Na protoplanetárním disku hvězdy TW Hydrae byl zachycen druhý stín, systém má asi další exoplanetu
Umělecké zobrazení hvězdy TW Hydrae a nakloněných protoplanetárních disků kolem ní. Představa byla vytvořena na základě fotografií a dat nasbíraných pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu. Autor: NASA/ESA/HST
Zhruba 196 světelných let od Země v souhvězdí Hydry bychom nalezli pouhých 10 milionů let starou hvězdu TW Hydrae. Ta je terčem mnoha výzkumů, mohla by se totiž podobat Sluneční soustavě tak, jak vypadala před 4,6 miliardami lety. Obklopuje ji protoplanetární disk o průměru 440 AU, na kterém astronomové pozorují záhadné stíny.
Disk z prachu a plynu je nasměrován téměř čelně na Zemi, čímž se stává skvělou příležitostí na zkoumání zrodu planet a celé vznikající soustavy jako takové. Na poutavý systém byl namířen Hubbleův vesmírný dalekohled, který již několik let pořizuje detailní snímky protoplanetárního disku hvězdy TW Hydrae. Na fotografii z roku 2016 lze vidět rozsáhlý stín. Porovnání dvou fotografií protoplanetárního disku o průměru 440 AU kolem hvězdy TW Hydrae z let 2016 a 2021. V roce 2016 se stíny nacházely blízko u sebe, a proto si astronomové dlouho mysleli, že je jen jeden. Až následující léta ukázala i ten druhý. Autor: NASA/ESA/HST Nevrhá ho planeta, ale vnitřní disk, který je oproti tomu vnějšímu mírně nakloněný, čímž blokuje světlo vyzářené centrální hvězdou ještě před tím, než dosáhne vnějšího disku. Pokud se však podíváme na snímek zachycený o zhruba pět let později, je zjevné, že stíny jsou dva, což naznačuje přítomnost druhého disku se sklonem. Stíny oběhnou kolem hvězdy jednou za každých 15 let a pohybují se navzájem odlišnými rychlostmi.
Otázkou je, co zapříčinilo jejich neobvyklou inklinaci o 5–7° vzhledem k vnějšímu disku. Zajímavé je, že podobný sklon mají i oběžné dráhy těles vnitřní Sluneční soustavy. Možnou odpovědí jsou dvě planety, které gravitačně přitahují prach a plyn z disku ke svým nakloněným oběžným dráhám. Dle předpokladů by se planety od TW Hydrae měly nacházet ve shodné vzdálenosti jako Jupiter od Slunce.
Adam Denko se narodil v roce 2007 v Praze a nyní studuje na osmiletém gymnáziu v Berouně. Volný čas tráví především astronomií a astrofotografií, která ho upoutala již ve 13 letech. Za každé jasné noci sbírá fotony ze vzdálených kosmických objektů. Snímky následně vkládá na webové stránky, čímž ostatním ukazuje, jak fascinující vesmír vskutku je. Svůj oblíbený vědní obor se snaží popularizovat pomocí sociálních sítí a psaním článků na web a Instagram ČAS. Je zakladatelem Discord serveru AstroConnect, jenž si klade za cíl propojit mladé zájemce o astronomii z České a Slovenské republiky. Laureát Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii 2022 junior.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“
Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch