznamenat jemnější detaily.

Další informace

Výzkum byl prezentován v článku "Ringed Substructure and a Gap at 1 AU in the Nearest Protoplanetary Disk" autorů S.M. Andrews a kol., který byl prezentován ve vědeckém časopise Astrophysical Journal Letters.

Složení týmu: Sean M. Andrews (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, Cambridge, Massachusetts, USA), David J. Wilner (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, Cambridge, Massachusetts, USA), Zhaohuan Zhu (Princeton University, Princeton, New Jersey, USA), Tilman Birnstiel (Max-Planck-Institut für Astronomie, Heidelberg, Německo), John M. Carpenter (Joint ALMA Observatory, Santiago, Chile), Laura M. Peréz (Max-Planck-Institut für Radioastronomie, Bonn, Německo), Xue-Ning Bai (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, Cambridge, Massachusetts, USA), Karin I. Öberg (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, Cambridge, Massachusetts, USA), A. Meredith Hughes (Wesleyan University, Van Vleck Observatory, Middletown, USA), Andrea Isella (Rice University, Houston, Texas, USA) a Luca Ricci (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, Cambridge, Massachusetts, USA).

Astronomická observatoř ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) je mezinárodním partnerským projektem organizací ESO, NSF (US National Science Foundation) a NINS (National Institutes of Natural Sciences) v Japonsku ve spolupráci s Chilskou republikou. ALMA je za členské státy financována ESO, NSF ve spolupráci s NRC (National Research Council of Canada) a NSC (National Science Council of Taiwan) a NINS ve spolupráci s AS (Academia Sinica) na Taiwanu a KASI (Korea Astronomy and Space Science Institute) v Koreji.

Výstavba a provoz observatoře ALMA jsou ze strany Evropy řízeny ESO, ze strany Severní Ameriky NRAO (National Radio Astronomy Observatory), která je řízena AUI (Associated Universities, Inc.), a za východní Asii NAOJ (National Astronomical Observatory of Japan). Spojená observatoř ALMA (JAO, Joint ALMA Observatory) poskytuje jednotné vedení a řízení stavby, plánování a provoz teleskopu ALMA.

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV , Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Sean M. Andrews; Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics; Cambridge, Massachusetts, USA; Email: sandrews@cfa.harvard.edu

Charles Blue; NRAO Public Information Officer; Tel.: +1 434 296-0314; Email: cblue@nrao.edu

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1611



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Protoplanetární disk, TW Hydrae, Exoplaneta, Tisková zpráva ESO


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »