Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM 2007.03 - Tři galaxie a kometa

ČAM 2007.03 - Tři galaxie a kometa

CAM 2007.03 Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2007 obdržel snímek jižní oblohy pořízený Miloslavavem Druckmüllerem.

Tak jak se nám s přicházejícím jarem postupně vytrácejí z oblohy zimní souhvězdí, začíná se nám vytrácet z mysli i oslnivá kometa McNaught. Již jen útržkovitě vzpomínáme na kradmé pohledy skrze oblačné pásy probouzejícího se rána s jediným cílem - alespoň na okamžik zahlédnout jasnou kometu dříve, než odlétne provádět své rejdy na oblohu jižní. O jejích divadelních představeních nás přesvědčil nejen Jan Šafář v lednovém kole ČAM, ale i vítěz kola březnového, který se za ní vypravil až na vrcholky argentinských sopek. Tak nás Miloslav Druckmüller, neboť právě on je oním vítězem, ještě na chvíli vrátil do iontově-prachové reality kometárního světa.

Kromě komety samotné nás však na snímku zaujmou ještě další objekty, z našich krajů nepozorovatelné. Tak především dvě Magellanova mračna - Velké a Malé - trpasličí satelitní galaxie obíhající tu naši domovskou. Větší z nich je od nás vzdáleno téměř 180 000 světelných let, to menší je o trošku dále – 210 000 světelných let. Pro nás je objevil Fernando Magellan v roce 1519, ale patrně právě o nich se zmiňoval již o 15 let dříve Amerigo Vespucci. Ten ve svém dopise psaném během své třetí objevné výpravy popisuje na obloze „tři baldachýny – dva jasné a jeden temný“. V těch jasných můžeme spatřovat právě Magellanova mračna, o tmavém se předpokládá, že se jedná o „Uhelný pytel“ - temnou mlhovinu v souhvězdí Jižního kříže. I tento objekt na vítězném snímku snadno nalezneme. Zajímavé je, že mlhovina není ve skutečnosti tak temná, jak se nám díky kontrastu s jasným okolím zdá. Díky rozptýlenému světlu jím zakrývaných hvězd září asi deseti procenty jasu okolní Mléčné dráhy. Ani Vespucci však nebyl první, kdo zaznamenal své pozorování Velkého Magellanova Oblaku. Již roku 964 našeho letopočtu jej popsal perský astronom Al Sufi ve své knize hvězd Al Bakr.

Na snímku by nás mohlo zaujmout ještě mnoho zajímavého – nepopsatelná krása jižní Mléčné dráhy vypínající se nad horskými štíty, emisní mlhoviny v souhvězdí Carina a mnoho dalších. Ale raději si snad nechme zapůsobit nádherný snímek na naše smysly a ponořme se v duchu do mlčenlivé temnoty argentinských hor se zářící oblohou nad hlavou. A neúnavnému fotografovi Miloslavu Druckmüllerovi za krásný snímek z celého srdce děkujeme.

Autor snímku

Miloslav Druckmüller (52 let)

Technické údaje a postup

Web: www.zam.fme.vutbr.cz/~druck/Index.htm
Web ke kometě: www.zam.fme.vutbr.cz/~druck/Astro/Mcnaugh/Article/0-info.htm
optika: Tamron SP AF 17-35mm F/2.8-4 Di LD (ohnisko 17mm, clona 2.8)
fotoaparát: Canon EOS 5D (ISO 3200)
datum: 28.1.2007
čas: 03:52 - 04:02 místního času (07:52 - 08:02 UT)
místo: vrcholek hory v oblasi Nahuel Huapi, Argentina, souřadnice: S 41° 11.34', W 71° 32.95', 2014 m n. m.
zpracování: složenina 13 snímů s expozicí 30s, vrchní část je tvořena 6 snímky, dolní je tvořena 7 snímky, kalibrace užitím černých a bílých snímků, sesazení po částech (obloha-krajina), výsledné zorné pole asi 100x100 stupňů.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



20. vesmírný týden 2025

20. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 5. do 18. 5. 2025. Měsíc bude v úplňku a bude ubývat k poslední čtvrti. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je nízká a zmizela už i velká skvrna. Přistávací pouzdro Veněry, které zůstalo na oběžné dráze jako Kosmos 482, vstoupilo zpět do atmosféry 10. 5. nad Indickým oceánem. Před 20 lety byly objeveny pomocí HST měsíčky Pluta nazvané Nix a Hydra. Před 100 lety se narodila americká astronomka Nancy Grace Roman, jejíž jméno nese připravovaný vesmírný teleskop, ale nad jeho osudem se nyní trochu vznáší otazník, i když je prakticky hotový, protože Trump navrhuje přísné škrty.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »