Luna 3 - pohled do minulosti výzkumu Měsíce
Po úspěšných startech Sputniků (1957 až 1958) přichází šéfkonstruktér sovětského kosmického programu S. P. Koroljev s iniciativou výzkumu Měsíce. Nezbytný souhlas od ústředních orgánů tehdejšího sovětského svazu získal na základě dopisu zaslaného generálnímu tajemníkovy ÚV KSSS (Ústřední Výbor Komunistické Strany Sovětského Svazu) N. S. Chrusčovovi. V dopise naznačil hlavní cíle programu, zásah měsíčního povrchu a pořízení snímků odvrácené strany Měsíce. Pro realizaci projektu byl schválen výnos pod názvem. "O zahájení prací na automatických lunárních sondách a nosné raketě pro ně". Program byl rozdělen do tří etap pod kódovým označení "E". První fáze programu "E 1" počítala s dopadem na měsíc. Luna 1 - sonda startovala (2. ledna 1959) na palubě upravené nosné rakety R7. Kolem měsíce proletěla ve vzdálenosti 5995 km, ale na jeho povrch nedopadla. Po obletu byla navedena heliocentrickou dráhu. Luna 2 - start proběhl 12. září 1959. Po 33 hodinách letu dopadla sonda na přivrácenou stranu měsíčního povrchu asi 800 km severně od rovníku (1° z.d., 30° s.š nebo 0.00° v.d., 29.10° s.š.). Ve druhá fázi "E 2" měla sonda obletět Měsíc a pořídit snímky odvrácené strany. Poslední fáze "E 3" počítala s dopravením jaderné bomby na měsíční povrch s následným odpálením. Závěrečná část projektu nebyla nikdy realizována.
Po úspěšných startech Sputniků (1957 až 1958) přichází šéfkonstruktér sovětského kosmického programu S. P. Koroljev s iniciativou výzkumu Měsíce. Nezbytný souhlas od ústředních orgánů tehdejšího sovětského svazu získal na základě dopisu zaslaného generálnímu tajemníkovy ÚV KSSS (Ústřední Výbor Komunistické Strany Sovětského Svazu) N. S. Chrusčovovi. V dopise naznačil hlavní cíle programu, zásah měsíčního povrchu a pořízení snímků odvrácené strany Měsíce. Pro realizaci projektu byl schválen výnos pod názvem. "O zahájení prací na automatických lunárních sondách a nosné raketě pro ně". Program byl rozdělen do tří etap pod kódovým označení "E". První fáze programu "E 1" počítala s dopadem na měsíc. Luna 1 - sonda startovala (2. ledna 1959) na palubě upravené nosné rakety R7. Kolem měsíce proletěla ve vzdálenosti 5995 km, ale na jeho povrch nedopadla. Po obletu byla navedena heliocentrickou dráhu. Luna 2 - start proběhl 12. září 1959. Po 33 hodinách letu dopadla sonda na přivrácenou stranu měsíčního povrchu asi 800 km severně od rovníku (1° z.d., 30° s.š nebo 0.00° v.d., 29.10° s.š.). Ve druhá fázi "E 2" měla sonda obletět Měsíc a pořídit snímky odvrácené strany. Poslední fáze "E 3" počítala s dopravením jaderné bomby na měsíční povrch s následným odpálením. Závěrečná část projektu nebyla nikdy realizována.
Luna 3 - popis
Pro další fázi projektu byla zkonstruována sonda o délce 1300 mm a průměru v nejširším místě 1200 mm. Těleso sondy vážilo 278,5 kg a s aparaturou posledního stupně bylo užitečné zatížení 435 kg. S posledním stupněm vážilo celé zařízení 1553 kg. Hlavní cílem programu bylo fotografování odvrácené strany Měsíce. Pro tyto účely nesla sonda na palubě fotografickou laboratoř Jenisej -2. Laboratoř obsahovala 2 objektivy o ohniskové vzdálenosti 200 mm (f/5.6) a 500 mm (f/9.5). Orientace objektivů byla prováděna natočením celé sondy. Fotografický záznam byl prováděn na izochromatický 35 mm film o 40 políčkách. Po expozici byl film na palubě sondy vyvolán a vysušen. Vyvolaný film byl automaticky zaveden do skeneru. Elektrický signál ze skeneru, byl převeden na rádiový, který byl vysílán k Zemi. Kromě této aparatury byla sonda vybavena: protonovými lapači iontů pro průzkum plynné složky korpuskulárního záření Slunce a meziplanetárního prostředí; piezoelektrickými detektory mikrometeoritů; senzory kosmického záření. 
Luna 3 - vzhůru k Měsíci
Start proběhl 4. 10. 1959 ve 02:24:00 UT (před 45 lety) z kosmodromu Bajkonur. Nosičem, byla raketa pod označení Luna 8K72. Jednalo o známou R-7, která měla přepracovaný třetí stupeň, tak aby bylo možné dopravit k měsíci náklad o váze 280 kg. Po 59 h a 52 minutách letu (06. 10. 1959)se sonda přiblížila k Měsíce na vzdálenost 70 000 km. Po stabilizaci a přeletu nad jižním měsíčním pólem, byla sonda připravena snímkovat odvrácenou stranu Měsíce. Snímkování začalo 07. 10. 1959 ve 03:30 UT. Palubní kamera během 40 minutového snímkování pořídila celkem 29 snímků z možných čtyřiceti. Následující den došlo k prvnímu pokusu přenést skenované fotografie pomocí radarového vysílání. Vzhledem k slabému radarovému signálu bylo přenesení odloženo, až na průchod sondy perigeem geocentrické dráhy. Při průchodu bylo odvysíláno 17 snímků v nepříliš dobré kvalitě. Řídící středisko v Bajkonuru se rozhodlo uskutečnit další přenos až 07. 02. 1960. Ten se již neuskutečnil, protože 22. 10. 1959 došlo k přerušení rádiové spojení se sondou.Na zemi bylo odvysíláno 17 snímků zachycujících asi 70% povrchu odvrácené strany Měsíce. Tři astronomické týmy identifikovaly na 499 objektů. Fotografie odhalily, že povrch odvrácené strany Měsíce se diametrálně liší od strany přivrácené. Jde především o neexistenci tzv. měsíčních moří. Některé objekty, byly vyhodnoceny zcela mylně, ale to lze přičíst špatné kvalitě získaných snímků.
Po Luně 3 se k Měsíci vypravilo dalších 21 sovětských sond. Ty plnily různé úkoly při průzkumu Měsíce: Luna 9 - první měkké přistání (1966); Luna - první umělá družice Měsíce (1966);Luna 16 - odběr vzorků 108 gramů měsíční horniny (1970); Luna 17 - automatická sonda Lunochod 1 (1970); Luna 24 - třetí odběr vzorků (170g) a ukončení projektu (1976).
Zdroj: http://mek.kosmo.cz/sondy/rusko/luna/luna.htm; J., Klepeška, A., Rükl, Fotografie odvrácené strany Měsíce, str.225-227; Říše hvězd 12/1959; http://spaceprobes.kosmo.cz/; http://www.vesmirweb.net/; http://www.zarya.info/Diaries/Luna/; http://nssdc.gsfc.nasa.gov/database/MasterCatalog?sc=1959-008A
