Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM 2009.04 - M13

ČAM 2009.04 - M13

ČAM 2009.04: J. Linet (M13) (icon)
ČAM 2009.04: J. Linet (M13) (icon)
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2009 obdržel snímek "Hvězdokupa M 13" pořízený Jiřím Linetem z Havířova.

V roce 1714 ji v Anglii objevil Edmond Halley, 1. června 1764 ve Francii pojmenoval Charles Messier a v roce 2009 ji v Čechách vyfotografoval Jiří Linet. S věkem okolo 10 miliard let to není již žádná teenagerka, ale jistě je stejně sledovaná jako kterákoliv modelka na Zemi. Každou noc se k ní desítky let obracejí objektivy astronomických přístrojů, aby polapily něco málo fotonů, které ji opustily před 25 tisíci lety. Před 35 lety se ji lidstvo dokonce pokusilo kontaktovat depeší radiového teleskopu v Arecibu. Zatím neodpověděla.

Svou krásu skrývá pod obyčejné označení M 13 vyjadřující pozici v katalogu páně Messiera. Zasvěcenci ji pak důvěrně říkají "kulovka v Herkulovi". A tak jsme již prozradili téměř vše podstatné. To hlavní však ještě chybí. S jejím portrétem pořízeným v Havířově zvítězil astrofotograf Jiří Linet v dubnovém kole soutěže "Česká astrofotografie měsíce". Jeho snímek zachycuje úžasné množství starých hvězd, soustředěných do kulového útvaru s průměrem 150 světelných roků. A protože je těch hvězd alespoň 100 000, je zde dosti těsno, hlavně v centrální části. Dokonce tolik, že by se zde do krychle o hraně 3 světelné roky vměstnalo přes 100 hvězd. Kdybychom se mohli podívat na některou z místních planet, pokud se tedy u nějaké hvězdy v kulové hvězdokupě vůbec nějaká najde, viděli bychom úplně odlišnou oblohu, než známe. Po setmění by na nás vykouklo alespoň 30 000 hvězd, tedy desetkrát více než u nás. Z toho by téměř 20 bylo jasnějších než Venuše v největším lesku a více než 300 by svým svitem překonalo Síria.

Samotné kulové hvězdokupy jsou velmi zvláštní útvary. Svým věkem se řadí k tomu nejstaršímu, co můžeme na obloze pozorovat. Pohybují se po velmi protáhlých drahách okolo středu Galaxie a tak se dostávají často velmi vysoko nad galaktickou rovinu, často i několikrát dále, než činí její viditelný průměr. Vytvářejí takzvané galaktické kulové halo. Na naší obloze jsou však rozloženy výrazně nerovnoměrně, což vedlo v roce 1917 amerického astronoma Harlowa Shapleye k myšlence, že střed naší Galaxie leží daleko od nás ve směru souhvězdí Střelce a ne poblíž Slunce, jak se dříve uvažovalo.

I když by se mohlo stát, že jsou to útvary téměř nesmrtelné, není tomu tak. Těsná přiblížení hvězd v kupě, stejně jako poruchy vzniklé při jejím průchodu hustými oblastmi galaktického disku a další vlivy způsobují postupnou ztrátu hvězd a řídnutí až do úplného rozplynutí kupy do galaktického hala. Zdá se tak, že současné hvězdokupy jsou již pouhým zbytkem po mnohem početnější populaci, který se navíc během dalších 10 miliard let zmenší na polovinu. To je však již spekulace, neboť nás mezitím ještě čeká srážka s galaxií M 31, která asi podstatně "zamíchá hvězdnými kartami".

Soudě podle kondice "kulovky v Herkulu" ji rozpad v dohledné době nečeká, přesto však můžeme Jiřímu Linetovi poděkovat za to, že pro současné i budoucí milovníky oblohy zachytil její krásný portrét a poslal jej do soutěže ČAM.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »