Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Hvězdný motýl se líhne z prachové kukly
Jiří Srba Vytisknout článek

Hvězdný motýl se líhne z prachové kukly

Hvězda L2 Puppis a její okolí (VLT/SPHERE)
Autor: ESO/P. Kervella

Na záběrech, které patří k nejdetailnějším, jaké kdy byly pořízeny pomocí dalekohledu ESO/VLT, se poprvé podařilo zachytit, jak u stárnoucí hvězdy vzniká planetární mlhovina připomínající motýla. Pozorování rudého obra s označením L2 Puppis provedená ve viditelném světle pomocí nového přístroje SPHERE v pracovním módu ZIMPOL rovněž jasně ukázala blízkého souputníka sledované hvězdy. Závěrečná stádia vývoje hvězd jsou stále obestřena řadou tajemství a původ takové bipolární mlhoviny se složitým a působivým vzhledem je ještě záhadnější.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 23/2015

Snímek v úvodu: Na záběrech, které patří k nejdetailnějším, jaké kdy byly pořízeny pomocí dalekohledu ESO/VLT, se poprvé podařilo zachytit, jak u stárnoucí hvězdy vzniká planetární mlhovina připomínající motýla. Pozorování rudého obra s označením L2 Puppis provedená ve viditelném světle pomocí nového přístroje SPHERE v pracovním módu ZIMPOL rovněž jasně ukázala blízkého souputníka sledované hvězdy. Závěrečná stádia vývoje hvězd jsou stále obestřena řadou tajemství a původ takové bipolární mlhoviny se složitým a působivým vzhledem je ještě záhadnější.

Přístrojem SPHERE se podařilo pozorovat ranou fázi vývoje planetární mlhoviny

Hvězda L2 Puppis se nachází ve vzdálenosti asi 200 světelných let od nás a je jedním z nejbližších rudých obrů, o kterém je známo, že vstupuje do závěrečné fáze svého života. Nová pozorování této hvězdy pomocí přístroje SPHERE v pracovním módu ZIMPOL byla provedena ve viditelném světle. Využito při nich bylo vylepšených funkcí adaptivní optiky, která je díky nim schopna opravit výsledný obraz mnohem lépe než běžné procedury. To umožňuje detailněji zkoumat slabší objekty a struktury v blízkosti jasných bodových zdrojů. Jedná se o první publikované výsledky získané s použitím tohoto módu a o dosud nejpodrobnější snímky okolí této hvězdy. [1]

S pomocí módu ZIMPOL je možné získávat záběry s rozlišením až 3krát lepším, než jakého může dosáhnout kosmický dalekohled HST (NASA/ESA Hubble Space Telescope). Nová pozorování zachycují v mimořádných detailech prach obklopující hvězdu L2 Puppis. Podařilo se potvrdit starší výsledky získané na základě pozorování přístrojem NACO. Podle nich by prach kolem hvězdy měl vytvářet disk, který při pohledu ze Země vidíme téměř zboku. Nové snímky však poskytují daleko podrobnější pohled na celou strukturu. Informace o polarizaci světla získané v módu ZIMPOL vědcům rovněž umožnila vytvořit trojrozměrný model prachových struktur. [2]

Astronomové změřili, že prachový disk začíná asi 900 milionů kilometrů od hvězdy, což je o něco větší vzdálenost, než ve Sluneční soustavě dělí Slunce a Jupiter. Ukázalo se rovněž, že z disku vybíhají směrem ven symetrické trychtýřovité útvary obklopující hvězdu. Nalezen byl také sekundární bodový zdroj ve vzdálenosti asi 300 milionů kilometrů od primární hvězdy L2 Puppis. Velmi blízký souputník hvězdy je pravděpodobně méně vyvinutý rudý obr s podobnou hmotností.

Velké množství prachu obklopující pomalu umírající hvězdu a přítomnost sekundární složky znamená, že se jedná přesně o takový typ systému, u kterého se předpokládá vznik bipolární planetární mlhoviny. Tyto tři vlastnosti jsou nezbytné, ale pokud se z této kukly má následně vylíhnout překrásný kosmický motýl, je zapotřebí ještě jedna věc – určitá dávka štěstí.

Hlavní autor článku Pierre Kervella vysvětluje: „Původ bipolárních planetárních mlhovin je jedním z klasických problémů moderní astrofyziky. Složitá je především otázka, jakým způsobem hvězdy navracejí množství vytvořených těžkých prvků zpět do vesmíru – což je velmi důležitý proces, neboť se jedná o hmotu, která bude následně využita při vzniku příštích generací planetárních systémů.“

Kromě rozevlátého disku kolem hvězdy L2 puppis se členům týmu podařilo objevit dvojici kónických útvarů, které vycházejí kolmo z disku. Co je ale důležitější, uvnitř těchto útvarů byla nalezena dvojice dlouhých pomalu se zakřivujících výtrysků hmoty. Na základě toho, odkud tyto výtrysky vycházejí, se členové týmu domnívají, že jeden z nich mohl vzniknout jako důsledek interakce hmoty z hvězdy L2 Puppis s hvězdným větrem a radiačním tlakem souputníka. Druhý je ale pravděpodobně důsledkem kolize hvězdného větru těchto hvězd, anebo může být zapříčiněn přítomností akrečního disku u sekundárního objektu v systému.    

Ačkoli zde zůstává řada nezodpovězených otázek, existují dvě hlavní teorie popisující vznik bipolárních planetárních mlhovin, a obě vycházejí z předpokladu existence dvojhvězdného systému [3]. Nová pozorování naznačují, že v případě L2 Puppis se uplatňují oba navrhované procesy, a zdá se být tedy velmi pravděpodobné, že tento hvězdný pár se časem stane původcem planetární mlhoviny ve tvaru motýla.  

Pierre Kervella dodává: „Jelikož souputník obíhá kolem L2 puppis s periodou pouze několik let, očekáváme, že bude možné pozorovat, jak sekundární složka ovlivňuje tvar disku kolem centrální hvězdy. Bude tak možné sledovat vývoj prachových útvarů kolem hvězdy takřka v reálném čase. A to jsou mimořádně vzácné a nadějné vyhlídky.“

Poznámky

[1] SPHERE/ZIMPOL využívá speciální adaptivní optiku k vytvoření pouze difrakcí limitovaných snímků, které jsou mnohem blíže teoretickému limitu rozlišovací schopnosti dalekohledu jako takového (pokud by se s ním pozorovalo mimo zemskou atmosféru). Díky tomu je také možné sledovat mnohem slabší objekty v blízkosti jasné hvězdy. Na rozdíl od většiny snímků pořízených dříve s pomocí adaptivní optiky, byly tyto získány ve viditelném světle, tedy na kratších vlnových délkách než má infračervené záření. Díky těmto faktorům bylo možné pomocí dalekohledu VLT nasnímat mnohem detailnější záběry. Ještě větší prostorové rozlišení je možné dosáhnout pomocí interferometru VLTI, který však nevytváří snímky přímo.  

[2] Prach v disku velmi efektivně rozptyluje světlo hvězdy ve směru k Zemi a polarizuje ho. Polarizace vědci využili k vytvoření třídimenzionální mapy obálky (s použitím dat z přístrojů ZIMPOL a NACO) a modelu disku (s pomocí programu RADMC-3D, což je nástroj pro modelování přenosu záření, který využívá sadu parametrů prachových částic k simulování průchodu fotonů takto popsaným prostředím).  

[3] První teorie předpokládá, že prachové částice vytvořené hvězdným větrem umírající primární složky jsou uvězněny na  kruhové oběžné dráze v důsledku hvězdného větru a radiačního tlaku sekundární složky systému. Každé další uvolnění hmoty z hlavní hvězdy je následně nasměrováno přítomným diskem a odchází pryč kolmo v podobě dvou opačně orientovaných útvarů.

Druhá teorie předpokládá, že většina hmoty vyvržené umírající hvězdou dopadá na nedalekou sekundární složku, která si začne vytvářet akreční disk a dvojici mohutných jetů. Zbylá hmota je odtlačena pryč hvězdným větrem umírající hvězdy a vytváří oblak plynu a prachu, podobně, jako u osamocených hvězd. Nově vzniklé bipolární jety sekundární složky, které se pohybují mnohem rychleji než hvězdný vítr umírající hvězdy, následně vytvoří dvojici dutin v okolním prachu. Výsledkem je charakteristický vzhled bipolární mlhoviny.

Další informace

Výzkum byl prezentován v článku s názvem “The dust disk and companion of the nearby AGB star L2 Puppis” autorů P. Kervella a kol., který vyšel 10. června 2015 ve vědeckém časopice Astronomy & Astrophysics.

Složení týmu: P. Kervella (Unidad Mixta Internacional Franco-Chilena de Astronomía, CNRS/INSU, Francie; Departamento de Astronomía, Universidad de Chile, Santiago, Chile; LESIA Observatoire de Paris, CNRS, UPMC; Université Paris-Diderot, Meudon, Francie), M. Montargès (LESIA, Francie;  Institut de Radio-Astronomie Millimétrique, St Martin d’Hères, Francie), E. Lagadec (Laboratoire Lagrange, Université de Nice-Sophia Antipolis, CNRS, Observatoire de la Côte d’Azur, Nice, Francie), S. T. Ridgway (National Optical Astronomy Observatories, Tucson, Arizona, USA), X. Haubois (ESO, Santiago, Chile), J. H. Girard (ESO, Chile), K. Ohnaka (Instituto de Astronomía, Universidad Católica del Norte, Antofagasta, Chile), G. Perrin (LESIA, France) a A. Gallenne (Universidad de Concepción, Departamento de Astronomía, Concepción, Chile).

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Pierre Kervella; Departamento de Astronomía, Universidad de Chile; Santiago, Chile; Mobil: +33 628 076 550; Email: pierre.kervella@obspm.fr

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva na ESO.org



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Rudý obr, Planetární mlhovina, L2 Puppis


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »