Sonda LRO našla na Měsíci jámy s příhodnou teplotou
Autor: NASA/Goddard/Arizona State University
V úvahách nad osídlením Měsíce se pochopitelně nejvíce skloňuje obyvatelnost vybraných míst. Povrch je bombardován kosmickým zářením i slunečními erupcemi. Voda se v lepším případě vyskytuje vázaná v horninách, s výjimkou trvale zastíněných kráterů v polárních oblastech. Proto se pro budoucí základny uvažují především místa s pokud možno dlouhodobým slunečním svitem pro získávání energie a výskytem vody. Jedna z míst, kde je překvapivě příznivá teplota, jsou jámy, které možná pokračují i jeskyněmi. Teplota zde průměrně dosahuje 17 °C.
Vědci objevili na základě snímků ze sondy Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) a počítačového modelování zastíněná místa v jámách na Měsíci, kde se teplota pohybuje vždy kolem příjemné teploty asi 17 °C.
Tyto jámy a jeskyně, ke kterým mohou vést, by představovaly teplotně stabilní místa vhodná pro výzkum Měsíce ve srovnání s oblastmi na jeho povrchu, která se přes den zahřívají na teploty kolem 125 °C a v noci se ochlazují na minus 175 °C.
Jámy byly na Měsíci poprvé objeveny v roce 2009 a od té doby se vědci zajímají o to, zda vedou k jeskyním, které by se daly prozkoumat nebo využít jako úkryty. Jámy nebo jeskyně by také poskytovaly určitou ochranu před kosmickým zářením, slunečním zářením a mikrometeority.
„Asi 16 z více než 200 jam pravděpodobně představují zhroucený strop lávového tunelu,“ řekl Tyler Horvath, doktorand planetárních věd na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, který vedl nový výzkum nedávno publikovaný v časopise Geophysical Research Letters.
Autor: NASA/GSFC/Arizona State University
„Měsíční jámy jsou fascinujícím prvkem na měsíčním povrchu,“ řekl projektový vědec LRO Noah Petro z Goddardova střediska vesmírných letů NASA v Greenbeltu ve státě Maryland. „Poznatek, že se zde vyskytuje teplotně stabilní prostředí, nám dává naději, že je jednoho dne prozkoumáme.“
Lávové tunely se nacházejí i na Zemi. Vznikají, když roztavená láva proudí pod polem ochlazené lávy nebo se nad řekou lávy vytvoří kůra a vznikne dlouhý dutý tunel. Pokud se strop ztuhlého lávového tunelu propadne, otevře se jáma, která může být ústím zbytku lávového tunelu.
Dvě z nejvýraznějších pozorovaných jam mají viditelné převisy, které zjevně vedou do jeskyní nebo dutin, a existují přesvědčivé důkazy, že převis další jámy může také vést do velké jeskyně. Právě tyto převisy zřejmě regulují teplotu, která pod převisem během 14 dní dlouhého měsíčního dne tolik nestoupá a potom se tak rychle teplo nevyzařuje během stejně dlouhých měsíčních nocí.
„Lidská civilizace se vyvíjela v jeskyních, a do jeskyní se možná vrátíme, až budeme žít na Měsíci,“ řekl David Paige, spoluautor článku, který vede experiment Diviner Lunar Radiometer na palubě sondy LRO, která provedla měření teploty použité ve studii.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA/Goddard Space Flight Center
O autorovi
Martin Gembec
Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.
Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.
