Evropská sonda Solar Orbiter pořídila vůbec první přímé fotografie jižního pólu Slunce
Autor: ESA
Lidstvo vůbec poprvé přímo spatřilo jeden z pólů Slunce, a to díky evropské sondě Solar Orbiter, na jejímž vývoji se podíleli i čeští vědci. Tento historický milník přináší nové možnosti, jak Slunce zkoumat, a může zásadně přispět k porozumění jevům, jako jsou sluneční cykly a fungování kosmického počasí.
Solar Orbiter v kostce
Solar Orbiter je vědecká sonda Evropské kosmické agentury, která vznikla ve spolupráci s agenturou NASA. Vypuštěna byla 10. února 2020 z floridského mysu Canaveral pomocí rakety Atlas V. Jejím hlavním cílem je studium Slunce z bezprecedentní blízkosti. Ke hvězdě se přibližuje až na vzdálenost 42 milionů kilometrů, tedy blíže, než obíhá planeta Merkur.
Autor: ESA
Sonda je vybavena desítkou špičkových přístrojů, které kombinují dálkový průzkum (například snímkování slunečního povrchu a koróny) s měřením částic a polí přímo v místě průletu. Klíčovou inovací mise je její schopnost měnit svou oběžnou dráhu a postupně se naklánět nad ekliptiku, což jí umožňuje pozorovat póly Slunce – oblasti, které byly až dosud téměř mimo dosah přímého výzkumu.
Země totiž společně s dalšími planetami obíhá v jedné rovině, tzv. rovině ekliptiky. Pozemní observatoře i sluneční družice tak pozorují naši mateřskou hvězdu pouze “z boku”. Sonda Solar Orbiter však svou oběžnou dráhu naklonila pomocí gravitačních manévrů kolem planety Venuše. Dne 23. března 2025, kdy byly pořízeny jedny z prvních snímků slunečního jižního pólu, pozorovala Slunce pod úhlem 17°. Zde to ale rozhodně neskončilo – v roce 2030 bude tento sklon činit 33°. To nejlepší nás tedy ještě teprve čeká.
„Slunce je naší nejbližší hvězdou, dárkyní života, ale také potenciální hrozbou pro moderní technologie ve vesmíru i na Zemi, proto je nezbytné porozumět tomu, jak funguje, a naučit se předvídat její chování. Tyto nové jedinečné snímky z mise Solar Orbiter znamenají začátek nové éry sluneční vědy,“ říká profesorka Carole Mundellová, vědecká ředitelka ESA.
První fotografie jižního pólu Slunce
Sonda Solar Orbiter má na palubě deset vědeckých přístrojů. Fotografie, které můžete vidět v koláži níže, byly pořízeny třemi z nich – konkrétně šlo o Polarimetric and Helioseismic Imager (PHI), Extreme Ultraviolet Imager (EUI) a Spectral Imaging of the Coronal Environment (SPICE). Každý z nich pozoruje Slunce trochu jiným způsobem.
Autor: ESA
PHI pořizuje snímky ve viditelném světle (vlevo nahoře) a zároveň mapuje magnetické pole na slunečním povrchu (uprostřed nahoře). EUI snímá v ultrafialových vlnových délkách (vpravo nahoře), čímž odhaluje velmi horký materiál ve vnějších vrstvách sluneční atmosféry. Přístroj SPICE (spodní řada) detekuje záření vycházející z různě teplých vrstev ionizovaného plynu nad povrchem Slunce.
Díky kombinaci pozorování ze tří různých přístrojů, které snímají odlišné vlnové délky, můžeme lépe pochopit pohyby hmoty ve vnějších vrstvách Slunce. Tato data zároveň hrají klíčovou roli při snaze porozumět magnetickému poli Slunce a objasnit, proč zde zhruba každých 11 let dochází k obrácení jeho polarity.
Jedním z prvních vědeckých objevů z polárních pozorování mise Solar Orbiter je zjištění, že magnetické pole Slunce je v oblasti jižního pólu momentálně velmi chaotické. Zatímco běžný magnet má jasně definovaný severní a jižní pól, přístroj PHI zaznamenal, že na jižním pólu Slunce se vyskytují magnetická pole obou polarit. Tento jev nastává pouze krátce v období slunečního maxima, kdy dochází k přepólování magnetického pole a Slunce je tak nejvíce aktivní. Po tomto přepólování by se měla na pólech postupně ustálit převaha jedné polarity.
První snímky slunečního pólu ze sondy Solar Orbiter představují teprve začátek této rozsáhlé vědecké mise, jejíž plný potenciál se ukáže až v následujících letech. Většina dat z této fáze ještě čeká na detailní zpracování. Jak bude Solar Orbiter postupně měnit svou dráhu a zvyšovat náklon vůči rovině ekliptiky, nabídne stále lepší a dosud nevídané pohledy na sluneční póly. Tyto nové perspektivy pomohou vědcům odhalit skryté souvislosti v chování magnetického pole Slunce, více porozumět dynamice slunečního větru a celkově přispějí k hlubšímu pochopení naší životodárné hvězdy.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] esa.int
[2] cs.wikipedia.org
O autorovi
Adam Denko
Adam Denko se narodil v roce 2007 v Praze a nyní studuje na osmiletém gymnáziu v Berouně. Volný čas tráví především astronomií a astrofotografií, která ho upoutala již ve 13 letech. Za každé jasné noci sbírá fotony ze vzdálených kosmických objektů. Snímky následně vkládá na webové stránky, čímž ostatním ukazuje, jak fascinující vesmír vskutku je. Svůj oblíbený vědní obor se snaží popularizovat pomocí sociálních sítí a psaním článků na web a Instagram ČAS. Je zakladatelem Discord serveru AstroConnect, jenž si klade za cíl propojit mladé zájemce o astronomii z České a Slovenské republiky. Laureát Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii 2022 junior.
