Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM 2007.04 - M81

ČAM 2007.04 - M81

CAM 2007.04Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2007 obdržel snímek galaxie M 81 v souhvězdí Velké Medvědice pořízený Pavlem Cagašem ze Zlína a Kamilem Hornochem z Lelekovic u Brna.

Na obloze existují oblasti astronomy tiše opomíjené. Dokonce i hvězdárny stavěné u měst svou orientací tyto oblasti někdy poněkud zanedbávají. A to i přesto, že zde nalezneme asi nejznámější hvězdná seskupení Malého a Velkého Vozu. Tedy správně astronomicky Malé a Velké Medvědice. Objektů z naší Galaxie je však zde k pozorování tak málo, že i Hubbleův dalekohled si zde nalezl své „hluboké pole“, kde nerušeně studuje jedny z nejslabších a nejvzdálenějších objektů ve vesmíru. I když se asi žádný český astrofotograf nemůže s výkonem tohoto kosmického giganta srovnávat, přesto i my můžeme na severní obloze nahlédnout dosti hluboko do vesmíru.

Budeme-li prohlížet souhvězdí Velké Medvědice oblíbeným dalekohledem Somet Binar 25x100, možná nás zaujme dvojice slabých mlhavých obláčků galaxií M 81 a M 82. Bizardní krásu obou ukáže však až fotografie. A jednu takovou krásnou fotografii nám do soutěže Česká astrofotografie měsíce poslal Pavel Cagaš. Není však autorem jediným, neboť na vzniku snímku se podílel i Kamil Hornoch, vizuální a CCD pozorovatel komet, meteorů a proměnných hvězd. Kamil Hornoch byl navíc Pacifickou astronomickou společností vyhlášen „Nejlepším amatérským astronomem roku 2006“ (viz tiskové prohlášení České astronomické společnosti č. 86 na stránce tiskových prohlášení). Právě on pořídil barevnou část snímku. Jasovou část výsledného obrazu pořídil Pavel Cagaš dalekohledem s poněkud delším ohniskem a jiným nastavením snímací kamery, čímž dosáhl jemné kresby detailů. Takováto metoda skládání dílčích obrazů umožňuje získání kvalitních barevných snímků nebeských objektů.

Galaxie M 81, zachycená na vítězném snímku dubnového kola ČAM, je jednou z nejkrásnějších spirálních galaxií na naší obloze. Za její dokonalý tvar patrně může těsné přiblížení ke galaxii M 82, které nastalo přibližně před 600 milióny lety. M 81 je od nás vzdálena 12 miliónů světelných roků a byla objevena v roce 1774 Johannem Elertem Bodem. V roce 1779 ji nezávisle znovuobjevil Pierre Méchanin, který o ní podal zprávu Charlesu Messierovi, jenž ji v roce 1781 pod číslem 81 zanesl do svého katalogu. Její průměr je odhadován na 36 000 světelných roků. Galaxie to není osamocená, naopak je patrně největším a dominantním objektem kupy galaxií nazývané „Skupina galaxie M 81“.

Oceněný snímek je však zajímavý ještě něčím jiným. Právě na jasové části snímku byla objevena poblíž jádra galaxie nova – hvězda, která náhle prudce zvýšila svou jasnost. Na výsledném barevném snímku ji sice nenalezneme, neboť je přezářena jasem galaktického jádra, avšak v článku Pavla Cagaše a Kamila Hornocha na serveru České astronomické společnosti můžeme nalézt nejen podrobnosti objevu, ale i snímky, na nichž si můžeme novu prohlédnout. Snímek ukazuje nejen krásný výsledek astronomické spolupráce, ale i skutečnost, že nadšený amatérský astronom může být aktivním účastníkem důležitých astronomických objevů. A tak s radostí můžeme oběma astrofotografům poděkovat za mimořádný příspěvek nejen do soutěže ČAM a poblahopřát jim k zajímavému objevu.

Autoři snímku

Ing. Pavel Cagaš, Zlínská astronomická společnost
Kamil Hornoch Společnost pro meziplanetární hmotu, Česká astronomická společnost

Technické údaje a postup

Snímek vznikl kombinací dvou snímků pořízených v různou dobu různými dalekohledy. Tři barevné snímky přes RGB filtry exponoval 13. 3. 2007 Kamil Hornoch dalekohledem Newton 35cm f/4,7 kamerou G2-3200. Expoziční doby jednotlivých barev byly R:G:B = 17:20:27 minut.
Jasový snímek exponoval 11. 4. 2007 Pavel Cagaš na zlínské hvězdárně dalekohledem Newton 26,5cm f/8 také kamerou G2-3200. Expoziční doba byla 2,5 hodiny. Jasový snímek byl snímán v plném rozlišení CCD čipu, barevné snímky byly exponovány v binningu 2x2 pixely. Jednotlivé subexpozice byly registrovány a sečteny programem SIMS, výsledná LRGB kompozice byla složena v programu Photoshop. Nejslabší hvězdy viditelné na snímku dosahují 21,3mag.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »