Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Kosmická sonda CASSINI slaví úspěch

Kosmická sonda CASSINI slaví úspěch

Cassini_5.jpg
Sonda Cassini je jedním z posledních projektů velkých komplexních meziplanetárních sond. Na svou dalekou pouť se vydala již před téměř 7 roky. Startovala 15. října 1997. Na misi Cassini-Huygens spolupracuje americká NASA s Evropskou kosmickou agenturou a Italskou kosmickou agenturou.

Prvním "ostrým" cílem sondy byl Saturnův měsíc Phoebe, kolem kterého proletěla ve vzdálenosti 2 068 km v pátek 11. června. Jen pro srovnání, před 23 lety prolétala sonda Voyager 2 ve vzdálenosti "jen" 2,3 miliónů kilometrů, tedy asi 1000krát dále.

Za několik hodin pro průletu začala sonda předávat napozorovaná data a obrázky na Zemi. Signál byl přijímán anténami DSN v Madridu (Španělsko) a v Goldstone v kalifornské Mojavské poušti. Relativní rychlost pohybu sondy vůči Saturnu činila téměř 21 tisíc kilometrů za hodinu.

Obrázek: Nádherný portrét Saturnova měsíce Phoebe. Obrázek byl složen ze dvou snímků, které sonda Cassini pořídila při průletu kolem tohoto měsíce ze vzdálenosti 32 500 km. To odpovídá rozlišení asi 190 m na jeden pixel. Obrázek ukazuje, že Phoebe bude tělesem s vysokým zastoupením ledu, jehož povrch je pokrytý tenkou vrstvou tmavého materiálu.
Snímek: Jet Propulsion Laboratory. První snímky ukázaly zjizvený, velmi starý povrch měsíce, pokrytý nesčetnými krátery. Na povrchu lze nalézt prakticky všechny odstíny od černé až po bílou. "Je to nádherný snímek", prohlásila Dr. Carolyn Porco z Cassini Imagini Team ze Space Science Institute z coloradského Boulderu. "Ostře a jasně zobrazuje velké množství velkých i malých geologických útvarů. Je pochopitelné, že takové snímky nám pomohou poodhalit minulost a vývoj tohoto tělesa."

"To, co vidíme, je velmi krásné. Phoebe je velmi kráterované těleso. Mohlo by to být těleso pocházející z období formování sluneční soustavy před 4,5 miliardami let. Je však příliš brzy na jakékoliv závěry," říká Dr. Torrence Johnson z JPL. "Důležité budou informace, které získáme z ostatních přístrojů. Pomohou významně doplnit celkový pohled na tento malý měsíc."

Existuje i podezření, že právě Phoebe, největší z vnějších Saturnových měsíců, může být rodičovským tělesem pro ostatní, mnohem menší, vnější měsíce na retrográdních drahách.

Dr. Joseph Burns z Cornellovy univerzity (Ithaca, N. Y.) k tomu dodává: "Při pohledu na každý z velkých, přibližně padesátikilometrových kráterů, mě zajímá, zda ostatní malé vnější měsíce na podobných drahách jako Phoebe, nejsou pozůstatky po vzniku těchto kráterů." Na odpověď si ještě budeme muset nějakou dobu počkat.

Všech 11 přístrojů pracovalo podle plánu a je předpoklad, že vědci na Zemi získají všechna plánovaná data. Z nich chtějí především vytvořit celkovou mapu měsíce Phoebe, určit jeho složení, hmotnost a hustotu.

Průlet kolem Phoebe je již minulostí a sonda míří k Saturnu. Na 16. června 2004 je naplánován korekční manévr pro úpravu dráhy. Kritický manévr však sonda provede až 1. července (UT), kdy před vstupem na oběžnou dráhu kolem Saturnu zažehne na 96 minut svůj hlavní motor. Pokud vše půjde jak má, je naplánováno 76 oběhů uvnitř Saturnova systému s celkem 52 průlety kolem 7 z 31 známých Saturnových měsíců.

Více informací o projektu Cassini najdete na http://saturn.jpl.nasa.gov nebo na stránkách ciclops.org, které patří týmu pro snímkování.Zdroj: NASAObrázek: Nádherný portrét Saturnova měsíce Phoebe. Obrázek byl složen ze dvou snímků, které sonda Cassini pořídila při průletu kolem tohoto měsíce ze vzdálenosti 32 500 km. To odpovídá rozlišení asi 190 m na jeden pixel. Obrázek ukazuje, že Phoebe bude tělesem s vysokým zastoupením ledu, jehož povrch je pokrytý tenkou vrstvou tmavého materiálu.
Snímek: Jet Propulsion Laboratory.




O autorovi

Libor Lenža

Libor Lenža

Narodil se v roce 1969 a již od mladých let se věnoval přírodě a technice. Na počátku studia střední školy se začal věnovat astronomii. Nejprve působil v Klubu astronomů v Havířově pod vedení Ing. Miloně Bury a dalších. Jeho zájem o astronomii i kosmonautiku se rychle prohluboval. Již od mladých let se věnuje popularizaci nejen astronomie a kosmonautiky. V roce 1991 začal pracovat na Hvězdárně Valašské Meziříčí jako odborný pracovník se zaměřením na pozorování projevů sluneční aktivity, ale i další oblasti observační astronomie a popularizaci. V roce 1995 se na této instituci ujal práce ředitele. Ve vedení této hvězdárny působí do dnešních dnů. Věnuje se také řízení projektů a projektových úkolů nejen v oblasti astronomie. Zakládal Valašskou astronomickou společnost, několik funkčních období působil jako její předseda. Spolupracuje s Českou astronomickou společností a dalšími organizacemi. Připravuje a organizuje řadu aktivit, akcí a projektů a také přednáší. Kromě astronomie se věnuje také dalším oblastem přírodních věd, zejména geologii, chemii, spektroskopii, ale také novým technologiím a energetice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »