Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  První snímky Integralu

První snímky Integralu

INTEGRAL, gamma observatoř ESA pořídil první snímky a vědecká data. Tyto snímky potvrdily, že INTEGRAL pracuje výborně. Všichni zúčastnění jsou s výsledky velmi spokojeni. 18. prosince proběhne v Paříži tisková konference, na které budo představeny první výsledky. Na vývoji a provozu experimentů družice INTEGRAL spolupracuje i AÚ Ondřejov.

INTEGRAL (International Gamma-Ray Astrophysics Laboratory - Mezinárodní laboratřr pro astrofyziku záření gama) patří ke klíčovým programum ESA i evropské astrofyziky. Družice přispěje k rešení největších záhad současné astrofyziky. Její čtyři palubní přístroje budou studovat vzdálené kosmické objekty v oborech gama, rentgenového a viditelného záření, s těžištem v oboru gama. Gama záření je ještě energetičtejší než rentgenové záření používané například v lékařské praxi. Zemská atmosféra funguje naštestí jako bezpečný štít proti tomuto pronikavému a pro člověka nebezpečnému kosmickému záření. To ovšem znamená, že záření gama můžeme sledovat jen z družic.

INTEGRAL je dosud nejcitlivejší kosmickou gama observatoří v historii a poskytne nám unikátní data o nejenergetitejších a nejexoticčtějších procesech ve vesmíru. Očekáváme, že posune obzor našeho poznání například v oblasti největších kosmických explozí a uvolňování energie ve vesmíru, vzniku chemických prvků, černých děr a dalších exotických objektů v naší galaktické soustavě Mléčné dráze i v jejím okolí a ješte mnohem dále, ve velmi vzdálených galaxiích a na samé hranici pozorovatelného vesmíru.

Prof. David Southwood (ESA Director of Science) a Dr Arvind Parmar (Integral's Project Scientist) představí spolu s hlavními sponzory první vědecké výsledky družice. Tisková konference proběhne 18. prosince v Paříži.

Od svého vypuštění 17. října 2002 byl Integral umístěn na operační oběžné dráze. Důkladným testováním prošly všechny komunikační kanály a řídící mechanizmy. Při pozorování známé černé díry Cygnus-X1 byly přesně doladěny přístroje družice. "Získali jsme velmi kvalitní snímky a spektra." uvádí Arvind Parmar. Spektrum jsou používáno k analýze energie vyzařované sledovaným objektem.

INTEGRAL již pozoroval jeden z nejhůře sledovatelných jevů ve vesmíru - výbuch gamma záření (Gamma Ray Burst - GRB). GRB jsou velmi energetické výbuchy o proměnlivé době trvání. Každý den v průměru dojde ke dvěma GRB jevům. Astronomové předpokládají, že tyto obrovské výbuchy mají původ v kolabujících hvězdách ve velmi vzdáleném vesmíru. Výsledky tohoto pozorování budou prezentovány na tiskové konferenci 18. prosince.

Zdroj: ESA

Související články:
INTEGRAL - první družice Evropské kosmické agentury ESA s ceskou úcastí
INTEGRAL a Ceská republika (1)
INTEGRAL a Ceská republika (2)
INTEGRAL a Ceská republika (3)




O autorovi

Karel Mokrý

Karel Mokrý

Narodil se v roce 1977 v Chrudimi. K astronomii ho přivedl návod na stavbu jednoduchého dalekohledu v časopise ABC, později se věnoval pozorování proměnných hvězd. Od roku 2001 se aktivně podílí na technické správě a tvorbě obsahu astro.cz. V letech 2001 - 2010 byl rovněž členem Výkonného výboru ČAS. V roce 2005 stál u zrodu prestižní české fotografické soutěže ČAM, v níž je rovněž až do současnosti porotcem.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »