Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Výzkumy v ASU AV ČR (218): Zahalená dvojhvězda UU Cas

Výzkumy v ASU AV ČR (218): Zahalená dvojhvězda UU Cas

Model soustavy UU Cas, který na základě fotometrie vytvořil spoluautor G. Djurašević v předchozí studii R. E. Mennickent a kol., New insights on the massive interacting binary UU Cassiopeiae, Astronomy & Astrophysics 642, A211 (2020). V levé části obrázku je slapově deformovaná jasnější složka dvojhvězdy, v pravé části je akreční disk kolem hmotnější složky, z níž jen částečně prosvítá ve středu disku její polární oblast. Označena je také pozice libračního bodu, přes nějž přetéká hmota z dárcovské na příjemcovskou hvězdu.

Odhalení pravé podstaty vícenásobných hvězdných systémů může být obtížné, a to zejména v případě, kdy se přinejmenším jedna ze složek schovává v plynu, který je nedílnou součástí soustavy. Petr Hadrava z ASU vedl rozsáhlý mezinárodní tým, který přispěl k dešifrování konfigurace systému UU Cas.

Stelární astrofyzika využívá pro zisk informací o vzdálených hvězdách a jejich soustavách převážně bodová pozorování, protože jiná nejsou v principu k dispozici. Hvězdy noční oblohy jsou jednoduše příliš daleko na to, abychom je mohli uspokojivě prostorově rozlišit. Nejčastěji jsou využívána měření fotometrická, tedy měření jasnosti vzdálené hvězdy, a pak měření spektroskopická, tedy pozorování spektra elektromagnetického záření. Sofistikovanými metodami trpělivě vyvíjenými po desetiletí je pak možné se o hvězdách dozvědět základní parametry, jako např. hmotnosti, povrchové teploty nebo právě násobnost v případě, že dvojhvězdu nebo vícenásobnou soustavu nelze rozlišit v dalekohledech. 

Nerozlišitelná je i dvojhvězda UU Cas, nacházející se na severní obloze v souhvězdí Kassiopeji. Dvojice horkých hvězd spektrálního typu B se vzájemně oběhne za přibližně 8,5 dne. I když se nachází ve vzdálenosti asi 2600 parseků, je poměrně jasná. Hvězdná velikost 9,74 magnitudy je dostačující k zisku přesných fotometrických i spektroskopických dat nutných k vytvoření spolehlivého modelu dvojhvězdy. 

Hvězda UU Cas je na první pohled tzv. jednosložková. O dvojhvězdnosti jednoznačně svědčí fotometrická světelná křivka, avšak ve spektru jsou zřetelně pozorovatelné spektrální čáry jen jedné složky, jejichž dopplerovské posuny svědčí o oběhu kolem druhého tělesa. Protože ve spektru jsou pozorovány i emisní čáry například Balmerovy série vodíku, bylo záhy jasné, že v systému se nachází velké množství plynu, pravděpodobně ve formě akrečního disku, který přinejmenším částečně zakrývá druhou složku. Z toho též vyplývalo, že UU Cas je nejspíše těsnou dvojhvězdou s přenosem hmoty. Přítomnost disku byla identifikována také na základě fotometrických úvah. 

Některé dřívější práce spoluautorů však ukázaly, že přeci jen v některých fázích oběhu jsou spektrální čáry druhé komponenty přinejmenším částečně patrné. Následné řešení pro systém vedlo k závěru, že složka, která není vidět, je ve skutečnosti hmotnější než složka, která vidět je. Tím by mělo formálně dojít k přehození označení, která složka je primární a která sekundární, neboť ve stelární astronomii je obvykle ta hmotnější považována za primární. V literatuře tak vznikl zmatek. UU Cas je tedy systémem, kde lehčí složka s nižší teplotou je zdánlivě jasnější, zatímco těžší složka s vyšší teplotou a nepochybně i vyšší vlastní svítivostí je zdánlivě slabší kvůli stínění akrečním diskem. 

Dosavadní studie však parametry obou složek stanovovaly s neuspokojivou přesností. Petr Hadrava a Mauricio Cabezas z ASU spolu s rozsáhlým mezinárodním týmem se rozhodli znovu analyzovat měření dostupná v literatuře, k nimž ovšem připojili nová spektroskopická pozorování pořízená v průběhu let 2008 až 2021 na šesti různých světových observatořích, včetně té ondřejovské. Cílem práce bylo analyzovat spektroskopická pozorování metodou rozmotávání spekter. Tato metoda byla před mnoha lety navržena a úspěšně ozkoušena právě Petrem Hadravou, autorem programu KOREL. Spočívá v analýze sekvence spekter vzdáleného systému pořízených v různých oběžných fázích. Program pak umožňuje z celkového součtu separovat složky jednotlivých přispěvatelů k záření. V tomto případě bylo zapotřebí vzít v úvahu komponenty tři: dárcovskou a příjemcovskou hvězdu a okolohvězdnou hmotu. 

Protože dostupné spektrální série nejsou zcela srovnatelné, neboť byly pořízeny přístroji s různým rozlišením s různým pokrytím v rozsahu vlnových délek a také v různých epochách, zpočátku se ukázalo výhodnější analyzovat jednotlivé datové sady odděleně. Získaná jednotlivá orbitální řešení vykazovala poměrně velký rozptyl výsledků, u nichž však bylo možné stanovit míru věrohodnosti. Nejlepší řešení odpovídá systému dvou hvězd, kde hvězda dárcovská má hmotnost 5,24 Sluncí, zatímco hvězda příjemcovská 13,33 Sluncí. Kromě těchto hodnot byla výsledkem přirozeně oddělená spektra jednotlivých složek. 
S využitím sítě modelových syntetických spekter bylo možné také posoudit vlastnosti ukryté hvězdy. Například bylo zjištěno, že efektivní teplota hvězdy je kolem 22 000 K a zastoupení chemických prvků je obohaceno CNO cyklem. 

M. Cabezas modeloval pomocí volně dostupného programu MESA vývoj obou složek systému. Z modelů se zdá nejpravděpodobnější, že původní hmotnost dárcovské složky byla 11,5 Sluncí a příjemcovské 9,75 Sluncí, původní orbitální perioda byla 3,5 dne. Dárcovská složka se vyvinula rychleji, vyplnila Rocheův lalok a začala dodávat látku na druhou složku, čímž přišla o značnou část své hmotnosti. Hmotnostní poměr se tak převrátil. 

Dvojhvězda UU Cas je tak velmi zajímavým zástupcem horkých dvojhvězd, u nichž hraje ve vývoji velkou roli přenos látky mezi složkami. V budoucnosti by bylo jistě zajímavé odvodit detailní model včetně trojdimenzionální struktury akrečního disku. Jeho vlastnosti se totiž zřejmě v čase mění, jak se mění intenzita přetoku hmoty. K tomu bude ovšem zapotřebí mimo jiné pořídit i další pozorování. 

REFERENCE

P. Hadrava a kol., Spectroscopy of the massive interacting binary UU Cassiopeiae, Astronomy & Astrophysics v tisku, preprint arXiv:2201.13275

KONTAKT

doc. RNDr. Petr Hadrava, DrSc.
petr.hadrava@asu.cas.cz
Stelární oddělení Astronomického ústavu AV ČR

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Stelární oddělení ASU AV ČR

Převzato: Astronomický ústav AV ČR, v.v.i.



O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 

Štítky: Dvojhvězda, UU Cas, Astronomický ústav AV ČR


42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »