Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Spojí NASA a ESA síly k pátraní po životě na měsíci Europa?

Spojí NASA a ESA síly k pátraní po životě na měsíci Europa?

Pohled na část povrchu Jupiterova měsíce Europa
Autor: NASA/JPL/Ted Stryk

Bude to vyžadovat více než šest let přípravy. Avšak pokud budou dlouho očekávané stopy života na Europě nalezeny, nově navrhované spojení americko-evropské cesty k tajemnému měsíci planety Jupiter bude stát za to. Plán s názvem „Joint Europa Mission“ (společná mise k Europě) byl představen 24. dubna 2017 ve Vídni (Rakousko) na výročním zasedání European Geoscience Union. Jestliže se na tom obě organizace dohodnou a NASA a Evropská kosmická agentura ESA spojí své síly k uskutečnění plánované mise, její start by mohl být realizován kolem roku 2025.

Celá myšlenka spočívá v tom, že pokud budeme předpokládat, že hledání života na Europě je důležité, mělo by být uskutečněno v mezinárodní spolupráci,“ říká Michel Blanc, France’s Research Institute in Astrophysics and Planetology, Toulouse. „Konečným cílem je přistát na povrchu satelitu a pátrat po biologických stopách života.“

Europa je předpokládaným potenciálním „kotlem“ života. Oceán, kde se může život vyvíjet, se ukrývá pod ledovou kůrou na povrchu. Objev gejzírů vody tryskajících z povrchu v roce 2013 vyvolal další vzrušení a byl podpořen dříve zaznamenanými obdobnými gejzíry na Saturnově měsíci Enceladus, které objevila americká sonda Cassini.

Michel Blanc říká, že projekt Joint Europa Mission by měl obsahovat tři hlavní součásti. Nejdůležitější by bylo vysazení přistávacího modulu (landeru) na povrch měsíce Europa, kde by po dobu 35 dnů prováděl odběry vzorků a výzkum materiálu za účelem pátrání po stopách života, jako je hledání biologických molekul a projevů metabolismu.

Zatímco lander přistane na povrchu měsíce, hlavní část sondy na oběžné dráze (orbiter) bude trávit tři měsíce prováděním laserových, magnetických a seismických měření k objasnění základní struktury tělesa. Výzkum bude zaměřen na určení složení a hloubky oceánu, který může být podle předpokladu bohatý na soli hořčíku, což bylo zjištěno při předcházejících pozorováních průsaků na povrch, která uskutečnily při blízkých průletech dřívější sondy.

Nakonec orbitální sonda dopadne na povrch měsíce, avšak při sestupu k povrchu bude shromažďovat a předávat na Zemi data o složení řídké atmosféry měsíce Europa za účelem registrace se životem souvisejících plynů, jako je oxid uhličitý a kyslík.

Pokud bude všechno postupovat tak, jak předpokládáme, může mise trvat 6,5 roku. Sondě bude trvat téměř pět let, než dosáhne planety Jupiter a uskuteční další manévry na oběžné dráze ke konečnému dosažení Europy. Bude rovněž potřeba vyřešit dvě klíčová nebezpečí při konstrukci vědeckého vybavení: ochranu před intenzivní radiaci v okolí planety Jupiter, a dále potřebu vyvarovat se kontaminaci Europy „černými pasažéry“ v podobě organismů zavlečených ze Země.

Michel Blanc předpokládá, že výrobu landeru zajistí NASA a že obě kosmické agentury spojí své síly k zajištění dalších dílčích součástí při využití svých vlastních sil. NASA již oznámila minulý měsíc, že pracuje na vývoji mise k Jupiteru – oficiálně pojmenované Europa Clipper – avšak bude se jednat pouze o průzkum Europy během průletů, nikoliv o přistání.

Obdobně ESA plánuje misi k měsíci Ganymed, k dalšímu z velkých měsíců planety Jupiter, pod názvem JUICE (JUpiter ICy moons Explorer). Plán představený tento týden je prvním konkrétním případem hledání života zvažujícím přistání na povrchu zkoumaného měsíce.

Ačkoliv tento záměr je zcela nový, staví na dřívějších návrzích výzkumu Europy včetně toho z počátku letošního roku. „Nyní čekáme na to, jaká bude odpověď na naše návrhy ze strany NASA,“ říká Luigi Colangeli, vedoucí výzkumu Sluneční soustavy v ESA, který měl rovněž na starosti průběh zasedání.

Na obou stranách panuje velké nadšení pro tento projekt,“ říká Jakob van Zyl, ředitel výzkumu Sluneční soustavy na NASA’s Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Kalifornie. Záležet bude především na tom, zda se podaří získat potřebné finanční prostředky.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] newscientist.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: NASA, Jupiterův měsíc Europa, ESA


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »