Gejzír horkého plynu proudící z hvězdy

Přestože mají objekty typu Herbig-Haro množství různých tvarů, základní konfigurace je obvykle stejná - dva výtrysky horkého plynu v opačných směrech od vznikající hvězdy jsou vyvrhovány daleko do okolního vesmíru. Výtrysky zásobuje plyn z okolí vznikající hvězdy, kde se nachází disk z plynu a prachu. Když si disk kolem hvězdy představíme jako zásobník paliva a hvězdu jako gravitační motor, potom výtrysky jsou jakési oblaky výfukových plynů.

Složité struktury výtrysků u HH 110 i jiných Herbig-Haro objektů jsou způsobeny tím, že plyn není vystřelován do úplného vakua. V okolním prostředí je chladný mezihvězdný plyn a když do něj výtrysky horkého plynu naráží, dochází ke vzniku rázových vln, asi jako když se díváme na vlny u přídě lodi. Tyto obloukovité rázové vlny, které září díky velmi vysokým teplotám, jsou charakteristickým útvarem Herbig-Haro objektů.

Podle množství hmoty, která právě padá na hvězdu se pak uvolní i množství plynu do výtrysků. Tyto shluky hmoty, které ve výtrysku pozorujeme, se poté pomalu posouvají směrem pryč od hvězdy. Ačkoli skutečná rychlost plynu je zde tedy velmi vysoká, navenek se pohyb jeví jako pomalý, protože tyto objekty jsou také hodně veliké. Výtrysk na snímku má totiž asi půl světelného roku na délku. To je asi 5 biliónů kilometrů (30 000 krát od Země ke Slunci). Ze vzdáleností, z jakých se na tyto objekty díváme, se pohyb projeví až v řádu let, jak si můžete prohlédnout na dříve uveřejněném videu z jiného snímku HST.

Měřením aktuální rychlosti a pozice shluků ve výtrysku se dokáží astronomové vrátit v čase a mohou tak odhadovat, jaké podmínky panovaly v okolí hvězdy v době, kdy vznikly.

Zdroj:

NASA, ESA and the Hubble Heritage team (STScI/AURA)