Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za leden 2026: Neobvykle jasná polární záře nad Českou republikou

ČAM za leden 2026: Neobvykle jasná polární záře nad Českou republikou

Neobvykle jasná polární záře nad Českou republikou
Autor: Adam Denko

Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2026 obdržel snímek Adama Denka s názvem „Neobvykle jasná polární záře nad Českou republikou“ Co nám to naše Slunce tropí? Téměř dva roky po slunečním maximu a my tu máme „jednu polární záři za druhou“, byť je to řečeno trochu nadneseně. Ovšem ve chvíli, kdy článek píšeme, máme za sebou dalších několik dní s několika obřími erupcemi třídy X. I vítězná fotografie lednového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce tuto skutečnost trochu potvrzuje.


Ve skutečnosti některé moderní studie potvrzují empirická tvrzení „starých“ pozorovatelů Slunce, že nejvýraznější eruptivní jevy na Slunci, často doprovázené projevy v zemské atmosféře typu polární záře, nastávají právě na sestupné fázi cyklu sluneční aktivity. Co může být pravým důvodem, zatím nikdo s úplnou určitostí neví. Pravděpodobné mohou být například efekty přetrvávání chaotických magnetických situací poruch v aktivních oblastech, které tedy později vykazují zvýšenou aktivitu, stejně jako posuv hlavní větve výskytu aktivních oblastí do středních heliografických šířek. Zde se zlepšuje pravděpodobnost směřování částic a energetického záření erupcí do roviny ekliptiky, a tedy i k Zemi. Druhým podpůrným jevem může být i vliv šířkového výskytu koronálních děr blíže středních a nižších heliografických šířek. Zde dochází k interakci výronu hmoty způsobené erupcí s tokem rychlého slunečního větru skrze koronální díru, což způsobuje silnější projevy způsobená například rázovými vlnami stlačovaného materiálu. Nu a v neposlední řadě může hrát roli i „vymetení“ dráhy výronů hmoty předchozími erupcemi. Ovšem na skutečné objasnění si budeme muset ještě chvíli počkat. 


Dosti však již teorií a představ. Na jejich výsledky si počkejme, byť se na ně jistě těšíme. My však máme před sebou fotografii mladého českého astrofotografa Adama Denka, který využil jasné oblohy, bezměsíčné noci a prudkého nárůstu indexů geomagnetické aktivity, aby pořídil snímek neobvyklé polární záře. Ano, napsali jsme, že polárních září u nás bylo nyní hodně, ale tato byla opravdu netradiční.


Na rozdíl od zelených polárních září, které známe z obrázků ze severu (nebo jihu) jsou „naše“ polární záře typicky červené se zeleným podkladem u obzoru. Proč je tomu tak? Příčinou je fyzika a chemie. Zelená barva totiž vzniká díky excitovaným atomům kyslíku na vlnové délce 557,7 nm. Fyzikální podmínky umožňují tento přechod převážně do atmosférických výšek do 120 km. Nad touto výškovou hladinou pak svítí též převážně kyslíkové atomy, ovšem na vlnové délce 630,0 nm, tedy červeně. Ano, barev v polární září je ještě více, ale to by bylo na samostatné povídání. Co však činí tuto polární záři u nás zvláštní?


Ještě z večera nic moc nenasvědčovalo úžasnému divadlu. Kp index geomagnetické aktivity stěží atakuje trojku, i odborníci tápají a jsou ve svých předpovědích opatrní. Okolo deváté večer však začíná červenat severní obzor a všechny indexy vyrážejí k maximu. Aurorální ovál, tedy jeden z indikátorů předpovědí aktivity polárních září se přesouvá svou výraznou červenou do nižších zeměpisných šířek. Tedy i k nám. A začíná barevné divadlo. Jeho specifikem je objevení se zelené složky nejen tradičně u obzoru, ale i ve vyšších oblastech oblohy. Vlastně až „nad našimi červenými sloupy“. A důvod? Nejsme pouze diváky vzdálených severních představení, ale stáváme se přímo aktéry v „centru“ aktivity polární záře.


Vlastní událost, tedy ta nejintenzivnější fáze, neboť slabé projevy, včetně tzv. SAR oblouku jsme mohli sledovat po celou noc, i noc následující, nebyla moc dlouhá. Času na přípravu a cestu do tmy bylo tedy nepříjemně málo.
Štěstí tak tentokrát přálo připraveným a jedním z nich byl i Adam Denko, který záři 19. ledna 2026 zachytil úkaz v Koněprusích. Za porotu soutěže, Českou astronomickou společnost jakožto jejího garanta i jistě za příznivce nebeských jevů přejeme nejen k vítězství v lednovém kole, ale i k jeho připravenosti a notné dávce štěstí, s nimiž se mu podařilo tuto fascinující polární záři zachytit.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Koněprusy

Datum pořízení: 19.01.2026 22:45

Optika: Samyang 14 mm f/2,8

Montáž: ROLLEI C5i

Snímač: Canon 2000D

Popis:

1x5sec. 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Polární záře, ČAM


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »