Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Evropa vyšle do vesmíru další Sentinel. Sledujte online 23. června

Evropa vyšle do vesmíru další Sentinel. Sledujte online 23. června

Sentinel-2 a vizualizace jeho snímkování.
Autor: Airbus Defense and Space.

Evropská družice Sentinel-1A si před několika týdny odkroutila svůj první rok na oběžné dráze, ale to neznamená, že by celý evropský program sledování Země nepokračoval. Právě naopak – na kosmodromu v Kourou se v těchto dnech dokončují přípravy na vypuštění satelitu Sentinel-2A, který odstartuje na raketě Vega. V dnešním článku se seznámíme jednak s účelem samotné družice, ale najdete tu také kompletní časovou osu plánovaného průběhu startu.

Sentinel-2A je součástí evropského programu Copernicus, který se zaměřuje na sledování povrchu naší planety a monitoruje případné změny. Program počítá s pěti řadami družic – každá přitom bude obsahovat dva identické exempláře. To je ostatně důvod, proč se o aktuálně připravovaném satelitu hovoří jako o Sentinelu 2A – jde o družici z druhé řady a písmeno A značí, že půjde o první kus z této řady. Program vloni otevřel Sentinel-1A, přičemž Sentinel-1B by mohl startovat příští rok. Druhý zástupce druhé řady, tedy Sentinel-2B by se mohl do vesmíru vydat také příští rok. Důvod, proč se v každé řadě použijí dvě družice je jasný – Díky tomuto systému je možné častěji mapovat pozorované oblasti.

Na kosmodormu v Kourou zatím finišují přípravy na pátý start nejlehčí evropské rakety Vega. Ke zhruba 30 metrů vysokému nosiči byl v minulých dnech připevněný aerodynamický kryt, pod kterým je uložený zhruba 1200 kilogramů těžký satelit Sentinel-2A s rozměry 3,4×1,8×2,35 m.

Pokud se neobjeví nějaké komplikace, měly by se 23. června ve 3:51 středoevropského letního času zažehnout motory rakety Vega. Její cílová oběžná dráha je polární, skloněná vůči rovníku o 98,5°. Satelit bude obíhat ve výšce 786 kilometrů. Podrobný itinerář startu a online přenosu najdete na konci článku na kosmonautux.cz.

Po oddělení od rakety aktivuje družice své solární panely i komunikační přístroje. Dalším krokem bude nasměrování k Zemi a zahájení přenosu telemetrických dat. Řídící středisko v německém Darmstadtu bude v té době jako na jehlách a bude vyhlížet zprávy ze sledovací stanice v australském Perthu, která jako první obdrží radiové signály z vesmíru. Jakmile se podaří navázat spojení, pozemní týmy převezmou kontrolu nad družicí a začne podrobné kolečko důkladný zkoušek všech palubních systémů, jejich kontrola bude postupně přecházet do pozvolné aktivace. První manévr upravující oběžnou dráhu pomocí palubních trysek je naplánován 51 hodin po startu.

Sentinel-2 svým zaměřením navazuje na odkaz družic SPOT, nebo Landsat. Satelit odkáže pořizovat snímky s vysokým rozlišením – šířka záběru je 290 kilometrů a prostorové rozlišení je mezi 10 a 60 metry. Snímky navíc bude možné pořizovat ve 13 pásmech. Deset z nich patří do viditelné a blízké infračervené části spektra (vlnové délky 400 – 1400 nm), zbylé tři spadají do krátkovlnného infraspektra s vlnovými délkami 1400 – 3000 nm. Až budou na oběžné dráze obě družice Sentinel-2, bude každé místo snímkováno s frekvencí 2 – 3 dny.

Nasbíraná data budou mít široké využití – uplatní se třeba v zemědělství (zdravotní stav vegetace, vegetační indexy), či lesnictví (klasifikace lesních porostů), poskytne také informace o znečištění jezer a pobřežních vod. Pokud dojde k mimořádné události, jako jsou třeba povodně, lesní požáry či výbuchy sopek, pomohou fotky z družice zmapovat aktuální změny v terénu, což je pro záchranné složky neocenitelná služba. Sentinel-2 (stejně jako Sentinel-1) totiž bude schopen dodávat data 1 – 3 hodiny od nasnímání.

Přímý přenos startu budete moci sledovat na www.ESA.int. Pokud byste chtěli nahlédnout do živého dění v řídícím středisku v Darmstadtu, navštivte spíše tento odkaz. A nyní, na závěr článku Vám přinášíme slibovanou časovou osu plánovaného průběhu startu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ESA - Evropská kosmická agentura
[2] GMES/Copernicus
[3] ESA - Evropská kosmická agentura (2)
[4] ESA Online
[5] Wikipedia

Převzato: www.kosmonautix.cz



O autorovi

Dušan Majer

Dušan Majer

Narodil se roku 1987 v Jihlavě, kde bydlí po celý život. Po maturitě na všeobecném soukromém gymnáziu AD FONTES vstoupil do regionální televize, kde několik let pracoval jako redaktor. Ve volném čase se věnoval kosmonautice. Postupně zjistil, že jej baví o tomto tématu nejen číst, ale že mnohem zajímavější je předávat tyto informace dál. Na podzim roku 2009 udělal dva velké kroky – jednak na internetu zveřejnil své první video o kosmonautice a navíc založil diskusní fórum o tomto oboru. Postupem času fórum rozrostlo o další služby a vznikl specializovaný zpravodajský portál kosmonautix.cz, který informuje o dění v kosmonautice. Rozběhla se i jeho tvorba videí na portálu Stream.cz. Pořad Dobývání vesmíru má sledovanost v desítkách tisíc a nasbíral již několik cen od Akademie věd za popularizaci vědy.

Štítky: Sentinel


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »