ČAM 2007.09: M31
Je to možná ta nejstarší a nejvzdálenější stařenka, kterou kdy kdo viděl na vlastní oči. Je sice kanibalka, ale je krásná. A je možná také nejfotografovanější a nejportrétovanější na severní polokouli. A nikdo nezná její pravé jméno. Říkáme jí všelijak – "Velká mlhovina v Andromedě", NGC 224 či M 31. Ano, řeč bude o galaxii ležící v úctyhodné vzdálenosti 2 a půl miliónů světelných let, a přesto takřka za humny. Ovšem svou pravou podstatu před námi dlouho skrývala. William Herschel ji umístil do vzdálenosti dvěstěkrát větší, než vzdálenost Síria a jeho syn John poprvé vyslovil domněnku, že se skládá z mnoha hvězd. V roce 1885 zazářila v mlhovině jasná hvězda – supernova S Andromedae. Ta se stala argumentem jak pro skupinu podporující „hvězdné“ složení galaxie, tak paradoxně pro skupinu odpůrců, kteří si nedovedli vysvětlit nepředstavitelnou svítivost nové hvězdy.
Edwin Hubble roku 1923 pomocí 100 palcového reflektoru na Mt. Wilsonu objevil přímo v galaxii 12 cefeid a stanovil její vzdálenost na 285 000 parseků. Nyní víme, že ani on se úplně netrefil a dnes ji odhadujeme na téměř 770 kpc, tedy přibližně 2 a půl miliónů světelných let. Její průměr je odhadován na 180 tisíc světelných let. A co je zajímavé, rychlostí 310 km/s se přibližuje k naší domovské Galaxii. Co to pro nás znamená? Asi za 2 miliardy let, tedy ještě v době aktivního života našeho Slunce, se obě galaxie přiblíží a proletí velkou rychlostí těsně kolem sebe. Poté se na svých drahách obrátí a za další 3 miliardy let splynou do jedné, pravděpodobně eliptické galaxie. Slunce bude vyvrženo ze své dráhy a usadí se ve vzdálenosti asi 100 000 světelných let od středu této nově vzniklé galaxie. To bude asi 4-krát dále od středu než dnes. Spirální ramena naší Galaxie – Mléčná dráha zmizí a namísto ní uvidíme nad hlavami chaos mnoha hvězd.
Ale to bude až za moc dlouho. Dnes se však můžeme kochat fotografií, kterou do ČAM zaslal Martin Myslivec. Na snímku můžeme obdivovat krásně vyvinutá spirální ramena a mnoho dalších detailů, které jistě stojí za povšimnutí. Mimo dvě satelitní galaxie, eliptickou M 32 a poněkud netypickou NGC 205, je to zejména velké a jasné hvězdné mračno NGC 206. Tento objekt je velmi podobný hvězdnému oblaku M 24 ve Střelci, je však mnohem větší. Porovnáme-li snímek s podrobnou mapou, nalezneme i mnoho kulových hvězdokup, plynných i prachových mlhovin, cefeid i jasných hvězd. To je však možná nyní trochu zbytečné. Krása autorovy fotografie tkví spíše v precizním pohledu na notoricky známý astronomický objekt, ve hře barev a tvarů, v čistém pohledu do krásných hlubin vesmíru. Ukazuje nám prostě galaktickou dámu v tom nejlepším světle. A za to mu děkujeme.
Autor snímku
Ing. Martin Myslivec, 32 let
WWW stránky autora: foto.astronomy.cz
Technické údaje a postup
Datum: 17.-19.9.2007 od 22:05
Místo: Jedlová v Orlických horách - "Vesmír"
Dalekohled: Newton vlastní výroby, 185/610mm + Televue Paracorr
Montáž: upravená montáž EQ6
Pointace: TVGuider na refraktoru Borg 77ED
Postup: Snímek je mozaika ze dvou polí formátu APS-C nastojato vedle sebe. Každé z polí je exponováno 10 x 10minut (tedy celkem 200minut na celou galaxii) + 5 x 1minuta na jádro galaxie. Pořízeno pomocí CCD kamery QHY8 a SW Maxim DL. Pomocí něho byla provedena i kalibrace (dark frame, flatfield) a konverze do RGB snímku. Následovalo zregistrování a zprůměrování pomocí SW Registar a finální doladění snímku v Adobe Photoshopu (korekce pozadí na neutrální, korekce gamma (křivky) a zvýšení saturace barev na 200%).
O autorovi
Marcel Bělík
Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.
