Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Atlantis - první raketoplán ve výslužbě

Atlantis - první raketoplán ve výslužbě

Poslední přistání raketoplánu Atlantis
Poslední přistání raketoplánu Atlantis
Když se raketoplán Atlantis po návratu z mise STS-132 dne 26. května 2010 ve 14:48 SELČ po 11 dnech, 18 hodinách a 28 minutách opět dotkl zemského povrchu, s největší pravděpodobností pro něj skončilo poslední kosmické dobrodružství. Stal se tak prvním americkým raketoplánem, který ukončil svoji činnost a pokud půjde vše podle současných plánů, již do vesmíru nevzlétne. Zatím však bude udržován v plně provozuschopném stavu, protože má sloužit jako záchranný stroj. Kdyby nastal nějaký závažný problém při poslední plánované misi raketoplánu (STS-134) a posádka by se nemohla bezpečně vrátit, musel by se Atlantis vydat na záchranný let a dopravit ji na Zem. Tato záchranná mise by se uskutečnila pod označením STS-335.

Není také úplně vyloučeno, že by se mohl uskutečnit ještě jeden kosmický let navíc, který by dostal označení STS-135. Protože orbitální letoun i další komponenty raketoplánu budou muset být v pohotovosti, byla by škoda toho nevyužít. Dal by se tak realizovat ještě jeden start do vesmíru za nižší náklady, než obvykle. Pokud by snad Atlantis při tomto letu potkala tak závažná nehoda, že by nebyl možný jeho návrat, jako záchranná plavidla by se použily dvě kosmické lodi Sojuz, připojené k ISS. Aby se do nich všichni vešli, zúčastnila by se mise STS-135 pouze čtveřice astronautů.

Ať už to dopadne jakkoli, pojďme se nyní společně poohlédnout po některých zajímavostech ze "života" raketoplánu Atlantis. Jedná se o pátý postavený raketoplán (před ním již vznikly zkušební prototyp Enterprise a plně funkční Columbia, Challenger a Discovery) a kdyby nedošlo k havárii Challenegeru, zřejmě by byl nejmladším exemplářem. Protože však bylo nutné zničený stroj něčím nahradit, byl později postaven ještě jeden orbitální letoun s názvem Endeavour. Zakázka na výrobu raketoplánu OV-104, který získal jméno Atlantis, byla s firmou Rockwell International uzavřena 29. ledna 1979, se samotnou stavbou se začalo v březnu následujícího roku. V té době již měli konstruktéři potřebné znalosti a tak jej dokázali postavit rychleji a lehčí zhruba o tři tuny než byla Columbia. Kompletně byl Atlantis dokončen 10. dubna 1984 a do Kennedyho vesmírného střediska byl dopraven bez jednoho dne přesně za rok - 9. dubna 1985. Zde pak 5. září stejného roku poprvé vyšlehly plameny z jeho hlavních motorů při jejich zkoušce a nedlouho poté, 3. října 1985, se již odpoutal od země a vydal se na první let do vesmíru.

Atlantis míří do vystrojovací haly OPF1

První mise raketoplánu Atlantis nesla označení STS-51-J, trvala čtyři dny a byla označena jako tajná, protože vynášený náklad patřil Ministerstvu obrany Spojených států amerických. Jednalo se o dva komunikační satelity DSCS-III, které posádka umístila na geostacionární dráhu. Podobných vojenských misí s tajným posláním provedl Atlantis celkem pět, takže se mu někdy neprávem říkalo "vojenský raketoplán". Z dalších kosmických výprav vybereme jen ty nejzajímavější. Při čtvrté (STS-30), uskutečněné v květnu 1989, byla z paluby vypuštěna sonda Magellan, určená pro průzkum Venuše a hned při následující misi (STS-34, říjen 1989) díky raketoplánu Atlantis odstartovala do vesmíru další významná sonda - Galileo. Za zmínku stojí také Comptonova gama observatoř, vypuštěná v průběhu letu STS-37 dne 7. dubna 1991. Během letu STS-71 došlo k historicky prvnímu připojení amerického raketoplánu k ruské orbitální stanici Mir. Stalo se tak 29. června 1995 přesně ve 13:00 UT. Díky tomu, že stejný manévr si Atlantis zopakoval ještě šestkrát, stal se nejčastějším americkým návštěvníkem Miru. Z dalších raketoplánů k ruské stanici zavítaly pouze Discovery a Endeavour a to každý pouze jednou. Po zániku Miru létal Atlantis výhradně k ISS, se kterou se spojil celkem 11x. Jen v jednom případě udělal výjimku a jeho cíl byl jiný. Bylo to při velmi důležité výpravě STS-125, kdy raketoplán zamířil k Hubbleovu vesmírnému dalekohledu (HST). V průběhu této poslední servisní mise HST provedli astronauti pět výstupů do volného prostoru a vyměnili řadu přístrojů, případně instalovali nové. Také došlo na gyroskopy, protože původní se potýkaly s řadou problémů a staré baterie byly nahrazeny novými.

Samotný raketoplán prodělal dvě důkladné servisní prohlídky. První se uskutečnila v letech 1992 až 1994, trvala déle než 20 měsíců a během ní prodělal letoun 165 nejrůznějších úprav. Od listopadu 1997 do září následujícího roku jej čekala druhá, při které bylo provedeno 130 změn. Měnily se například displeje v kokpitu, navigace, spojovací zařízení nebo část tepelné ochrany. Pomocí těchto úprav se také podařilo snížit hmotnost vesmírného plavidla. Potřetí měl Atlantis prohlídku absolvovat v roce 2008, ale usoudilo se, že by to bylo neekonomické vzhledem k tomu, že ukončení letů raketoplánů bylo naplánováno na rok 2010. Proto se již do vesmíru neměl vydat a měl sloužit pouze jako zdroj náhradních dílů pro Discovery a Endeavour. Nakonec však byly plány přehodnoceny a Atlantis ještě dvakrát vzlétl do kosmu. Bylo to v listopadu 2009 (STS-129) a v květnu 2010 (již zmíněná STS-132).

Celkově se Atlantis za 25 let své činnosti účastnil 32 kosmických misí, během kterých strávil ve vesmíru bezmála 294 dnů. Za tuto dobu uskutečnil 4 648 oběhů Země a nalétal více než 190 miliónů kilometrů. Nejkratší let absolvoval v květnu 1989, kdy v rámci mise STS-30 pobýval ve vesmíru 4 dny a 56 minut, naopak nejdelší výprava se jmenovala STS-117, probíhala v červnu 2007 a trvala 13 dní, 20 hodin a 12 minut. Na palubě tohoto raketoplánu se vystřídalo 191 astronautů, z toho někteří opakovaně. Kromě Američanů se misí účastnili i lidé jiných národností. Byli mezi nimi například Rusové, Kanaďané, Francouzi, nebo i první a dosud jediný astronaut ze Švýcarska.

Vybrané zdroje:
[1] Wikipedia: raketoplán Atlantis (česky)
[2] Wikipedia: Space Shuttle Atlantis (anglicky)
[3] Shuttle Orbiter Atlantis (OV-104)
[4] Atlantis míří na poslední cestu
[5] Sledujte poslední start raketoplánu Atlantis na Facebooku!

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň




O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »