Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Luna 3 - pohled do minulosti výzkumu Měsíce
Radek Kraus Vytisknout článek

Luna 3 - pohled do minulosti výzkumu Měsíce

luna_3.jpg

Po úspěšných startech Sputniků (1957 až 1958) přichází šéfkonstruktér sovětského kosmického programu S. P. Koroljev s iniciativou výzkumu Měsíce. Nezbytný souhlas od ústředních orgánů tehdejšího sovětského svazu získal na základě dopisu zaslaného generálnímu tajemníkovy ÚV KSSS (Ústřední Výbor Komunistické Strany Sovětského Svazu) N. S. Chrusčovovi. V dopise naznačil hlavní cíle programu, zásah měsíčního povrchu a pořízení snímků odvrácené strany Měsíce. Pro realizaci projektu byl schválen výnos pod názvem. "O zahájení prací na automatických lunárních sondách a nosné raketě pro ně". Program byl rozdělen do tří etap pod kódovým označení "E". První fáze programu "E 1" počítala s dopadem na měsíc. Luna 1 - sonda startovala (2. ledna 1959) na palubě upravené nosné rakety R7. Kolem měsíce proletěla ve vzdálenosti 5995 km, ale na jeho povrch nedopadla. Po obletu byla navedena heliocentrickou dráhu. Luna 2 - start proběhl 12. září 1959. Po 33 hodinách letu dopadla sonda na přivrácenou stranu měsíčního povrchu asi 800 km severně od rovníku (1° z.d., 30° s.š nebo 0.00° v.d., 29.10° s.š.). Ve druhá fázi "E 2" měla sonda obletět Měsíc a pořídit snímky odvrácené strany. Poslední fáze "E 3" počítala s dopravením jaderné bomby na měsíční povrch s následným odpálením. Závěrečná část projektu nebyla nikdy realizována.

Po úspěšných startech Sputniků (1957 až 1958) přichází šéfkonstruktér sovětského kosmického programu S. P. Koroljev s iniciativou výzkumu Měsíce. Nezbytný souhlas od ústředních orgánů tehdejšího sovětského svazu získal na základě dopisu zaslaného generálnímu tajemníkovy ÚV KSSS (Ústřední Výbor Komunistické Strany Sovětského Svazu) N. S. Chrusčovovi. V dopise naznačil hlavní cíle programu, zásah měsíčního povrchu a pořízení snímků odvrácené strany Měsíce. Pro realizaci projektu byl schválen výnos pod názvem. "O zahájení prací na automatických lunárních sondách a nosné raketě pro ně". Program byl rozdělen do tří etap pod kódovým označení "E". První fáze programu "E 1" počítala s dopadem na měsíc. Luna 1 - sonda startovala (2. ledna 1959) na palubě upravené nosné rakety R7. Kolem měsíce proletěla ve vzdálenosti 5995 km, ale na jeho povrch nedopadla. Po obletu byla navedena heliocentrickou dráhu. Luna 2 - start proběhl 12. září 1959. Po 33 hodinách letu dopadla sonda na přivrácenou stranu měsíčního povrchu asi 800 km severně od rovníku (1° z.d., 30° s.š nebo 0.00° v.d., 29.10° s.š.). Ve druhá fázi "E 2" měla sonda obletět Měsíc a pořídit snímky odvrácené strany. Poslední fáze "E 3" počítala s dopravením jaderné bomby na měsíční povrch s následným odpálením. Závěrečná část projektu nebyla nikdy realizována.

Luna 3 - popis

Pro další fázi projektu byla zkonstruována sonda o délce 1300 mm a průměru v nejširším místě 1200 mm. Těleso sondy vážilo 278,5 kg a s aparaturou posledního stupně bylo užitečné zatížení 435 kg. S posledním stupněm vážilo celé zařízení 1553 kg. Hlavní cílem programu bylo fotografování odvrácené strany Měsíce. Pro tyto účely nesla sonda na palubě fotografickou laboratoř Jenisej -2. Laboratoř obsahovala 2 objektivy o ohniskové vzdálenosti 200 mm (f/5.6) a 500 mm (f/9.5). Orientace objektivů byla prováděna natočením celé sondy. Fotografický záznam byl prováděn na izochromatický 35 mm film o 40 políčkách. Po expozici byl film na palubě sondy vyvolán a vysušen. Vyvolaný film byl automaticky zaveden do skeneru. Elektrický signál ze skeneru, byl převeden na rádiový, který byl vysílán k Zemi. Kromě této aparatury byla sonda vybavena: protonovými lapači iontů pro průzkum plynné složky korpuskulárního záření Slunce a meziplanetárního prostředí; piezoelektrickými detektory mikrometeoritů; senzory kosmického záření.

luna3m.jpg

Luna 3 - vzhůru k Měsíci

Start proběhl 4. 10. 1959 ve 02:24:00 UT (před 45 lety) z kosmodromu Bajkonur. Nosičem, byla raketa pod označení Luna 8K72. Jednalo o známou R-7, která měla přepracovaný třetí stupeň, tak aby bylo možné dopravit k měsíci náklad o váze 280 kg. Po 59 h a 52 minutách letu (06. 10. 1959)se sonda přiblížila k Měsíce na vzdálenost 70 000 km. Po stabilizaci a přeletu nad jižním měsíčním pólem, byla sonda připravena snímkovat odvrácenou stranu Měsíce. Snímkování začalo 07. 10. 1959 ve 03:30 UT. Palubní kamera během 40 minutového snímkování pořídila celkem 29 snímků z možných čtyřiceti. Následující den došlo k prvnímu pokusu přenést skenované fotografie pomocí radarového vysílání. Vzhledem k slabému radarovému signálu bylo přenesení odloženo, až na průchod sondy perigeem geocentrické dráhy. Při průchodu bylo odvysíláno 17 snímků v nepříliš dobré kvalitě. Řídící středisko v Bajkonuru se rozhodlo uskutečnit další přenos až 07. 02. 1960. Ten se již neuskutečnil, protože 22. 10. 1959 došlo k přerušení rádiové spojení se sondou.Na zemi bylo odvysíláno 17 snímků zachycujících asi 70% povrchu odvrácené strany Měsíce. Tři astronomické týmy identifikovaly na 499 objektů. Fotografie odhalily, že povrch odvrácené strany Měsíce se diametrálně liší od strany přivrácené. Jde především o neexistenci tzv. měsíčních moří. Některé objekty, byly vyhodnoceny zcela mylně, ale to lze přičíst špatné kvalitě získaných snímků.

Po Luně 3 se k Měsíci vypravilo dalších 21 sovětských sond. Ty plnily různé úkoly při průzkumu Měsíce: Luna 9 - první měkké přistání (1966); Luna - první umělá družice Měsíce (1966);Luna 16 - odběr vzorků 108 gramů měsíční horniny (1970); Luna 17 - automatická sonda Lunochod 1 (1970); Luna 24 - třetí odběr vzorků (170g) a ukončení projektu (1976).

Grafika2.jpg

Zdroj: http://mek.kosmo.cz/sondy/rusko/luna/luna.htm; J., Klepeška, A., Rükl, Fotografie odvrácené strany Měsíce, str.225-227; Říše hvězd 12/1959; http://spaceprobes.kosmo.cz/; http://www.vesmirweb.net/; http://www.zarya.info/Diaries/Luna/; http://nssdc.gsfc.nasa.gov/database/MasterCatalog?sc=1959-008A




O autorovi



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »