Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM 2009.06 - Trpasličí galaxie v Drakovi

ČAM 2009.06 - Trpasličí galaxie v Drakovi

ČAM 2009.06 - Trpasličí galaxie v Drakovi, Alexander Kupčo Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2009 obdržel snímek "Trpasličí galaxie v Drakovi", jehož autorem je Alexander Kupčo.

Po přejetí myší se zobrazí popis.

Je 24. května, jedenáct miliard a dva tisíce a ještě devět let před naším letopočtem. Vesmír je ještě mladý a zmatený. Je mu něco málo přes dvě a půl miliardy roků. Ještě neexistuje Země, dokonce ani Slunce. V jedné, ještě bezejmenné galaxii se veliké množství hmoty řítí do jícnu supermasivní černé díry v jejím středu. Uvolňuje se přitom obrovské množství energie. V té době se na svou pouť vesmírem vydává jeden malý foton, nyní ještě úplně bezvýznamný.

Prodírá se mezihvězdným prostředím pryč od domovské galaxie, kterou za deset miliard let kdosi pojmenuje J171719.4+580218 a zařadí ji mezi kvasary. Sráží se s jinými částicemi, nutí elektrony v cizích atomech obíhat po energetičtějších drahách, mizí v hustých mezihvězdných mračnech, aby zase za nějakou tu miliardu roků zamířil prudkým letem rychlostí světla směrem k místu, kde se šest a půl miliardy roků po jeho narození zrodí naše Slunce a Země. A přitom stále červená.

Je 24. května roku 2009. Na Šumavě ve středu Evropy si astrofotograf Alexander Kupčo chystá svůj dalekohled, montáž, kameru a filtry. Objektiv míří vysoko do hlavy Draka, do míst, kde ve vzdálenosti dvě stě sedmdesát tisíc světelných let leží trpasličí galaxie UGC 10822. Tato členka Místní soustavy galaxií se nachází téměř za našimi humny, však také na obloze zabírá plochu stejně velkou jako Měsíc. Je však velmi slabá. Celková jasnost dosahuje desáté magnitudy, plošná je dokonce slabší než sedmnáctá.

Toho dne také končí strastiplná pouť našeho fotonu. Nárazem do čipu digitální kamery spouští sled událostí, jehož výsledkem je fotografie, která zvítězila v červnovém kole astrofotografické soutěže "Česká astrofotografie měsíce", kterou pořádá Česká astronomická společnost. I když bylo hlavním cílem fotografa zachytit téměř nepolapitelnou eliptickou galaxii, přináší nám fotografie pohled do mnohem větších hlubin vesmíru. Na jejím pozadí nalezneme velké množství galaxií. Jmenujme snad jen namátkou spirální galaxie s příčkou PGC 60043 a PGC 59989, nebo spirální PGC 140771 a PGC 60241. To jsou ale jen ty nejnápadnější, při podrobnějším zkoumání snímku jich nalezneme několik desítek nejrůznějších velikostí i tvarů. Pro vyhledání některých z nich jsme připravili mapku.

Snímek však obsahuje ještě další zajímavé objekty, jedny z nejvzdálenějších, které můžeme ve vesmíru pozorovat. Jsou to kvasary, které jsou s jistou dávkou pochybnosti považovány za aktivní jádra galaxií mladého vesmíru. O jejich vzdálenosti nám vypovídá posuv spektrálních čar. Pro ten nejvzdálenější J171719.4+580218 ze čtrnácti na snímku zachycených ukazuje na vzdálenost jedenáct miliard světelných let.

I tak daleko se může Alexander Kupčo podívat svým fotografickým zařízením a spolu s ním i my, obdivovatelé krásy vesmírných tajemství. Budiž mu za to velký dík.

Autor snímku

Alexander Kupčo, 34 let

Technické údaje a postup

Datum a čas: 24. a 25. květen 2009, Pohoří na Šumavě - Baronův most
Optický přístroj: SV80S (80/480mm) + TV 0.8x
Montáž: Losmandy G8, pointace přes refraktor AT1010 (80/480mm) a Orion StarShoot guider pomocí programu PHD Guider
Kamera: monochromatická CCD kamera ATIK 314L, foceno přes filtr L (Astronomik Type II)
Expozice: celková doba 5.2h (104x3min)
Zpracování: Master dark frame, flat field, odstranění hot pixelů a kosmického záření. Jednotlivé snímky složeny vlastním softwarem. Finální úprava světelné křivky v PixInsight LE.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »