Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Výzkumy v ASU AV ČR (305): Gama záblesk s přesvědčivou detekcí zpětné rázové vlny

Výzkumy v ASU AV ČR (305): Gama záblesk s přesvědčivou detekcí zpětné rázové vlny

Pozice rentgenového zdroje identifikovaného přístrojem XRT na družici Swift na pozadí snímku z dalekohledu UVOT na téže družici. Kompozice zachycuje okolí záblesku GRB 200131A, expoziční doba pozadí v optické a blízké ultrafialové oblasti je 540 s.
Autor: © University of Leicester

31. ledna 2020 zachytila družice Swift mohutný záblesk gama označený GRB 200131A. Už po necelé minutě se k pozorování přidal ondřejovský robotický Small Binocular Telescope a pořídil snímky, které ukázaly prudký pokles optické jasnosti. Tak rychlý start měření je mimořádně vzácný – právě v těchto prvních minutách se může projevit krátkodobá, ale významná fáze výbuchu: tzv. reverzní rázová vlna, kdy část energie míří zpět do vyvržené hmoty.

Záblesky gama (GRB – gamma-ray bursts) patří mezi nejenergetičtější procesy ve vesmíru. Vznikají při mimořádných jevech, například při zhroucení velmi hmotné hvězdy do černé díry nebo při srážce neutronových hvězd. Trvají od zlomků vteřiny po několik minut a vyzařují obrovské množství energie v podobě gama záření. Po samotném záblesku následuje tzv. dosvit – postupně slábnoucí záření v rentgenové, optické či rádiové oblasti, vznikající při interakci rychle se šířícího proudu hmoty (nejčastěji se používá model tzv. relativistické ohnivé koule neboli fireballu) s okolním prostředím. V rámci tohoto procesu hrají klíčovou roli dvě rázové vlny: dopředná rázová vlna, která se šíří do mezihvězdného prostředí, a zpětná rázová vlna, která je důsledkem odrazu vyvržené látky od okolního prostředí. Zpětná vlna se vrací zpět k místu původu, trvá ale jen velmi krátce – minuty až desítky minut – a je obtížně zachytitelná. Přitom nese cenné informace o struktuře výtrysku a podmínkách v místě exploze.

Výzkum zpětných rázových vln byl dlouho limitován technickými možnostmi: k jejich detekci je třeba zahájit pozorování doslova okamžitě po zaznamenání GRB. Až v posledních letech umožnily rychlé robotické dalekohledy a automatické reakce na výstražné signály družic získat kvalitní data z těchto raných fází. Jejich analýza pomáhá testovat modely GRB a odlišit příspěvky různých fyzikálních mechanismů k pozorovanému záření.

GRB 200131A, zaznamenaný 31. ledna 2020, představuje učebnicový příklad. Záblesk byl detekován družicí Swift a zároveň družicí Wind. Během první minuty se do pozorování zapojil i robotický Small Binocular Telescope (SBT) na observatoři v Ondřejově, který pořídil sérii snímků, jež zachytily velmi strmý pokles optické jasnosti. 

Tým vedený Martinem Jelínkem z ASU tak získal k analýze unikátní materiál. Klíčovým momentem byla extrémně rychlá reakce – první snímek byl pořízen 57 sekund po detekci na družici, přičemž zpracovaná fotometrie začíná 63 vteřin po záblesku. Série 39 snímků z hlavních kamer a 48 z pomocné kamery SBT byla doplněna o pozdější data z teleskopu TLS v Tautenburgu, z dalších pozorovacích stanic a z družice Swift.

Fotometrická kalibrace nebyla jednoduchá, protože velká část snímků byla pořízena bez filtru. Bylo nutné pozorování transformovat na standardní fotometrický systém, přičemž byly využity barevné indexy objektu z pozdějších měření. Série snímků byla posčítána (binována) do výsledné fotometrické série tak, aby se zlepšil poměr signálu k šumu a současně se zachovalo rozumné časové rozlišení. 

Analýza světelné křivky odhalila počáteční velmi strmý útlum, který se vymykal prostému chování dopředné rázové vlny. Autoři proto uvažovali dva scénáře: prodlouženou aktivitu centrálního zdroje, nebo přítomnost zpětné rázové vlny. Druhý pohled ukázal, že pozorování velmi dobře odpovídají interpretaci se zpětnou rázovou vlnou v tenké slupce expandující do mezihvězdného prostředí s konstantní hustotou. Do modelu zahrnuli i pozdější fázi, kdy dominuje dopředná vlna, a také pozorovanou změnu sklonu světelné křivky (tzv. jet break), která souvisí s otevřením výtrysku.

Naměřená data byla použita i k posouzení červeného posuvu a tedy vzdálenosti objektu, i když přímé spektrum k dispozici nebylo. Využili k tomu kombinaci údajů z ultrafialových pozorování z družice Swift, jasnost hostitelské galaxie z archivních snímků Pan-STARRS a empirické vztahy z literatury, které propojují energetické vlastnosti záblesku s jeho vzdáleností. Analýza ukázala dvě možné oblasti: 0,38 < z < 0,56 a 0,8 < z < 1,2. Na základě všech indicií – zejména shody s modely a obvyklého rozložení vzdáleností GRB – dali přednost hodnotě kolem z ≈ 0,9 (to odpovídá vzdálenosti asi 7 miliard světelných let). To odpovídá tomu, že hostitelská galaxie není extrémně jasná a že vlastnosti dosvitu jsou typické pro vzdálenější, ale nikoli extrémně vzdálené GRB.

Celkově výsledky podporují scénář, kdy GRB 200131A proběhl v prostředí s rovnoměrnou hustotou, a raná optická data nesou jasný podpis krátkodobé, ale intenzivní zpětné rázové vlny. Fotometrická analýza mezihvězdné extinkce také zanechává jen velmi malý prostor pro výskyt prachu v hostitelské galaxii. 

REFERENCE

M. Jelínek a kol. Early steep optical decay linked to reverse shock for GRB 200131A. Acta Polytechnica, 65 (2025), 33–39.

KONTAKT

Mgr. Martin Jelínek, Ph.D.
mates@asu.cas.cz
Stelární oddělení Astronomického ústavu AV ČR

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Stelární oddělení ASU AV ČR

Převzato: Astronomický ústav AV ČR, v.v.i.



O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 

Štítky: Gama záblesk, Astronomický ústav AV ČR


41. vesmírný týden 2025

41. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 10. do 12. 10. 2025. Měsíc je počátkem týdne v úplňku a na konci týdne přestává být vidět na večerní obloze. To umožní lepší viditelnost dvou komet, jejichž nástup na večerní oblohu s nadějí očekáváme. Kometa C/2025 A6 (Lemmon) bude vidět zatím jen dalekohledem a trochu obtížněji, ale snad také menším dalekohledem, by mohla být vidět i C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc a bude v konjunkci s Měsícem. Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je poměrně aktivní a opět nastaly slabé polární záře. V plánech startů raket nyní figuruje výhradně Falcon 9 s telekomunikačními družicemi Starlink a Kuiper. Sto let od narození by oslavil významný český astronom Miroslav Plavec.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Stack 4 fotiek

Další informace »