Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Tajemství redukční diety stárnoucích hvězd odhaleno
Jiří Srba Vytisknout článek

Tajemství redukční diety stárnoucích hvězd odhaleno

Okolí hvězdného veleobra VY Canis Majoris
Autor: ESO

Týmu astronomů pracujících s dalekohledem ESO/VLT se podařilo pořídit dosud nejdetailnější snímky hvězdného veleobra VY Canis Majoris. Provedená pozorování ukázala, jakým způsobem hvězda tváří v tvář smrti ztrácí obrovské množství hmoty prostřednictvím neočekávaně velkých částice prachu ve svém okolí. Proces, který vědci měli možnost zkoumat vůbec poprvé, je nezbytný, aby se takto obrovská hvězda připravila na působivý explozivní odchod v podobě výbuchu supernovy.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 46/2015

Obří hvězda přistižena při hubnutí

VY Canis Majoris je doslova hvězdný Goliáš, rudý veleobr (hypergiant), jedna z největších známých hvězd v Galaxii. Svou hmotností převyšuje Slunce 30-40krát a je 300 tisíckrát zářivější. Při své současné velikosti, dané vstupem do závěrečné fáze vývoje, by tato hvězda ve Sluneční soustavě vyplnila prostor až po dráhu planety Jupiter.

Nová pozorování této hvězdy byla provedena pomocí zařízení SPHERE a dalekohledu VLT. Nejmodernější systém adaptivní optiky (adaptive optics), který tento přístroj využívá, je schopen opravit snímky mnohem více než jeho předchůdci. To umožňuje detailně pozorovat útvary, které se na obloze nacházejí velmi blízko jasných zdrojů světla [1]. Díky tomuto přístroji se tak podařilo zaznamenat, jak hvězda VY Canis Majoris osvětluje oblaky hmoty ve svém okolí.   

Zapojení pracovního módu SPHERE/ZIMPOL členům týmu umožnilo nejen nahlédnout hlouběji do srdce oblaku plynu a prachu obklopujícího hvězdu, ale rovněž pozorovat rozptyl světla a jeho polarizaci způsobené touto hmotou. A právě na základě těchto měření bylo možné objevit nečekané vlastnosti prachových částic v okolí hvězdy.

Pečlivá analýza výsledků měření polarizace odhalila, že prachové částice v tomto oblaku jsou poměrně velké, měří v průměru asi 0,5 mikrometru. To by se mohlo zdát málo, ale takto velká zrna jsou ve skutečnosti asi 50krát větší než prachové částice, které se běžně vyskytují v mezihvězdném prostoru. 

Velmi hmotné hvězdy v průběhu své expanze neustále odvrhují značné množství hmoty – VY CMa každý rok uvolní ze svého povrchu množství materiálu v podobě plynu a prachu, které 30krát převyšuje hmotnost planety Země. A tento oblak je od hvězdy odtlačován, dokud hvězda neexploduje. Při samotném výbuchu je část prachových částic zničena a zbytek je vypuzen do mezihvězdného prostoru. Tato hmota je následně, společně s těžkými chemickými prvky uvolněnými při explozi supernovy, zužitkována pro tvorbu příštích generací hvězd a planet.

Až dosud zůstávalo záhadou, jakým způsobem je hmota v horních vrstvách atmosfér takto obrovských hvězd odfukována do okolního prostoru před tím, než hvězda exploduje. Za nejpravděpodobnější příčinu byl vždy považován tlak záření (radiation pressure), tedy síla vyvolaná samotným zářením hvězdy. Jelikož tento tlak je velmi slabý, uplatňuje se jen u částic s určitým rozměrem – u větších prachových zrn, která mají dostatečnou plochu na to, aby tento proces mohl vést k pozorovatelnému efektu [2].

Hmotné hvězdy prožijí jen krátký život,“ říká hlavní autor článku Peter Scicluna (Academia Sinica Institute for Astronomy and Astrophysics, Taiwan). „Když se přiblíží jejich konec, odvrhnou značné množství hmoty. V minulosti jsme mohli pouze teoreticky uvažovat o tom, jak k tomu dochází. Nyní, s pomocí přístroje SPHERE, se nám podařilo objevit velké prachové částice v okolí tohoto veleobra. Tyto částice jsou dost velké na to, aby je intenzivní záření hvězdy mohlo odtlačovat pryč, což vysvětluje její rychlou ztrátu hmoty.“ 

Přítomnost velkých prachových zrn v takové blízkosti hvězdy znamená, že oblak je schopen efektivně rozptylovat viditelné světlo hvězdy a díky tomu může být odtlačován prostřednictvím radiačního tlaku. Velikost prachových zrn je také rozhodující pokud jde o pravděpodobnost, že přežijí záblesk elektromagnetického záření, který bude doprovázet nevyhnutelný zánik hvězdy VY Canis Majoris [3] v podobě exploze supernovy. Tento prach následně obohatí okolní mezihvězdné médium, poslouží jako zdroj hmoty pro příští generace hvězd a umožní jim vytvořit nové planety.

Poznámky

[1] Přístroj SPHERE/ZIMPOL využívá nejmodernější systém adaptivní optiky k vytvoření snímků s rozlišením daným pouze vlastnostmi optické soustavy (diffraction-limited), nikoliv atmosféry. Díky tomu je možné se přiblížit teoretické rozlišovací schopnosti dalekohledu, který tak (v malém zorném poli) pracuje podobně, jako v místě bez atmosféry. Systém zároveň umožňuje sledovat slabší objekty v blízkosti mnohem jasnějších zdrojů světla.

Snímky využité v této nové studii byly navíc pořízeny ve viditelném světle, které má kratší vlnovou délku než infračervené záření (v této oblasti pracovaly starší systémy adaptivní optiky). Díky tomu jsou získané záběry výrazně ostřejší. Větší rozlišení je možné dosáhnout pomocí interferometru VLTI, ale ten nevytváří obrazy přímo.

[2] Prachové částice musí být dostatečně velké, aby světlo mohlo odtlačovat od hvězdy. Zároveň však nesmí být příliš velké, příliš velké částice klesají zpět ke hvězdě. Pokud jsou částice příliš malé, světlo oblakem prochází, pokud jsou příliš velké, jsou také příliš těžké na to, aby je záření odtlačilo. Částice prachu pozorované u hvězdy VY Canis Majoris mají právě takovou velikost, aby byly zářením hvězdy efektivně odtlačovány.    

[3] K explozi dojde z astronomického pohledu zanedlouho. Ve skutečnosti se však jedná o stovky tisíc let. Vzniklý úkaz bude při pozorování ze Země mimořádný, supernova bude jasná jako Měsíc v úplňku, nebude však představovat žádné riziko pro život.

Další informace

Výzkum byl prezentován v článku “Large dust grains in the wind of VY Canis Majoris” autorů P. Scicluna a kol., který byl publikován ve vědeckém časopise Astronomy & Astrophysics.

Složení týmu: P. Scicluna (Academia Sinica Institute for Astronomy and Astrophysics, Taiwan), R. Siebenmorgen (ESO, Garching, Německo), J. Blommaert (Vrije Universiteit, Brussels, Belgie), M. Kasper (ESO, Garching, Německo), N.V. Voshchinnikov (St. Petersburg University, St. Petersburg, Russia), R. Wesson (ESO, Santiago, Chile) a S. Wolf (Kiel University, Kiel, Německo).

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad, Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Peter Scicluna; Academia Sinica Institute for Astronomy and Astrophysics; Taiwan; Tel.: +886 (02) 2366 5420; Email: peterscicluna@asiaa.sinica.edu.tw

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO 46/2015



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Tisková zpráva ESO, VY Canis Majoris, ESO/VLT


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »