Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM 2009.04 - M13

ČAM 2009.04 - M13

ČAM 2009.04: J. Linet (M13) (icon)
ČAM 2009.04: J. Linet (M13) (icon)
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2009 obdržel snímek "Hvězdokupa M 13" pořízený Jiřím Linetem z Havířova.

V roce 1714 ji v Anglii objevil Edmond Halley, 1. června 1764 ve Francii pojmenoval Charles Messier a v roce 2009 ji v Čechách vyfotografoval Jiří Linet. S věkem okolo 10 miliard let to není již žádná teenagerka, ale jistě je stejně sledovaná jako kterákoliv modelka na Zemi. Každou noc se k ní desítky let obracejí objektivy astronomických přístrojů, aby polapily něco málo fotonů, které ji opustily před 25 tisíci lety. Před 35 lety se ji lidstvo dokonce pokusilo kontaktovat depeší radiového teleskopu v Arecibu. Zatím neodpověděla.

Svou krásu skrývá pod obyčejné označení M 13 vyjadřující pozici v katalogu páně Messiera. Zasvěcenci ji pak důvěrně říkají "kulovka v Herkulovi". A tak jsme již prozradili téměř vše podstatné. To hlavní však ještě chybí. S jejím portrétem pořízeným v Havířově zvítězil astrofotograf Jiří Linet v dubnovém kole soutěže "Česká astrofotografie měsíce". Jeho snímek zachycuje úžasné množství starých hvězd, soustředěných do kulového útvaru s průměrem 150 světelných roků. A protože je těch hvězd alespoň 100 000, je zde dosti těsno, hlavně v centrální části. Dokonce tolik, že by se zde do krychle o hraně 3 světelné roky vměstnalo přes 100 hvězd. Kdybychom se mohli podívat na některou z místních planet, pokud se tedy u nějaké hvězdy v kulové hvězdokupě vůbec nějaká najde, viděli bychom úplně odlišnou oblohu, než známe. Po setmění by na nás vykouklo alespoň 30 000 hvězd, tedy desetkrát více než u nás. Z toho by téměř 20 bylo jasnějších než Venuše v největším lesku a více než 300 by svým svitem překonalo Síria.

Samotné kulové hvězdokupy jsou velmi zvláštní útvary. Svým věkem se řadí k tomu nejstaršímu, co můžeme na obloze pozorovat. Pohybují se po velmi protáhlých drahách okolo středu Galaxie a tak se dostávají často velmi vysoko nad galaktickou rovinu, často i několikrát dále, než činí její viditelný průměr. Vytvářejí takzvané galaktické kulové halo. Na naší obloze jsou však rozloženy výrazně nerovnoměrně, což vedlo v roce 1917 amerického astronoma Harlowa Shapleye k myšlence, že střed naší Galaxie leží daleko od nás ve směru souhvězdí Střelce a ne poblíž Slunce, jak se dříve uvažovalo.

I když by se mohlo stát, že jsou to útvary téměř nesmrtelné, není tomu tak. Těsná přiblížení hvězd v kupě, stejně jako poruchy vzniklé při jejím průchodu hustými oblastmi galaktického disku a další vlivy způsobují postupnou ztrátu hvězd a řídnutí až do úplného rozplynutí kupy do galaktického hala. Zdá se tak, že současné hvězdokupy jsou již pouhým zbytkem po mnohem početnější populaci, který se navíc během dalších 10 miliard let zmenší na polovinu. To je však již spekulace, neboť nás mezitím ještě čeká srážka s galaxií M 31, která asi podstatně "zamíchá hvězdnými kartami".

Soudě podle kondice "kulovky v Herkulu" ji rozpad v dohledné době nečeká, přesto však můžeme Jiřímu Linetovi poděkovat za to, že pro současné i budoucí milovníky oblohy zachytil její krásný portrét a poslal jej do soutěže ČAM.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »