Proměnné hvězdy v Namibii - I

Jedním z nejlepších stanovišť je Gamsberg v Namibii. Je to stolová hora, vysoká asi 2300 m nad mořem, třetí nejvyšší v Namibii. Její vrcholová plocha má asi 2.5 čtverečných kilometrů. Majitelem pozemků je ústav Maxe Plancka v Heidelbergu. Gamsberg byl potenciálním stanovištěm VLT, (nyní stojícím na Paranalu v Chile) zavrženým z politických důvodů. Ústav provozoval v 70tých letech 50 cm dalekohled, hlavně pro evaluaci pozorovacích podmínek. Stavba VLT potom pohltila všechny prostředky povolené pro astronomii ve zúčastněných státech. Ve Francii se proto rozhodli zavřít vynikající stanoviště na Pic du Midi. Pak se ještě podařilo najít jakési přechodné možnosti, francouské národní observatoře Pic du Midi a Haute Provence zůstaly v provozu, ale velmi redukovaném. V Němečku to není o nic lepší. Projekt národního 8 m dalekohledu se rozplynul. Známá hvězdárna v Sonnebergu, Mekka proměnářů, má jediného zaměstnance, který je zároveň ředitelem a živí se spolupráci na různých projektech ESA. Ústav Maxe Plancka nemá rozpočet na aktivitu v Namibii, rozestavěný 70 cm dalekohled zůstal ležet.

S takovými vyhlídkami prof. Elsaesser navrhnul založit amatérský spolek, kterému ústav přenechá rozestavěný dalekohled, právo používat stávající instalaci a pozemek zadarmo. Spolek byl založen v roce 1999, jmenuje se Internationale Amateur Sternwarte. Zkrátka IAS ale nešťastné koliduje s International Accounting Standarts. Z počátku ve spolku docházelo k intensivním diskusím až hádkám. Část členů zastávala názor, že bez nějakého dárce se nedá nic dělat. Snažili se investovat všechny dostupné peníze do tisku brožurek na křídovém papíře. Velkého dárce se ale nepodařilo najít, finančním zdrojem IAS zůstaly členské příspěvky a případně dary členů spolku.

Namibie je velká a zároveň malá země. Velká plochou pouště, malá počtem obyvatel. Koncem 19.století se německému imperialismu podařilo najít několik ještě neobsazených kousků Afriky, porážka v roce 1918 ale německý kolonialismus ukončila. Zůstali vystěhovalci. Hospodářská krise po válce, trvající až do třicátých let, jejich počet zvýšil. Namibie, zvaná také Jihozápadní Afrika, sdílela po roce 1918 dějiny Jižní Afriky.

Původně samostatná burská republika, se stala anglickou kolonií po velmi krvavé burské válce roku 1903. V padesátých letech získala Jižní Afrika nezávislost, Burové vyhráli volby a prosadili politiku na základě kmenů (Burský kmen dostane všechno, ostatním nezbyde nic). Zato byli potrestání isolací - proto také nepřišel VLT na Gamsberg.

Dnes je Namibie nezávislá, prakticky je ale nadále vázána na Jihoafrickou republiku. Má vlastní měnu, namibijský dolar. Ten však je v poměru jedna ku jedné vázán na rand, v kterémkoliv obchodě se dá platit oběma bankovkami. Také politické tradice a představy jsou zhruba tytéž. Existuje jedenáct kmenů černochů, tři kmeny bělochů (mluvících anglicky, afrikaans a německy) a jeden kmen míšenců, který také dostal vlastní území! Všichni žijí celkem v míru, ale každý pro sebe. Hlavní slovo má kmen Ovambo že severu Namibie, je však pouze největší menšinou, nikoliv většinou.

Zcela jinak než za velkým rybníkem v Brasilii. Tam je sotva možné zjistit, kdo měl jaké předky. Společenským kritériem jsou peníze a nikoliv barva, i když lidí, kteří skutečně peníze mají, je velice málo a ti se ostatních také straní.

Namibie má 2.5 milionu obyvatel, hlavní město Windhoek asi 400 000. Tolik je v Sao Paulo bezdomovců. Podstatně problémy jsou ale tytéž. Migrace z venkova do "velkoměsta", negramotnost, nezaměstnanost, kriminalita, AIDS. V současnosti mají Brasilie i Namibie vlády spíše socialisticky zaměřené, které alespoň slibují, že se problémů ujmou. Pikantní detail: doslechl jsem se, že spolek (bílých) farmářů pořádá přednášky universitních docentů o tom, jaké tradice a zvyky mají jednotlivé černé kmeny - vlastní zaměstnanci farmářů. K tomu ale musím podotknout, že příslušníky některých černých kmenů od sebe rozezná každý turista. Zemědělci a lovci žili tisíc let vedle sebe, obchodovali, válčili, ale nepromíchali se. Asi se navzájem znají také jen z doslechu.

Windhoek má dvě letiště, větší je asi 40 km vzdálené. Menší, Erós, je přímo v městě, má spojení pouze do Johannesburgu. Národní letecká společnost, Air Namibia, provozuje jeden Boing 747 pojmenovaný Welwitschia. Doufejme, že také vydrží 4000 let jako ta rostlinka. Létá pravidelně do Frankfurtu nad Mohanem a do Londýna. Existuje také několik jihoafrických spojení menšími letadly, především do Johannesburgu a do Kapského města, ale také do Luandy a Maputo. Windhoek je ve vnitrozemí, na pobřeží (Pobřeží Kostlivců) je několik malých přístavních měst spojených silnicemi a jednou železnicí. Silnice mimo město jsou neasfaltované, jezdí se vlevo. Také napříč dálkových silnic se občas najde rošt nebo i branka, aby tam tudy nechodily krávy na sousední farmu.

V severní Namibii, na hranicích s Angolou, je podnebí vlhčí. Tamější obyvatelé, kmen Ovambo, se tradičně živí zemědělstvím. Ovambové jsou velcí, svalnatí nebo tlustí, tmaví. Okolí Gamsberg, zhruba 140 km na jihozápad od Windhoek, je pohoří Hakos a přechází do pouště Namib. Zde existují velké farmy, majitelé jsou zčásti ještě potomci bývalých kolonistů. Původními obyvateli jsou kmeny Nama a Damara, postavy malé a hubené, trochu podobní vietnamcům, ale tmavší. Před kolonialisací se živili lovem. Dneska jsou zaměstnanci na farmách. Slovo "farma", v Namibii běžně používané, se mi ale zda zavádějící. Raději bych říkal estancia. Farmář obdělává půdu, estanciero vlastní dobytek. Původní majitel farmy Hakos zkusil přejít od dobytka na chov prasat a zkrachoval.

Současná vláda se snaží převést farmy z vlastnictví příslušníků bílých kmenů na černé. Tomu slouží zákon, podle kterého při každém prodeji farmy má vláda předkupní právo. Může si pak farmu ponechat coby státní statek anebo ji rovnou prodat jinému zájemci. Tak bylo také na farmě Hakos, zájemce byl (jaký div) důstojník armády. Prohlédl si farmu a zjistil že "se tady hospodařit nedá", alespoň se nedá obdělávat půda a pěstovat rostliny na které jsou zvyklí Ovambové, banány, kukuřice, maniok, tabák. Pan Straube, narozený na sousední farmě Hohenheim, úředníkům řekl "já tady hospodařit budu" a farmu koupil. Nyní vlastní farmy dvě, 150 čtverečných kilometrů. Tato plocha, ale pouze v dobrých letech, uživí 300 kusů dobytka. Podobný estanciero v Brasilii nebo Argentině má 30 000 kusů (pokud je vůbec počítá).

Straube má dva zaměstnance s rodinami na Hohenheim, ti se zabývají Straubeho dobytkem a sami vlastní asi 50 koz. Na farmě Hakos, která už byla lépe stavěna, přistavěl dvě řady pokojů a jeho dcera je pronajímá hostům. To vydalo práci pro tři zaměstnance a od loňska také na kuchařku. Hosté jsou turisti, převážně astronomové, Straube měl již na Hohenheim vlastní hvězdárnu. Dr. Vehrenberg odtamtud snímkoval oblohu pro svůj Atlas Stelarum. Také Hakos má hvězdárnu, je tam stará ale solidní montáž, Celestron 8 a 15 cm refraktor. Tato domovská stránka posuzuje faremní hvězdárnu dost špatně, ale myslím, že neprávem.

Bývalé prasečí chlívky vzdálené asi 300 m od farmy Straube přenechal IAS, která je používá coby skladiště. Hned vedle byla postavena nová budova: hvězdárna Hakos-IAS.

IAS si celý pozemek ze dvou důvodů oplotila. Jednak tam pořád chodili psi patřící Straubemu a jeho zaměstnancům a usilovně značkovali cokoliv bylo v dosahu, zejména 45cm Dobson. V noci se pak procházeli koně a zebry a drbali se o dalekohledy postavené před budovou na sloupech.