Představa vzhledu exoplanety Kepler-186f v konceptu malíře Autor: NASA Ames/SETI Institute/JPL-CaltechVesmírný Keplerův dalekohled NASA objevil dosud nejpodobnější planetu naší Zemi, která obíhá svoji hvězdu v obyvatelné zóně. Je pouze o 10 procent větší než Země a na jejím povrchu by se mohla vyskytovat kapalná voda.
Exoplaneta Kepler-186f v obyvatelné zóně Autor: NASA Ames/SETI Institute/JPL-CaltechPlaneta, která nese označení Kepler-186f je jen potvrzením předpokladu, že planety podobné Zemi se v obyvatelných zónách kolem blízkých hvězd opravdu vyskytují. Obyvatelná ještě neznamená automaticky výskyt kapalné vody na povrchu, ale u takto malé planety nic nenasvědčuje tomu, že by to tak nemohlo být. Cesta k případnému potvrzení bude ovšem ještě dlouhá.
Porovnání vnitřní části sluneční soustavy se soustavou Kepler-186 Autor: NASA Ames/SETI Institute/JPL-CaltechNejvětším přínosem tohoto objevu je velikost, či spíše malost planety. Předchozí objevené planety v obyvatelných zónách byly totiž asi o polovinu větší než Země. Planeta Kepler-186f je velikostně téměř dvojče Země. Podle označení je patrné, že obíhá svoji hvězdu jako pátá známá planeta v pořadí, protože označení a je vyhrazeno hvězdě, v tomto případě spíše trpaslíkovi s asi poloviční velikostí a hmotností oproti našemu Slunci. Planety se pak označují písmeny abecedy počínaje b.
Exoplanety v obyvatelných zónách svých hvězd Autor: NASA Ames/SETI Institute/JPL-CaltechO planetě toho mnoho nevíme, protože obíhá poměrně vzdálenou hvězdu v souhvězdí Labutě. V tomto případě jde spíše o vzdálenější případ, oproti jiným objeveným exoplanetám. Hvězda je od nás 490 světelných roků. Z napozorovaných dat známe její velikost a vzhledem k tomu se dá předpokládat, že jde o kamennou planetu, protože je příliš malá na to, aby se podobala například Uranu, nebo Jupiteru. Zároveň je v té správné vzdálenosti od mateřské hvězdy, aby se nad jejím povrchem vyskytovala atmosféra a na povrchu kapalná voda. Zda by byla vhodná pro život by záviselo na dalších okolnostech, například složení atmosféry. Vzhledem ke vzdálenosti to bude trvat ještě dlouho, než se na planetu budou moci zaměřit budoucí přístroje a potvrdit, nebo vyvrátit naše domněnky.
Dalším krokem je hledání podobných dvojčat naší Země. Keplerův dalekohled je v tomto prvním průkopníkem, schopným detekovat planety podobné Zemi u jiných hvězd. Daří se mu to díky současnému pozorování asi 150 tisíc hvězd, přičemž číhá na přechody planet přes kotoučky hvězd. Další pokrok by mohl být zaznamenán po vypuštění vesmírného dalekohledu Jamese Webba a necháme se překvapit, do jaké míry bude případně využitelný i Velmi velký evropský dalekohled o průměru skoro 40 metrů, který vyroste v Chile.
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš
Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov.
Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
9.6. až 23.8.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
