Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM 2009.06 - Trpasličí galaxie v Drakovi

ČAM 2009.06 - Trpasličí galaxie v Drakovi

ČAM 2009.06 - Trpasličí galaxie v Drakovi, Alexander Kupčo Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2009 obdržel snímek "Trpasličí galaxie v Drakovi", jehož autorem je Alexander Kupčo.

Po přejetí myší se zobrazí popis.

Je 24. května, jedenáct miliard a dva tisíce a ještě devět let před naším letopočtem. Vesmír je ještě mladý a zmatený. Je mu něco málo přes dvě a půl miliardy roků. Ještě neexistuje Země, dokonce ani Slunce. V jedné, ještě bezejmenné galaxii se veliké množství hmoty řítí do jícnu supermasivní černé díry v jejím středu. Uvolňuje se přitom obrovské množství energie. V té době se na svou pouť vesmírem vydává jeden malý foton, nyní ještě úplně bezvýznamný.

Prodírá se mezihvězdným prostředím pryč od domovské galaxie, kterou za deset miliard let kdosi pojmenuje J171719.4+580218 a zařadí ji mezi kvasary. Sráží se s jinými částicemi, nutí elektrony v cizích atomech obíhat po energetičtějších drahách, mizí v hustých mezihvězdných mračnech, aby zase za nějakou tu miliardu roků zamířil prudkým letem rychlostí světla směrem k místu, kde se šest a půl miliardy roků po jeho narození zrodí naše Slunce a Země. A přitom stále červená.

Je 24. května roku 2009. Na Šumavě ve středu Evropy si astrofotograf Alexander Kupčo chystá svůj dalekohled, montáž, kameru a filtry. Objektiv míří vysoko do hlavy Draka, do míst, kde ve vzdálenosti dvě stě sedmdesát tisíc světelných let leží trpasličí galaxie UGC 10822. Tato členka Místní soustavy galaxií se nachází téměř za našimi humny, však také na obloze zabírá plochu stejně velkou jako Měsíc. Je však velmi slabá. Celková jasnost dosahuje desáté magnitudy, plošná je dokonce slabší než sedmnáctá.

Toho dne také končí strastiplná pouť našeho fotonu. Nárazem do čipu digitální kamery spouští sled událostí, jehož výsledkem je fotografie, která zvítězila v červnovém kole astrofotografické soutěže "Česká astrofotografie měsíce", kterou pořádá Česká astronomická společnost. I když bylo hlavním cílem fotografa zachytit téměř nepolapitelnou eliptickou galaxii, přináší nám fotografie pohled do mnohem větších hlubin vesmíru. Na jejím pozadí nalezneme velké množství galaxií. Jmenujme snad jen namátkou spirální galaxie s příčkou PGC 60043 a PGC 59989, nebo spirální PGC 140771 a PGC 60241. To jsou ale jen ty nejnápadnější, při podrobnějším zkoumání snímku jich nalezneme několik desítek nejrůznějších velikostí i tvarů. Pro vyhledání některých z nich jsme připravili mapku.

Snímek však obsahuje ještě další zajímavé objekty, jedny z nejvzdálenějších, které můžeme ve vesmíru pozorovat. Jsou to kvasary, které jsou s jistou dávkou pochybnosti považovány za aktivní jádra galaxií mladého vesmíru. O jejich vzdálenosti nám vypovídá posuv spektrálních čar. Pro ten nejvzdálenější J171719.4+580218 ze čtrnácti na snímku zachycených ukazuje na vzdálenost jedenáct miliard světelných let.

I tak daleko se může Alexander Kupčo podívat svým fotografickým zařízením a spolu s ním i my, obdivovatelé krásy vesmírných tajemství. Budiž mu za to velký dík.

Autor snímku

Alexander Kupčo, 34 let

Technické údaje a postup

Datum a čas: 24. a 25. květen 2009, Pohoří na Šumavě - Baronův most
Optický přístroj: SV80S (80/480mm) + TV 0.8x
Montáž: Losmandy G8, pointace přes refraktor AT1010 (80/480mm) a Orion StarShoot guider pomocí programu PHD Guider
Kamera: monochromatická CCD kamera ATIK 314L, foceno přes filtr L (Astronomik Type II)
Expozice: celková doba 5.2h (104x3min)
Zpracování: Master dark frame, flat field, odstranění hot pixelů a kosmického záření. Jednotlivé snímky složeny vlastním softwarem. Finální úprava světelné křivky v PixInsight LE.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »