Představa vzhledu exoplanety Kepler-186f v konceptu malíře Autor: NASA Ames/SETI Institute/JPL-CaltechVesmírný Keplerův dalekohled NASA objevil dosud nejpodobnější planetu naší Zemi, která obíhá svoji hvězdu v obyvatelné zóně. Je pouze o 10 procent větší než Země a na jejím povrchu by se mohla vyskytovat kapalná voda.
Exoplaneta Kepler-186f v obyvatelné zóně Autor: NASA Ames/SETI Institute/JPL-CaltechPlaneta, která nese označení Kepler-186f je jen potvrzením předpokladu, že planety podobné Zemi se v obyvatelných zónách kolem blízkých hvězd opravdu vyskytují. Obyvatelná ještě neznamená automaticky výskyt kapalné vody na povrchu, ale u takto malé planety nic nenasvědčuje tomu, že by to tak nemohlo být. Cesta k případnému potvrzení bude ovšem ještě dlouhá.
Porovnání vnitřní části sluneční soustavy se soustavou Kepler-186 Autor: NASA Ames/SETI Institute/JPL-CaltechNejvětším přínosem tohoto objevu je velikost, či spíše malost planety. Předchozí objevené planety v obyvatelných zónách byly totiž asi o polovinu větší než Země. Planeta Kepler-186f je velikostně téměř dvojče Země. Podle označení je patrné, že obíhá svoji hvězdu jako pátá známá planeta v pořadí, protože označení a je vyhrazeno hvězdě, v tomto případě spíše trpaslíkovi s asi poloviční velikostí a hmotností oproti našemu Slunci. Planety se pak označují písmeny abecedy počínaje b.
Exoplanety v obyvatelných zónách svých hvězd Autor: NASA Ames/SETI Institute/JPL-CaltechO planetě toho mnoho nevíme, protože obíhá poměrně vzdálenou hvězdu v souhvězdí Labutě. V tomto případě jde spíše o vzdálenější případ, oproti jiným objeveným exoplanetám. Hvězda je od nás 490 světelných roků. Z napozorovaných dat známe její velikost a vzhledem k tomu se dá předpokládat, že jde o kamennou planetu, protože je příliš malá na to, aby se podobala například Uranu, nebo Jupiteru. Zároveň je v té správné vzdálenosti od mateřské hvězdy, aby se nad jejím povrchem vyskytovala atmosféra a na povrchu kapalná voda. Zda by byla vhodná pro život by záviselo na dalších okolnostech, například složení atmosféry. Vzhledem ke vzdálenosti to bude trvat ještě dlouho, než se na planetu budou moci zaměřit budoucí přístroje a potvrdit, nebo vyvrátit naše domněnky.
Dalším krokem je hledání podobných dvojčat naší Země. Keplerův dalekohled je v tomto prvním průkopníkem, schopným detekovat planety podobné Zemi u jiných hvězd. Daří se mu to díky současnému pozorování asi 150 tisíc hvězd, přičemž číhá na přechody planet přes kotoučky hvězd. Další pokrok by mohl být zaznamenán po vypuštění vesmírného dalekohledu Jamese Webba a necháme se překvapit, do jaké míry bude případně využitelný i Velmi velký evropský dalekohled o průměru skoro 40 metrů, který vyroste v Chile.
Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.
Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek
Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“
12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC).
Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487.
Charakteristika
Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2).
Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE.
Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
