Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Výzkumy v ASU AV ČR (286): Sluneční erupce vícebarevným pohledem

Výzkumy v ASU AV ČR (286): Sluneční erupce vícebarevným pohledem

Komplikovaný kompozit demonstrující bohatost dostupného materiálu pro erupci třídy M5.7 z 4. května 2022. Horní panel ukazuje světelnou křivku v rentgenové oblasti, která dobře identifikuje jednotlivé fáze erupce. Panely b) až g) zachycují kontextová pozorování z přístrojů SDO/AIA a SDO/HMI ve dvou časech, zvýrazněných na horním panelu vertikálními čarami. Bílým obrysem je také naznačeno zorné pole kamer spektrografu IRIS a černým pole pozemních pozorování kamerami HIFI+. Bílou čárkovanou je pak naznačena pozice štěrbiny spektrografu IRIS a dvojicí červených šipek pak přesná pozice vyšetřovaného pixelu. Vyšetřovaná pozorování z družice IRIS a v trojici pozemních kamer jsou pak uvedena na panelech i) až l). A nakonec na spodních panelech m) až o) jsou zachycena pozorování z Ondřejova, z přístrojů FICUS, HSFA-2 a ze Sluneční patroly. Tato pozorování jsou v čáře Hα.
Autor: Astronomický ústav AV ČR

Že jsou sluneční erupce tím nejdynamičtějším projevem sluneční aktivity je všeobecně známo. Jejich vznik a vývoj však stále nejsou uspokojivě vysvětleny. Marta García-Rivas byla v čele rozsáhlého týmu pracovníků a studentů Slunečního oddělení ASU, který velmi detailně analyzoval netradičně bohatý materiál pořízený během jedné silnější erupce. V této studii si odborníci vystačili dokonce s analýzou jednoho jediného obrazového bodu. 

Sluneční erupce jsou důsledkem explozivní proměny konfigurace magnetického pole, obvykle v tzv. aktivních oblastech se skvrnami. Erupce představují jedny z nejenergetičtějších událostí ve Sluneční soustavě, při kterých dochází k uvolnění obrovského množství energie. Tato energie se přeměňuje na různé formy, jako je ohřev plazmatu, urychlování částic nebo vytváření intenzivních elektromagnetických emisí v širokém spektru vlnových délek. Poněkud záhadou zůstává vznik spojitého záření, tzv. kontinua. Jde o širokopásmové záření, které obvykle vzniká při rekombinaci atomů vodíku do některého z vázaných stavů. Jeho původ není dostatečně vysvětlen a v literatuře lze najít dva hlavní modely. Jednak by mohlo jít o záření vyvolané přímým ohřevem fotosféry mohutnými elektronovými svazky, které při erupci vznikají. Konkurenční model předpokládá, že svazky nepronikají až do fotosféry, ale že se zastaví již v chromosféře, kterou rozzáří v čarovém spektru. Část tohoto záření pak ohřeje i pod oblastí ležící fotosféru, kterou přinutí zářit v kontinuu. Pro rozhodnutí mezi těmito dvěma modely je především nutné velmi přesně znát fyzikální podmínky v eruptivní atmosféře. Stanovení těchto parametrů není možné bez zevrubné analýzy reálných pozorování. 

M. García-Rivas a její spolupracovníci zkoumali konkrétní sluneční erupci třídy M5.7, k níž došlo 4. května 2022 v aktivní oblasti NOAA 13004. Tato erupce byla pozorována v rámci koordinované kampaně, která kombinovala širokou škálu přístrojů, pokrývajících různé vlnové délky a umožňujících simultánní měření. Studie tak využila data z různých přístrojů, jak pozemních, tak kosmických. Klíčovým zdrojem dat byl pozemní teleskop GREGOR na Kanárských ostrovech, kde autoři získali vlastními silami unikátní pozorovací sadu, a kosmický spektrograf IRIS pozorující především v ultrafialové oblasti spektra. Využito bylo i dalších pozorování z několika dalších přístrojů na palubě družic i umístěných na observatořích na Zemi.

Hlavním cílem této práce bylo pochopit, jakým způsobem dochází k ohřevu chromosféry během erupcí, a analyzovat zvyšování kontinuálního záření. Kontinuální záření, které se během erupcí pozoruje, je klíčové pro pochopení energetických procesů probíhajících v chromosféře. Přestože je jeho intenzita často slabší než u jiných forem záření, jeho fyzikální interpretace poskytuje cenné informace o stavu a dynamice plazmatu v této vrstvě sluneční atmosféry. 

Erupce třídy M5.7, která byla zkoumána v této studii, byla typickým příkladem středně silné sluneční erupce. Byla pozorována v celém průběhu, od jejího počátečního stadia a zachycena byla i fáze vyhasínání. Autoři se zaměřili na tzv. jádra erupčních stužek, což jsou jasné oblasti, kde dochází k maximálnímu ohřevu a záření. Jedno z těchto jader, které se nacházelo na okraji póry, poskytlo příležitost pro detailní analýzu kontinuálního záření v různých vlnových délkách. Průzkumem pozorovací sady se ukázalo, že obzvláště zajímavý je jeden jediný obrazový bod, pro nějž existovala pozorování ze všech přístrojů. 

Pozorování probíhala v širokém spektru vlnových délek, od ultrafialového záření (UV) až po optickou oblast. Spektrograf IRIS poskytl velmi detailní spektrální data s vysokým časovým rozlišením. To umožnilo studovat rychlé změny v záření s přesností až na několik sekund. Současně teleskop GREGOR, vybavený pokročilými vysokorychlostními kamerami, sledoval erupci v optických pásmech. Pro získání kontextu a doplnění analýzy byly použity údaje z družic SDO a GOES, které zaznamenávaly optické, ultrafialové i rentgenové záření, avšak s menší časovou kadencí. 

Jedním z hlavních postupů byla analýza časového vývoje záření na specifických vlnových délkách v již zmíněném pixelu a jejich vzájemné porovnání. Proto bylo mimo jiné nutné správně převést všechna pozorování do absolutních fyzikálních jednotek. Potom bylo možné využít existující fyzikální model porovnávající množství záření v jednotlivých spektrálních oborech a zjistit z nich vlastnosti eruptivní atmosféry. 

Autoři zjistili, že během erupce dochází k rychlému nárůstu kontinuálního záření v ultrafialové oblasti. Tento nárůst byl spojen s ohřevem chromosféry, přičemž maximální teplota v této vrstvě byla odhadnuta na hodnoty až 15 000 K. Tento teplotní rozsah odpovídá hodnotám, které byly dříve modelovány v teoretických studiích simulujících ohřev chromosféry pomocí urychlených částic. Elektronová hustota v této vrstvě byla odhadnuta na přibližně 1013 cm−3, což je opět hodnota podobná výsledkům z předchozích pozorování i numerických simulací. V optické oblasti bylo kontinuální záření slabší a jeho zvýšení bylo pod úrovní detekovatelnosti kvůli atmosférickým vlivům a omezením přístrojů, bylo možné stanovit pouze horní limit. Jedním z překvapivých zjištění byla rychlá časová variabilita ultrafialového záření. Během erupce byly pozorovány jednotlivé špičky v trvání řádově několika sekund. Tyto rychlé změny naznačují, že procesy probíhající v chromosféře během erupcí jsou značně dynamické a mohou zahrnovat turbulenci, urychlování částic nebo krátkodobé uvolnění energie v důsledku nestability magnetického pole.

Tato studie zdůrazňuje význam komplexních pozorování a využití koordinovaných kampaní, které kombinují různé přístroje a metody a ve výsledku také spektrální oblasti. Výsledky přispívají k lepšímu pochopení role chromosféry při přenosu energie během slunečních erupcí. Ukazuje se, že i relativně slabé erupce, jako byla ta pozorovaná v této práci, mohou poskytovat cenné informace o základních fyzikálních procesech probíhajících ve sluneční atmosféře. 

Na závěr je třeba dodat, že pozorovací materiál pořízený během této kampaně nebyl ani zdaleka vyčerpán. V zorném poli je celá řada dalších potenciálně zajímavých obrazových bodů, které by stály za detailnější průzkum. 

REFERENCE

M. García-Rivas, J. Kašparová a kol., Flare heating of the chromosphere: Observations of flare continuum from GREGOR and IRIS, Astronomy & Astrophysics 690 (2024) A254

KONTAKT

Dr. Marta García-Rivas
rivas@asu.cas.cz
Sluneční oddělení Astronomického ústavu AV ČR

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Sluneční oddělení Astronomického ústavu AV ČR



O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 

Štítky: IRIS, GREGOR, Sluneční erupce, Astronomický ústav AV ČR


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »