Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM 2009.04 - M13

ČAM 2009.04 - M13

ČAM 2009.04: J. Linet (M13) (icon)
ČAM 2009.04: J. Linet (M13) (icon)
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2009 obdržel snímek "Hvězdokupa M 13" pořízený Jiřím Linetem z Havířova.

V roce 1714 ji v Anglii objevil Edmond Halley, 1. června 1764 ve Francii pojmenoval Charles Messier a v roce 2009 ji v Čechách vyfotografoval Jiří Linet. S věkem okolo 10 miliard let to není již žádná teenagerka, ale jistě je stejně sledovaná jako kterákoliv modelka na Zemi. Každou noc se k ní desítky let obracejí objektivy astronomických přístrojů, aby polapily něco málo fotonů, které ji opustily před 25 tisíci lety. Před 35 lety se ji lidstvo dokonce pokusilo kontaktovat depeší radiového teleskopu v Arecibu. Zatím neodpověděla.

Svou krásu skrývá pod obyčejné označení M 13 vyjadřující pozici v katalogu páně Messiera. Zasvěcenci ji pak důvěrně říkají "kulovka v Herkulovi". A tak jsme již prozradili téměř vše podstatné. To hlavní však ještě chybí. S jejím portrétem pořízeným v Havířově zvítězil astrofotograf Jiří Linet v dubnovém kole soutěže "Česká astrofotografie měsíce". Jeho snímek zachycuje úžasné množství starých hvězd, soustředěných do kulového útvaru s průměrem 150 světelných roků. A protože je těch hvězd alespoň 100 000, je zde dosti těsno, hlavně v centrální části. Dokonce tolik, že by se zde do krychle o hraně 3 světelné roky vměstnalo přes 100 hvězd. Kdybychom se mohli podívat na některou z místních planet, pokud se tedy u nějaké hvězdy v kulové hvězdokupě vůbec nějaká najde, viděli bychom úplně odlišnou oblohu, než známe. Po setmění by na nás vykouklo alespoň 30 000 hvězd, tedy desetkrát více než u nás. Z toho by téměř 20 bylo jasnějších než Venuše v největším lesku a více než 300 by svým svitem překonalo Síria.

Samotné kulové hvězdokupy jsou velmi zvláštní útvary. Svým věkem se řadí k tomu nejstaršímu, co můžeme na obloze pozorovat. Pohybují se po velmi protáhlých drahách okolo středu Galaxie a tak se dostávají často velmi vysoko nad galaktickou rovinu, často i několikrát dále, než činí její viditelný průměr. Vytvářejí takzvané galaktické kulové halo. Na naší obloze jsou však rozloženy výrazně nerovnoměrně, což vedlo v roce 1917 amerického astronoma Harlowa Shapleye k myšlence, že střed naší Galaxie leží daleko od nás ve směru souhvězdí Střelce a ne poblíž Slunce, jak se dříve uvažovalo.

I když by se mohlo stát, že jsou to útvary téměř nesmrtelné, není tomu tak. Těsná přiblížení hvězd v kupě, stejně jako poruchy vzniklé při jejím průchodu hustými oblastmi galaktického disku a další vlivy způsobují postupnou ztrátu hvězd a řídnutí až do úplného rozplynutí kupy do galaktického hala. Zdá se tak, že současné hvězdokupy jsou již pouhým zbytkem po mnohem početnější populaci, který se navíc během dalších 10 miliard let zmenší na polovinu. To je však již spekulace, neboť nás mezitím ještě čeká srážka s galaxií M 31, která asi podstatně "zamíchá hvězdnými kartami".

Soudě podle kondice "kulovky v Herkulu" ji rozpad v dohledné době nečeká, přesto však můžeme Jiřímu Linetovi poděkovat za to, že pro současné i budoucí milovníky oblohy zachytil její krásný portrét a poslal jej do soutěže ČAM.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



20. vesmírný týden 2025

20. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 5. do 18. 5. 2025. Měsíc bude v úplňku a bude ubývat k poslední čtvrti. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je nízká a zmizela už i velká skvrna. Přistávací pouzdro Veněry, které zůstalo na oběžné dráze jako Kosmos 482, vstoupilo zpět do atmosféry 10. 5. nad Indickým oceánem. Před 20 lety byly objeveny pomocí HST měsíčky Pluta nazvané Nix a Hydra. Před 100 lety se narodila americká astronomka Nancy Grace Roman, jejíž jméno nese připravovaný vesmírný teleskop, ale nad jeho osudem se nyní trochu vznáší otazník, i když je prakticky hotový, protože Trump navrhuje přísné škrty.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »