Po Měsíci červem nebo jetpackem?
Apollo 11 přistálo na Měsíci dne 20. července 1969. Přípravy a plánování ovšem běžely dlouhé roky. Během nich přistálo na stole spoustu nápadů na přístroje, vozítka a další propriety, které by objevování Měsíce pomohly. Některé byly skvělé, některé ovšem dost absurdní a moc nepomohla ani skutečnost, že ještě nebylo zcela známé měsíční prostředí. Mnohé návrhy tak vypadaly, jako by vypadly ze starých sci-fi příběhů.
Měsíční červ
Studie z roku 1966 představila koncept podlouhlého vozítka, které mělo brázdit povrch Měsíce. Lunární červ (Lunar Worm Planetary Roving Vehicle Concept) byl koncept použití měchů, které by v terénu zajistily mobilitu vozítek. Struktury zahrnovaly vaky membránové i vlnité. Název byl odvozen nejen ze vzhledu, ale i ze způsobu pohybu. Pohyb spodní plochy se totiž podobal pohybu stonožky či hada. Rychlost se pohybovala v jednotkách kilometrů za hodinu. Kladem by byla nejen dobrá manévrovací schopnost, ale také možnost šplhání po překážkách a celkově velmi plynulá jízda.
Ve studii bylo navrženo více možných provedení konceptu. Všechny měly mít pohyblivé části umístěné v chráněném prostředí a mohly být značně zkráceny.
Dva základní typy byly koncepce dvojčinného měchu a vytahování a stahování měchů. U prvního se jednalo o pohyb po žebrech a kvůli tomu nebyla jízda příjemná pro posádku, nápad byl tedy ideální pro vozidla bez ní.
Při vytahování a stahování měchů se vozidlo zkracovalo a prodlužovalo a díky asymetrii se tak pohybovalo. Jednalo se o nejjednodušší uvažovaný koncept, problémem byla omezená manévrovatelnost a tření.
Jetpack
V šedesátých letech byla snaha vymyslet osobní létající prostředky. Dalším zvláštním prostředkem, který se mohl prohánět po povrchu Měsíce, je tedy jetpack. Český ekvivalent tohoto slova – raketový batoh – ovšem ani z daleka neodpovídá prvotním návrhům. Na jejich sestavení najala NASA na konci 60. let firmy Bell Aerosystems a North American Rockwell (NAR).
Konstruktéři firmy Bell navrhli jednomístnou plošinu, která měla čtyři nohy, astronaut na ni tedy stál. Díky tomu nohy astronauta fungovaly jako tlumiče. Pro bezpečnost byla plošina opatřena párem rukojetí a bezpečnostním pásem.
Na druhé straně návrh NAR opět obsahoval platformu a v okamžiku přistání a vzletu i čtyři nohy. Stejně tak jako technické řešení firmy Bell, tak i letoun od společnosti NAR se dal složit do úložného prostoru hlavního modulu. Měl sedadlo pro stabilitu při letu, kvůli tomu už samozřejmě nemohly astronautovy nohy fungovat jako tlumiče.
Realizované návrhy
Připomeňme si ale i koncepty, které nezůstaly jen na papíře a skutečně se na Měsíc podívaly. Přes všechny až šílené pokusy o nalezení nejvhodnějšího konceptu přesunu po měsíčním povrchu dospěla NASA k závěru, že nejlepší bude použití kol. Vzniklo tak vozítko Apollo Lunar Roving Vehicle (LRV). Poprvé se tento model podíval na Měsíc spolu s posádkou Apolla 15 v roce 1971.
Byly vyrobeny celkem čtyři kusy, ze kterých tři byly použity v praxi. Jednalo se o bezpečné a spolehlivé dopravní prostředky, které doprovázely jen drobnější komplikace (většinou se týkaly blatníku). Vozítka o hmotnosti něco málo přes 200 kilogramů, délce 3,1 metru a výšce 1,1 metru dosahovala rychlosti až 13 km/h.
Každé z vozítek vyjelo na Měsíci na tři výpravy a všechny tři zůstaly po dokončení těchto misí na povrchu Měsíce dodnes.
Za zmínku určitě stojí i sovětský projekt Lunochodů, vozidel na dálkové ovládání, která také zkoumala měsíční povrch, a to dokonce dříve než LRV. První pokus proběhl v roce 1969, skončil však katastrofálně, když nosná raketa po startu vybouchla. Tento neúspěch byl samozřejmě Sovětským svazem zamlčen, prvním Lunochodem na Měsíci se tedy oficiálně stal Lunochod 1 v roce 1970.
Sovětská vozítka měla původně převážet i astronauty, od čehož se ale později zcela upustilo. Vyrobeny byly také Lunochody 2 a 3, na Měsíc se podívala už jen dvojka, číslo tři skončilo v muzeu. Některým z nás možná utkvěl v paměti model tohoto vozidla, který se prodával jako hračka na dálkové ovládání.
První představy a návrhy, jak bychom se mohli pohybovat po vesmírných objektech, byly „rozdrceny“ realitou. Spolu s přibývajícími zkušenostmi se vozítka ovšem zdokonalovala a stala se užitečným pomocníkem, bez kterého bychom se neobešli při výzkumu povrchů těles Sluneční soustavy. Je ale nepravděpodobné, že bychom se k původním, mnohdy zajímavým konceptům vozítek někdy vrátili.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Lunar Worm, Astronautix
[2] NTRS/NASA
[3] Discover Magazine
[4] Astronomy.com
[5] NASA (Lunar Rover)
[6] Wikipedia (Lunar Rover)
[7] Kosmonautix.cz (Lunochod)
[8] Wikipedia (Lunochod)