Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Výzkumy v ASU AV ČR (237): V838: pomalu se probouzející kráska

Výzkumy v ASU AV ČR (237): V838: pomalu se probouzející kráska

Sekvence snímků zachycující expanzi světelného echa hvězdy V838 Monocerotis, tedy odrazu výbuchu na prachových strukturách v okolí hvězdy.
Autor: HST

Hvězda s označením V838 Monocerotis je jednou z nejznámějších hvězd vůbec i mezi běžnými laiky, i když si toto označení možná ani neuvědomují. Psychedelické snímky světelného echa po jejím výbuchu, který se odehrál v roce 2002, se dostaly snad do všech sdělovacích prostředků. Tiina Liimets ze Stelárního oddělení ASU vedla tým, který tuto hvězdu systematicky sledoval po více než 13 let. Jejich zjištění byla přijata k publikaci v časopise Astronomy&Astrophysics.

Až do roku 2002 se V838 Monocerotis (tedy 838. známá proměnná hvězda v souhvězdí Jednorožce) v katalozích vůbec nevyskytovala. V lednu 2002 však vybuchla, hvězda s původní jasností zřejmě někde kolem 15 magnitud dosáhla jasnosti umožňující pohodlnou pozorovatelnost v malých dalekohledech, tedy 6,75 magnitud. Od počátku se chovala jako nova a po zjasnění začala rychle zeslabovat, jak se na novu sluší. Ovšem v březnu začala hvězda opět zjasňovat, především v infračerveném oboru, další zjasnění v dlouhovlnné oblasti nastalo o měsíc později. Světelná křivka neodpovídala žádné dosud známé hvězdě. Mechanismus masivní exploze tak zůstává nevysvětlen, hypotézy však preferují srážku dvou hvězd, což by tuto hvězdu řadilo do vzácné skupiny červených svítivých nov. Exploze vyvrhla do okolí velké množství molekulárního prachu. (pozn. redakce: druhé zjasnění V838 Mon objevili jako první čeští amatérští astronomové působící v Sekci proměnných hvězd a exoplanet. Tehdejší článek).

Na hvězdu se samozřejmě okamžitě zaměřily všechny významné dalekohledy na Zemi i v blízkém okolí, Hubbleův kosmický dalekohled nevyjímaje. Detailní studie ukázaly, že na místě exploze lze identifikovat dvě gravitačně vázané hvězdy. Jednak chladného nadobra spektrální třídy L (s efektivní teplotou pouze 2000 až 2300 K) a jednak horkého průvodce typu B3V.

Systém byl z minulosti obklopen hustou mlhovinou, šířící se exploze tak vyvolala spektakulární světelné echo, jehož vývoj byl sledován několik let. Světelná křivka soustavy zůstala až do roku 2006 prakticky stabilní, kdy náhle jasnost systému poklesla. Dnes se zpětně zdá, že šlo o důsledek zatemnění vyvrženým prachem. Krátce nato se systém opět zjasnil, aby se záhy ponořil do dalšího minima, které trvá doteď. Během hlubokého poklesu se dokonce ztratily ze spektra čáry zjevně patřící horké komponentě. Výpočty ukazují, že právě kolem roku 2007 až 2008 měl k horké složce dorazit prach z exploze. Interferometrická pozorování ukazují, že dvojhvězda je obklopena masivním prachovým diskem. Akrece látky z tohoto disku zřejmě kolem horké složky vytvořila obálku, která je důvodem pokračujícího zatmění.

Zájem pozorovatelů o tento objekt postupně opadal. Ne tak zájem Tiiny Liimets ze Stelárního oddělení ASU. Společně se svým týmem pokračovala v dlouhodobém studiu V838 Monocerotis s pomocí 2,56metrového Nordic Optical Telescope (NOT), dalekohledu umístěném na observatoři na ostrově La Palma. Každou pozorovací sezónu bylo prostřednictvím tohoto přístroje pořízeno několik sad fotometrických měření v celé řadě fotometrických filtrů od viditelné po infračervenou oblast. K fotometrickým údajům byla doplňkově pořizována i spektra, a to celkově v 28 nocích od roku 2009. Spektra byla získávána hned dvojího typu, jednak spektra s nižším rozlišením pokrývající celou optickou oblast a pak spektra s lepším rozlišením pokrývající oblast kolem vodíkové čáry Hα. Kromě vlastních pozorování autoři použili také archivní údaje před rokem 2009  a také pozorování získaná na observatoři v Tartu v Estonsku a na observatoři v Jihoafrické republice.

Z výsledků vyplývá, že přinejmenším od roku 2009 hvězda V838 pomalu zjasňuje, rychleji v modrých fotometrických kanálech, zatímco v delších vlnových délkách, v červené a infračervené oblasti, je tento nárůst jasnosti méně patrný. Současně je ve spektrech patrné, že postupně zeslabují molekulární absorpční pásy a lehce se zvyšuje emise v čáře Hα. Významně se mění profily i radiální rychlosti spektrálních čar vápníku a lithia, zatímco čáry titanu významným změnám nepodléhají a vykazují vcelku stabilní radiální rychlost.
Pozorování indikují, že horká složka spektrálního typu B3V se zřejmě pomalu objevuje ze svého prachového krytí. Teplota nadobří složky zřejmě také postupně narůstá, o čemž svědčí zejména pokles intenzity molekulárních pásů, a klesá míra ztráty hmoty hvězdným větrem. V systému zřejmě klesá množství prachu, jak je postupně akretován na horkou komponentu. Narůstající intenzita čáry Hα, jejímž původcem je především horká složka, o tomto jednoznačně svědčí. Vápníkové a lithiové čáry vykazují dvě odlišné složky, jednu trasující expandující obálku a druhou s původem v oslabujícím větru červeného nadobra. Autoři dále poznamenávají, že stabilní radiální rychlost titanové čáry je příznakem, že tato čára vzniká v okolí červeného nadobra a ne jako důsledek pádu látky na horkou komponentu, jak bylo uváděno v některých minulých pracích jiných autorů.

Vývoj jasnosti hvězdy V838 je tak důsledkem hned několika jevů probíhajících současně. Práce ukazuje, že s pomocí malých dalekohledů (v dnešním měřítku) lze získat unikátní datové řady, které pomáhají dešifrovat komplikované podstaty zajímavých hvězdných systémů. Samotná podstata hvězdy V838, a především důvod k jejímu výbuchu před 20 lety, sice zůstává neodhalena, ale dlouhodobá pozorování poskytují důležité omezující podmínky pro myslitelné fyzikální modely.

REFERENCE

T. Liimets a kol., V838 Mon: A slow waking up of Sleeping Beauty?, Astronomy & Astrophysics, 670 (2023) A13, preprint arXiv:2211.06629

KONTAKTY

Dr. Tiina Liimets, Ph.D.
tiina.liimets@asu.cas.cz
Stelární oddělení Astronomického ústavu AV ČR

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Stelární oddělení Astronomického ústavu AV ČR

Převzato: Astronomický ústav AV ČR, v.v.i.



O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 

Štítky: NOT, V838, Astronomický ústav AV ČR


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »