Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Spolupráce se Sekcí proměnných hvězd a exoplanet - ocenění činnosti

Spolupráce se Sekcí proměnných hvězd a exoplanet - ocenění činnosti

Snímek sekčního dalekohledu typu Newton o průměru 150 mm se CCD kamerou na střeše jižní budovy hvězdárny ve Valašském Meziříčí.
Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí

Pozorování proměnných hvězd probíhá na hvězdárně ve Valašském Meziříčí v éře digitálních CCD kamer dvacet let. Za tu dobu bylo pořízeno mnoho zajímavých dat a dosaženo i několika významných objevů. Od počátku tohoto pozorovacího programu funguje spolupráce se Sekcí proměnných hvězd a exoplanet České astronomické společnosti, která sdružuje profesionální a amatérské astronomy. 

Toto spojení vedlo například k vytvoření různých pozorovacích skupin, které se věnují sledováním vybraných typů proměnných hvězd, jako jsou zákrytové dvojhvězdy, pulsující hvězdy typu RR Lyr a v posledním období monitorování a objevy nových eruptivních hvězd. Na základě získaných dat pak teoretičtí astrofyzici analyzují a modelují hvězdné soustavy a snaží se vysvětlit vznik a vývoj těchto systémů.

Dalším technickým krokem ve vývoji pozorování je automatizace a robotizace dalekohledů. Touto cestou jde i Sekce SPHE. Ve spolupráci s hvězdárnou ve Valašském Meziříčí byl na terase jižní budovy v roce 2017 nainstalován sekční dalekohled typu Newton o průměru 150 mm se CCD kamerou. Tímto se naskytla možnost členům sekce, kteří nevlastní svoji pozorovací techniku, vzdáleného připojení k dalekohledu a z pohodlí domova přes internet pozorovat své zájmové objekty.

Záběr z medailonku o Vojtěchovi Dienstbierovi odvysílaný v České televizi 9.11. 2019 Autor: Česká televize
Záběr z medailonku o Vojtěchovi Dienstbierovi odvysílaný v České televizi 9.11. 2019
Autor: Česká televize
Jedním z nich je i mladý astronom, student olomouckého gymnázia, Vojtěch Dienstbier. Během astronomické expedice v Úpici v roce 2018 pozoroval zákrytovou dvojhvězdu NS Cep. V zorném poli se mu podařilo objevit novou proměnnou hvězdu s označením TYC 4246-883-1. Na základě dalších pozorování pomocí sekčního dalekohledu se mu podařilo určit typ proměnnosti – pulsující hvězda typu delta Scuti. Mimo jiné si všiml, že pozorovaná amplituda změn se mezi jednotlivými pozorováními lišila, což podporuje hypotézu o superpozici několika blízkých period pulzace. Díky dalším datům z dalekohledů Astronomického ústavu Akademie věd ČR, FRAM na Kanárských ostrovech Fyzikálního ústavu AV ČR a spektroskopického měření skupiny ARAS, Vojta napsal vědeckou práci. Díky ní zvítězil v soutěži Česká hlavička 2019 v kategorii UNIVERSUM „Člověk a exaktní vědy“, cena Crytur a Matematicko-fyzikální fakulty UK. Na záznam udílení ocenění je možné se podívat v archivu České televize.

Doufáme, že se v podobném duchu ponese další práce se sekčním dalekohledem a dalším pozorovatelům přinese úspěchy.




O autorovi

Ladislav Šmelcer

Ladislav Šmelcer

Narozen v roce 1966 v Liberci, kde byl také zasažen astronomií již za raného mládí. Hlubšího vzdělání v astronomii se mu dostalo na pomaturitním studiu ve Valašském Meziříčí v letech 1988 - 1990. Prostředí se mu natolik zalíbilo, že na Hvězdárně Valašské Meziříčí pracuje od roku 1996 doposud. Hlavním jeho zájmem je fotometrie proměnných hvězd.

Štítky: Vojtěch Dienstbier, Sekční set SPHE, Sekce proměnných hvězd a exoplanet


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »