Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM 2007.08: NGC 6992

ČAM 2007.08: NGC 6992

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2007 obdržel snímek řasové mlhoviny NGC 6992 v souhvězdí Labutě pořízený Davidem Kraftem.

Jestli před pěti tisíci lety vládli v předdynastickém Egyptě legendární panovníci Irej, Ro či Ka, nebo snad panovník jmenovaný Škorpión, se možná již nikdy nedozvíme. Jisté však je, že na jejich obloze, či obloze jejich předků, zazářila v souhvězdí Labutě hvězda dosahující svým svitem jasu měsíčního srpku. Ale mohlo to být i o nějaký ten tisíc let dříve. Kdo ví, co si tehdy lidé na Zemi pomysleli, když vzhlédli k obloze?

My dnes již víme, že zde v té době vybuchla gigantickou explozí supernova a ukončila tak krátký a překotný život velmi hmotné hvězdy. Víme také, že k této události došlo ve vzdálenosti necelých 1500 světelných let. Na naší obloze však po této jasné hvězdě již není ani památky. Pouze rozpínající se oblaka plynu vytvořila na obloze systém smyček v křídle souhvězdí Labutě, s obtížemi viditelná v triedru či populárním binokulárním dalekohledu Somet Binar.

Poprvé mlhovinu popsal v roce 1784 neúnavný pozorovatel oblohy William Herschel, který ji spatřil v dalekohledu o průměru 47 centimetrů. Jeho syn tato pozorování doplnil o několik dalších oblouků a další části přidal v letech 1866-1868 profesor Safford a na počátku minulého století E. Ch. Pickering.

Na srpnové vítězné fotografii ČAM od Davida Krafta spatříme západní část komplexu, podle svého vzhledu nazývanou „Vláknitá mlhovina“, v katalogu NGC označenou čísly 6992 a 6995. Na snímku převažuje červená barva ionizovaného vodíku, zelená a modrá barva některých částí představuje záření jednou ionizované síry a neutrálního kyslíku. Tyto plyny září zejména v místech, kde se plyn vyvržený explozí sráží s okolním materiálem a vytváří tak zárodečnou, o těžké prvky obohacenou polévku, jak stvořenou pro vznik nové generace hvězd obklopených planetami. Ale to bude spíše záležitost budoucnosti, neboť i když teplota této plynné polévky dosahuje až milión Kelvinů, hustota zatím nepřesahuje 10 miliónů atomů na krychlový metr.

Na závěr poděkujme Davidu Kraftovi za pořízení snímku populární „řasové mlhoviny“, v němž se můžeme skrze jemný závoj zářícího plynu podívat do hvězdných hlubin Mléčné dráhy.

Autor snímku

David Kraft, 27 let
WWW stránky autora: http://www.astronom.cz/deavi/

Technické údaje a postup

Datum: 19.8.2007 - 02:00 hod. SELČ
Místo: Čbán
Podmínky: jasno, bezvětří, seeing 9/10, výborné podmínky s vysokou průzračností oblohy, teplota 6,4 °C
Montáž: EQ-6 Synscan
Optika: WO ZenithStar 110/616 mm, TMB Triplet APO
F/stop: f/5,6 William Optics 0,8x Flattener II
Filtr: Baader UV/IR filtr + Astronomic CLS filtr
Pointace: SW ED 80 + TVGuider
Fotoaparát: Canon EOS 300D, modif. ATC-CL1
Délka expozic: 18x7 minut, 1600 ASA
Postup zpracování: 18 snímků s expozicí 7 minut s citlivostí 1600 ASA bylo převedeno do dng a od každého snímku byl v programu subraw odečten Dark frame a aplikován Flat field, snímky byly zprůměrovány v Registaru a finální doladění provedeno ve Photoshopu.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »