Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Teleskop ESO zahlédl známky zrodu planety
Jiří Srba Vytisknout článek

Teleskop ESO zahlédl známky zrodu planety

Vnitřní část disku kolem hvězdy AB Aurigae na snímku z přístroje VLT/SPHERE
Autor: ESO/Boccaletti et al.

Pozorování provedená dalekohledem ESO/VLT odhalila neklamné známky zrodu planetárního systému. Kolem mladé hvězdy AB Aurigae se nachází hustý disk plynu a prachu s nápadnou spirálovitou strukturou. V něm astronomové nalezli poruchu označovanou jako ‚twist‘, která může prozrazovat polohu vznikající planety. Tento útvar by mohl představovat první přímo pozorovaný doklad o procesu formování planety.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (ESO2008, 20. května 2020)

Dosud jsme nalezli tisíce extrasolárních planet, ale o tom, jak vznikají, toho stále víme jen málo,“ říká vedoucí autor studie Anthony Boccaletti (Observatoire de Paris, PSL University, Francie). Astronomové vědí, že planety se utvářejí nabalováním prachových shluků a chladného plynu v protoplanetárních discích kolem mladých hvězd, jako je například AB Aurigae. Nová pozorování provedená pomocí dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope) publikovaná ve vědeckém časopise Astronomy & Astrophysics poskytla zásadní poznatky, které vědcům pomohou lépe pochopit tyto procesy.

Abychom zaznamenali planety v relativně krátkém období jejich formování, potřebujeme pozorovat velmi mladé systémy. Až dosud ale astronomové nebyli schopni získat dostatečně detailní záběry takových disků, které by umožnily identifikovat struktury objevující se v místech, kde by mohly planety vznikat.“    

Nové snímky zachycují působivou spirálu plynu a prachu okolo hvězdy AB Aurigae, která leží asi 520 světelných let od Země a na obloze se nachází v souhvězdí Vozky (Auriga). „Spirály tohoto typu naznačují přítomnost mladých planet, které strhávají plyn a vyvolávají v disku vlny, podobně jako loď na hladině,“ vysvětluje Emmanuel Di Folco (Astrophysics Laboratory of Bordeaux, LAB, Francie), který se na výzkumu podílel. Při oběhu planety kolem mateřské hvězdy se tato vlna vytvaruje do podoby spirálního ramene. Jasná žlutá skvrna (v blízkosti středu tohoto nového záběru okolí hvězdy AB Aurigae) připomíná zlom ve struktuře ramene a bývá označována jako ‚twist‘. Nachází se od hvězdy asi tak daleko jako ve Sluneční soustavě Neptun od Slunce a výzkumníci se domnívají, že by se mohlo jednat o jednu ze zdrojových oblastí vlnových poruch, tedy místo, kde se právě utváří nová planeta.  

Snímek hvězdy AB Aurigae zachycuje disk v jejím okolí. Vpravo je zvětšenina centrální oblasti levého snímku a zachycuje vnitřní partie disku. Blízko středu pravého snímku je patrný zlom ve struktuře disku označovaný jako ‚twist‘ (jasná žlutá barva), o kterém se vědci domnívají, že ukazuje na přítomnost formující se planety. Útvar se nachází od hvězdy AB Aurigae v podobné vzdálenosti jako Neptun od Slunce. Záběr byl pořízen dalekohledem ESO/VLT a přístrojem SPHERE v polarizovaném světle. Autor: ESO/Boccaletti et al.
Snímek hvězdy AB Aurigae zachycuje disk v jejím okolí. Vpravo je zvětšenina centrální oblasti levého snímku a zachycuje vnitřní partie disku. Blízko středu pravého snímku je patrný zlom ve struktuře disku označovaný jako ‚twist‘ (jasná žlutá barva), o kterém se vědci domnívají, že ukazuje na přítomnost formující se planety. Útvar se nachází od hvězdy AB Aurigae v podobné vzdálenosti jako Neptun od Slunce. Záběr byl pořízen dalekohledem ESO/VLT a přístrojem SPHERE v polarizovaném světle.
Autor: ESO/Boccaletti et al.

Před několika lety provedli vědci pozorování systému AB Aurigae radioteleskopem ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), jehož evropským partnerem je ESO. Získali tak první informace o probíhajícím formování planet v okolí této hvězdy. Na záběrech nalezli dvě plynná spirální ramena v blízkosti hvězdy (ve vnitřních partiích protoplanetárního disku). Následně, v letech 2019 a 2020, se A. Boccaletti a jeho kolegové z Francie, Thajska, Spojených států a Belgie pokusili pořídit ještě detailnější snímky okolí AB Aurigae. Použili k tomu dalekohled ESO/VLT s přístrojem SPHERE a získaná data přinesla dosud nejpodrobnější pohled na tento systém.         

Pomocí výkonného zobrazovacího systému přístroje SPHERE mohli astronomové zachytit slabší světlo menších prachových zrn a také emise přicházející z vnitřních partií disku. Potvrdili přítomnost spirálních ramen detekovaných před lety pomocí ALMA a nalezli další pozoruhodný útvar – zlom, který ukazuje na probíhající formování planet v disku. „Útvaru tohoto typu říkáme ‚twist‘ a předpovídají ho některé teoretické modely formování planet,“ upozorňuje spoluautorka práce Anne Dutrey (LAB). „Vzniká propojením dvojice spirál – jedna se navíjí od oběžné dráhy planety dovnitř a druhá směrem ven – přičemž se setkávají v místě, kde se planeta nachází. To umožňuje akreci prachu a plynu z disku na formující se planetu a tedy její růst.“     

ESO buduje dalekohled ELT s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který bude těžit ze špičkové práce ALMA a SPHERE na výzkumu extrasolárních planet. Tento mohutný přístroj astronomům umožní získat ještě detailnější pohled na planety ve vývoji. „Měli bychom být schopni přímo a detailně zkoumat, jakým způsobem dynamika plynu přispívá k formování planet,“ dodává A. Boccaletti.

Další informace

Výzkum byl prezentován v článku “Are we witnessing ongoing planet formation in AB Aurigae? A showcase of the SPHERE/ALMA synergy”, který byl zveřejněn v odborném časopise Astronomy & Astrophysics (doi: 10.1051/0004-6361/202038008).

Složení týmu: A. Boccaletti (LESIA, Observatoire de Paris, Université PSL, CNRS, Sorbonne Université, Univ. Paris Diderot, Sorbonne Paris Cité, CNRS, Francie), E. Di Folco (Laboratoire d’Astrophysique de Bordeaux, Université de Bordeaux, CNRS, Francie [Bordeaux]), E. Pantin (Laboratoire CEA, IRFU/DAp, AIM, Université Paris-Saclay, Université Paris Diderot, Sorbonne Paris Cité, CNRS, Francie), A. Dutrey (Bordeaux), S. Guilloteau (Bordeaux), Y. W. Tang (Academia Sinica, Institute of Astronomy and Astrophysics, Taipei, Taiwan), V. Piétu (IRAM, Domaine Universitaire, Francie), E. Habart (Institut d’astrophysique spatiale, CNRS UMR 8617, Université Paris-Sud 11, Francie), J. Milli (CNRS, IPAG, Univ. Grenoble Alpes, Francie), T. L. Beck (Space Telescope Science Institute, Baltimore, MD, USA) a A.-L. Maire (STAR Institute, Université de Liège, Belgie).

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace v Evropě, která v současnosti provozuje nejproduktivnější pozemní astronomické observatoře světa. ESO má 16 členských států: Belgie, Česko, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a dvojici strategických partnerů – Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálii. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje VLT (Velmi velký dalekohled) a dva přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem světa, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem zařízení APEX a revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Observatoře Paranal, na hoře Cerro Armazones, staví ESO nový dalekohled ELT (Extrémně velký dalekohled) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane „největším okem lidstva hledícím do vesmíru“.

Astronomická observatoř ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) je mezinárodním partnerským projektem organizací ESO, NSF (US National Science Foundation) a NINS (National Institutes of Natural Sciences) v Japonsku ve spolupráci s Chilskou republikou. ALMA je za členské státy financována ESO, NSF ve spolupráci s NRC (National Research Council of Canada) a NSC (National Science Council of Taiwan) a NINS ve spolupráci s AS (Academia Sinica) na Taiwanu a KASI (Korea Astronomy and Space Science Institute) v Koreji. Výstavba a provoz observatoře ALMA jsou ze strany Evropy řízeny ESO, ze strany Severní Ameriky NRAO (National Radio Astronomy Observatory), která je řízena AUI (Associated Universities, Inc.), a za východní Asii NAOJ (National Astronomical Observatory of Japan). Spojená observatoř ALMA (JAO, Joint ALMA Observatory) poskytuje jednotné vedení a řízení stavby, plánování a provoz teleskopu ALMA.

Odkazy

Kontakty

Soňa Ehlerová; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: eson-czech@eso.org

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Anthony Boccaletti; Laboratory for Space Science and Astrophysical Instrumentation (LESIA), Observatoire de Paris - PSL; Meudon, France; Mobil: +33 (0)675465583; Email: anthony.boccaletti@observatoiredeparis.psl.eu

Emmanuel Di Folco; Astrophysics Laboratory of Bordeaux (LAB); Bordeaux, France; Mobil: +33 (0)633966142; Email: emmanuel.difolco@u-bordeaux.fr

Anne Dutrey; Astrophysics Laboratory of Bordeaux (LAB); Bordeaux, France; Email: anne.dutrey@u-bordeaux.fr

Bárbara Ferreira; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6670; Mobil: +49 151 241 664 00; Email: pio@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (ESO2008, 20. května 2020)



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: AB Aurigae, Protoplanetární disk, Exoplaneta, ESO/VLT, Tisková zpráva ESO


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »