Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM 2007.01 - Kometa McNaught nad Sydney

ČAM 2007.01 - Kometa McNaught nad Sydney

safar_mcnaught_cam.jpg
Málokdo asi předpokládal, jaké divadlo obyvatelům Země připraví kometa McNaught C/2006 P1 na počátku letošního ledna. Tehdy dosáhla její jasnost takové hodnoty, že začala být velmi výrazným objektem oblohy i v době, kdy se „normální“ kometa cudně halí do závoje slunečního světla. Na počátku ledna byla viditelná těsně po západu Slunce a před jeho východem a na několik dní se stala pozorovatelná i ve dne. Nás může pouze mrzet, že naši oblohu většinou zakrývaly mraky a kometu našim zrakům schovávaly. 12. ledna vstoupila do zorného pole koronografu kosmické sondy SOHO, která se specializuje na pozorování Slunce. Velký jas komety sice poněkud zahltil CCD detektory dalekohledu, ale přesto bylo možno její průchod kolem Slunce pěkně pozorovat. Ale to se již přesunula na jižní oblohu a zde zazářila v plné kráse.

Z mnoha snímků této vlasatice, které dorazily do soutěže ČAM, porota vybrala obrázek poněkud netradiční svým pojetím, avšak vzbuzující v nás představu velkých komet středověku, jak je známe ze starých tisků.

Fotografie Jana Šafáře, kterou nám poslal z daleké Austrálie, ukazuje kometu s rozervaným ohonem, soupeřící svým jasem s milióny světel města Sydney. I z tohoto obrázku si snad můžeme udělat představu o úžasné jasnosti této komety. Stále znovu a znovu nás udivuje fakt, že původcem tohoto krásného nebeského divadla, schopného konkurovat zářícímu velkoměstu, je malá, možná padesátikilometrová špinavá hrouda černých kamenů a prachu, poslepovaných k sobě zmrzlými plyny a ledem, která odráží méně slunečního světla než asfalt. Z tohoto kometárního jádra se díky přiblížení ke Slunci a silného zahřátí uvolňují plyny a prach, které pak vytvářejí tzv. komu a ohon, jež my pozemšťané nazýváme kometou.

Jas vlasatice pomalu slábne a nakonec se postupně ztratí z dosahu našich pozemských dalekohledů. Jan Šafář nám - obyvatelům severní polokoule - trochu prodloužil potěšení kochat se z její krásy a my bychom mu chtěli za tuto krásnou fotografii poděkovat a těšit se nejen na nové jasné komety, ale také na nové krásné snímky krás noční i denní oblohy.

Údaje o snímku:
Jmeno: Jan Šafář
Věk: 40 let
Datum, čas a místo pořízení snímku: 20. 1. 2007 ve 20:19:32, Sydney, Austrálie
Expozice: 13 s, f7.1, F45 mm, ISO 400
Přístroj: Canon EOS 20D + setový objektiv Canon 28-80/1:3.5-5.6, pevný stativ.
Úpravy: gradační křivka - zvýšení jasu a kontrastu, úprava barevného podání změnou vyvážení bílé, doostření při zmenšování snímku.

Tisková zpráva ČAS je dostupná ve formátu MS Word




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »