Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM 2009.04 - M13

ČAM 2009.04 - M13

ČAM 2009.04: J. Linet (M13) (icon)
ČAM 2009.04: J. Linet (M13) (icon)
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2009 obdržel snímek "Hvězdokupa M 13" pořízený Jiřím Linetem z Havířova.

V roce 1714 ji v Anglii objevil Edmond Halley, 1. června 1764 ve Francii pojmenoval Charles Messier a v roce 2009 ji v Čechách vyfotografoval Jiří Linet. S věkem okolo 10 miliard let to není již žádná teenagerka, ale jistě je stejně sledovaná jako kterákoliv modelka na Zemi. Každou noc se k ní desítky let obracejí objektivy astronomických přístrojů, aby polapily něco málo fotonů, které ji opustily před 25 tisíci lety. Před 35 lety se ji lidstvo dokonce pokusilo kontaktovat depeší radiového teleskopu v Arecibu. Zatím neodpověděla.

Svou krásu skrývá pod obyčejné označení M 13 vyjadřující pozici v katalogu páně Messiera. Zasvěcenci ji pak důvěrně říkají "kulovka v Herkulovi". A tak jsme již prozradili téměř vše podstatné. To hlavní však ještě chybí. S jejím portrétem pořízeným v Havířově zvítězil astrofotograf Jiří Linet v dubnovém kole soutěže "Česká astrofotografie měsíce". Jeho snímek zachycuje úžasné množství starých hvězd, soustředěných do kulového útvaru s průměrem 150 světelných roků. A protože je těch hvězd alespoň 100 000, je zde dosti těsno, hlavně v centrální části. Dokonce tolik, že by se zde do krychle o hraně 3 světelné roky vměstnalo přes 100 hvězd. Kdybychom se mohli podívat na některou z místních planet, pokud se tedy u nějaké hvězdy v kulové hvězdokupě vůbec nějaká najde, viděli bychom úplně odlišnou oblohu, než známe. Po setmění by na nás vykouklo alespoň 30 000 hvězd, tedy desetkrát více než u nás. Z toho by téměř 20 bylo jasnějších než Venuše v největším lesku a více než 300 by svým svitem překonalo Síria.

Samotné kulové hvězdokupy jsou velmi zvláštní útvary. Svým věkem se řadí k tomu nejstaršímu, co můžeme na obloze pozorovat. Pohybují se po velmi protáhlých drahách okolo středu Galaxie a tak se dostávají často velmi vysoko nad galaktickou rovinu, často i několikrát dále, než činí její viditelný průměr. Vytvářejí takzvané galaktické kulové halo. Na naší obloze jsou však rozloženy výrazně nerovnoměrně, což vedlo v roce 1917 amerického astronoma Harlowa Shapleye k myšlence, že střed naší Galaxie leží daleko od nás ve směru souhvězdí Střelce a ne poblíž Slunce, jak se dříve uvažovalo.

I když by se mohlo stát, že jsou to útvary téměř nesmrtelné, není tomu tak. Těsná přiblížení hvězd v kupě, stejně jako poruchy vzniklé při jejím průchodu hustými oblastmi galaktického disku a další vlivy způsobují postupnou ztrátu hvězd a řídnutí až do úplného rozplynutí kupy do galaktického hala. Zdá se tak, že současné hvězdokupy jsou již pouhým zbytkem po mnohem početnější populaci, který se navíc během dalších 10 miliard let zmenší na polovinu. To je však již spekulace, neboť nás mezitím ještě čeká srážka s galaxií M 31, která asi podstatně "zamíchá hvězdnými kartami".

Soudě podle kondice "kulovky v Herkulu" ji rozpad v dohledné době nečeká, přesto však můžeme Jiřímu Linetovi poděkovat za to, že pro současné i budoucí milovníky oblohy zachytil její krásný portrét a poslal jej do soutěže ČAM.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



28. vesmírný týden 2026

28. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 7. do 12. 7. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti a 11. 7. bude poblíž hvězdokupy Plejády. Večer je nízko na západě Venuše a potká se s Regulem. Ráno je vidět Saturn se slabým Neptunem a velmi nízko už i Mars a Uran. Aktivita Slunce zůstává poměrně vysoká, i když velké skvrny již zapadají, protože další zajímavá aktivní oblast vylézá. Kolem planetky Torifune proletěla úspěšně japonská sonda Hayabusa, mezitím u jiné planetky Kamoʻoalewa kotví čínská Tianwen 2, ale o její misi zatím Čína mlčí. Do kosmu se chystá česká čistě studentská družice KOSTKA. Před 15 lety se na oběžnou dráhu vydal poslední raketoplán (Atlantis k ISS).

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Postupka komety R3 PANSTARRS v Orionu

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2026 obdržel snímek Jakuba Kuřáka a Martina Maška „Kometa R3 PANSTARRS v Orionu“ „Uprostřed léta, kolem sedmnáctého dne měsíce července, se na nebi znenadání zrodila hvězda nesmírné velikosti a nádhery. Žádný z tehdy žijících lidí nikdy nespatřil nic, co

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

10P/Tempel 2

10P/Tempel 2 – návrat známej periodickej kométy V závere noci z 20. na 21. júna 2026, už nad ránom, som ako poslednú z trojice komét zachytil 10P/Tempel 2. Na snímke sa nachádza v blízkosti stredu záberu ako kompaktný zelenkastý difúzny obláčik s jasnejšou centrálnou kondenzáciou. Výrazný chvost tu nedominuje; viditeľná je skôr jemná koma, ktorá sa nenápadne rozplýva v bohatom hviezdnom poli. 10P/Tempel 2 patrí medzi krátkoperiodické kométy Jupiterovej rodiny. Nejde teda o jednorazového návštevníka z veľmi vzdialených oblastí Slnečnej sústavy, ale o teleso, ktoré sa k Slnku pravidelne vracia približne raz za 5,36 roka. Objavil ju 4. júla 1873 nemecký astronóm Ernst Wilhelm Leberecht Tempel. Rok 2026 je pre túto kométu veľmi priaznivým návratom. V čase snímania sa už postupne zjasňovala a približovala sa k perihéliu, ktorým má prejsť 2. augusta 2026 vo vzdialenosti približne 1,42 AU od Slnka. Najbližšie k Zemi sa dostane krátko nato, 3. augusta 2026, približne na 0,41 AU. V okolí 21. júna sa jej jasnosť odhadovala približne na 10. magnitúdu, takže išlo skôr o objekt pre fotografiu alebo väčší ďalekohľad než pre vizuálne pozorovanie malým prístrojom. Na rozdiel od dramatických komét s dlhými chvostmi pôsobí 10P/Tempel 2 na tejto fotografii pokojne a nenápadne. Práve to však dobre vystihuje jej povahu – pravidelne sa vracajúceho kometárneho telesa, ktoré pri každom priblížení k Slnku znova ožíva sublimáciou ľadu a uvoľňovaním prachu. Táto snímka uzatvára moju kometárnu trojicu z jednej júnovej noci: od slabších objektov v hustých hviezdnych poliach až po známu periodickú kométu, ktorá sa v roku 2026 vracia za veľmi priaznivých geometrických podmienok. Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 12x90sec. R, 12x90sec. G, 10x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 21.6.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »