ČAM 2007.03 - Tři galaxie a kometa
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2007 obdržel snímek jižní oblohy pořízený Miloslavavem Druckmüllerem.
Tak jak se nám s přicházejícím jarem postupně vytrácejí z oblohy zimní souhvězdí, začíná se nám vytrácet z mysli i oslnivá kometa McNaught. Již jen útržkovitě vzpomínáme na kradmé pohledy skrze oblačné pásy probouzejícího se rána s jediným cílem - alespoň na okamžik zahlédnout jasnou kometu dříve, než odlétne provádět své rejdy na oblohu jižní. O jejích divadelních představeních nás přesvědčil nejen Jan Šafář v lednovém kole ČAM, ale i vítěz kola březnového, který se za ní vypravil až na vrcholky argentinských sopek. Tak nás Miloslav Druckmüller, neboť právě on je oním vítězem, ještě na chvíli vrátil do iontově-prachové reality kometárního světa.
Kromě komety samotné nás však na snímku zaujmou ještě další objekty, z našich krajů nepozorovatelné. Tak především dvě Magellanova mračna - Velké a Malé - trpasličí satelitní galaxie obíhající tu naši domovskou. Větší z nich je od nás vzdáleno téměř 180 000 světelných let, to menší je o trošku dále – 210 000 světelných let. Pro nás je objevil Fernando Magellan v roce 1519, ale patrně právě o nich se zmiňoval již o 15 let dříve Amerigo Vespucci. Ten ve svém dopise psaném během své třetí objevné výpravy popisuje na obloze „tři baldachýny – dva jasné a jeden temný“. V těch jasných můžeme spatřovat právě Magellanova mračna, o tmavém se předpokládá, že se jedná o „Uhelný pytel“ - temnou mlhovinu v souhvězdí Jižního kříže. I tento objekt na vítězném snímku snadno nalezneme. Zajímavé je, že mlhovina není ve skutečnosti tak temná, jak se nám díky kontrastu s jasným okolím zdá. Díky rozptýlenému světlu jím zakrývaných hvězd září asi deseti procenty jasu okolní Mléčné dráhy. Ani Vespucci však nebyl první, kdo zaznamenal své pozorování Velkého Magellanova Oblaku. Již roku 964 našeho letopočtu jej popsal perský astronom Al Sufi ve své knize hvězd Al Bakr.
Na snímku by nás mohlo zaujmout ještě mnoho zajímavého – nepopsatelná krása jižní Mléčné dráhy vypínající se nad horskými štíty, emisní mlhoviny v souhvězdí Carina a mnoho dalších. Ale raději si snad nechme zapůsobit nádherný snímek na naše smysly a ponořme se v duchu do mlčenlivé temnoty argentinských hor se zářící oblohou nad hlavou. A neúnavnému fotografovi Miloslavu Druckmüllerovi za krásný snímek z celého srdce děkujeme.
Autor snímku
Miloslav Druckmüller (52 let)
Technické údaje a postup
Web: www.zam.fme.vutbr.cz/~druck/Index.htm
Web ke kometě: www.zam.fme.vutbr.cz/~druck/Astro/Mcnaugh/Article/0-info.htm
optika: Tamron SP AF 17-35mm F/2.8-4 Di LD (ohnisko 17mm, clona 2.8)
fotoaparát: Canon EOS 5D (ISO 3200)
datum: 28.1.2007
čas: 03:52 - 04:02 místního času (07:52 - 08:02 UT)
místo: vrcholek hory v oblasi Nahuel Huapi, Argentina, souřadnice: S 41° 11.34', W 71° 32.95', 2014 m n. m.
zpracování: složenina 13 snímů s expozicí 30s, vrchní část je tvořena 6 snímky, dolní je tvořena 7 snímky, kalibrace užitím černých a bílých snímků, sesazení po částech (obloha-krajina), výsledné zorné pole asi 100x100 stupňů.
O autorovi
Marcel Bělík
Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.
