Další krok k cestě na Mars
Sonda bude zkoumat útvary na Marsu, a to od vrchní atmosféry k podpovrchovým vrstvám. Vědci chtějí těchto možností využít ke studiu historie a rozložení vody na Marsu. Jedním z cílů mise je také podpora budoucích misí, a to formou mapování potenciálních míst pro přistání a testování vysokokapacitní komunikace.
"Mars Reconnaissance Orbiter je dalším krokem v našem ambiciózním plánu výzkumu Marsu", říká ředitel programu výzkumu Marsu NASA, Douglas McCuistion. "V dalších letech očekáváme využívání této družice nad povrchem Marsu jako našeho základního nástroje k identifikaci a posouzení nejlepších míst pro přistání budoucích misí."
Na palubě sondy je umístněno celkem 6 přístrojů k výzkumu atmosféry, povrchu i podpovrchových vrstev planety a případných změn. Mezi přístroji najdeme tři kamery. První z nich bude využívat dalekohled o největším průměru, který kdy byl k jiné planetě vyslán. Přístroj by měl odhalit horniny a vrstvy menší než je šířka psacího stolu. Jiná kamera bude dosahovat desetkrát lepšího rozlišení než dnes dostupné snímky. Třetí bude globálně monitorovat marťanské počasí.
Dalšími třemi přístroji jsou: spektrometr pro vyhledávání minerálů, jejichž vznik je podmíněn přítomností vody, a to v oblastech srovnatelných s vnitřním baseballovým hřištěm; dále radar, jehož záření je schopné proniknout pod povrch (dodaný Italskou kosmickou agenturou - ISA), tam registrovat vrstvy nebo oblasti ledu, případně vody. Posledním z přístrojů je radiometr, který bude monitorovat atmosférický prach, vodní páru a teplotu v atmosféře.
Dva doplňkové vědecké přístroje budou analyzovat pohyb sondy na oběžné dráze z důvodů studia struktury nejvyšší atmosféry a gravitačního pole Marsu.
"Budeme se snažit sledovat výskyt vody pomocí MRO," říká Dr. Michael Meyer, vědecký šéf výzkumu Marsu na ředitelství NASA. "Vzrušující výzkum sond Mars Global Surveyor, Mars Odyssey a Mars Exporation Rovers, který poskytl nové údaje a snímky současných kanálů, roklí, věčně zmrzlé půdy (permafrostu) blízko pod povrchem i stop dávné vody na povrchu nám v posledních letech poskytl nový pohled na planetu. Více jsme se dozvěděli o tom, co se stalo s vodou s ohledem na možnost marťanského života, minulého nebo současného".
Dr. Richard Zurek z Laboratoře tryskového pohonu z Pasadeny, vědec projektu MRO říká,"Vyšší rozlišení je hlavní devizou této mise. Vždy to uvidíme s vyšším rozlišením." Je velmi pravděpodobné, že najdeme něco neočekávaného. I přesto však Marsu zcela neporozumíme, a jistě na nás čeká řada překvapení.
Orbiter by měl dorazit k Marsu v březnu 2006. Svou dráhu bude postupně upravovat pomocí aerobrakingu, tedy kontrolovaným bržděním odporem při průletu vysokými vrstvami atmosféry. Primární vědecká mise je naplánována na 25 měsíců. Začíná v listopadu 2006, kdy by měl orbiter obíhat ve výšce něco přes 300 km nad povrchem, tedy více než o 20 % níže než tři předchozí sondy k Marsu. Nižší oběžná dráha umožní zkoumat Mars tak, jako nikdy předtím.
K přenosu dat z přístrojů na Zemi je orbiter vybaven největší anténou, která kdy byla k Marsu vyslána. Vysílač je napájen velkými slunečními články. "Je schopna přenášet 10krát více dat za minutu než systémy předchozích sond," říká vedoucí projektu v JPL James Graf. "To výrazně zvýší význam a hodnotu přístrojů zvětšením plochy nasnímaného povrchu s nejvyšším rozlišením jakého kdy bylo u Marsu dosaženo. Stejné vybavení bude použito k přenosu důležitých vědeckých dat na Zemi z přistávacích modulů".
K umístění tak velké kosmické sondy, vážící více než 2 tuny včetně paliva (samotné palivo váží 1 196 kg), musí NASA použít nejvýkonnější nosič Atlas V, a to poprvé k meziplanetární misi.
Misi pro ředitelství meziplanetárních misí NASA řídí Laboratoř tryskového pohonu (JPL), oddělení Kalifornského technologického institutu (CIT) v Pasadeně. Primárním kontraktorem pro přípravu a stavbu sondy je Lockheed Martin Space Systems z Denveru.
Další informace o misi Mars Reconnaissance Orbiter získáte na domovských stránkách mise. NASA MRO
Zdroj: NASA MRO
Převzato: Hvězdárna ValašskéMeziříčí
O autorovi
Libor Lenža
Narodil se v roce 1969 a již od mladých let se věnoval přírodě a technice. Na počátku studia střední školy se začal věnovat astronomii. Nejprve působil v Klubu astronomů v Havířově pod vedení Ing. Miloně Bury a dalších. Jeho zájem o astronomii i kosmonautiku se rychle prohluboval. Již od mladých let se věnuje popularizaci nejen astronomie a kosmonautiky. V roce 1991 začal pracovat na Hvězdárně Valašské Meziříčí jako odborný pracovník se zaměřením na pozorování projevů sluneční aktivity, ale i další oblasti observační astronomie a popularizaci. V roce 1995 se na této instituci ujal práce ředitele. Ve vedení této hvězdárny působí do dnešních dnů. Věnuje se také řízení projektů a projektových úkolů nejen v oblasti astronomie. Zakládal Valašskou astronomickou společnost, několik funkčních období působil jako její předseda. Spolupracuje s Českou astronomickou společností a dalšími organizacemi. Připravuje a organizuje řadu aktivit, akcí a projektů a také přednáší. Kromě astronomie se věnuje také dalším oblastem přírodních věd, zejména geologii, chemii, spektroskopii, ale také novým technologiím a energetice.
