Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM 2011.04: Okolí ohnivé hvězdy

ČAM 2011.04: Okolí ohnivé hvězdy

ČAM 2011.04 - Okolí ohnivé hvězdy (icon)
ČAM 2011.04 - Okolí ohnivé hvězdy (icon)
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2011 obdržel snímek "Okolí ohnivé hvězdy", jehož autorem je Ondřej Podlucký.

Tak jako v dubnu 2011 opět zaplál pomyslný astronomický souboj našich astrofotografů, svítí na obloze v souhvězdí Vozky "Planoucí hvězda". A právě tu si vybral za svůj cíl vítěz dubnového kola soutěže "Česká astrofotografie měsíce" Ondřej Podlucký.

Na rozdíl od naprosto precizní a hlavně reálné vítězné fotografie je "Planoucí hvězda" objektem mírně řečeno fabulujícím. Předně to není pouze hvězda a také nehoří ani neplane. Tyto "plameny" vytváří téměř umělecká kombinace mezihvězdného vodíku svítícího díky energetickému záření přicházejícímu z modré velmi horké hvězdy AE Aurigae s temnými prachovými mlhovinami plnými uhlíku. Celá mlhovina má průměr přibližně 5 světelných roků a díváme se na ni do vzdálenosti asi 1500 světelných roků. Pro své katalogy ji astronomové označili poněkud strohým IC 405.

Zajímavý je i původce svitu této "planoucí" mlhoviny, samotná hvězda AE Aurigae. Jedná se o nepravidelně proměnnou hvězdu, jejíž jasnost kolísá mezi 5,78 a 6,08 hvězdné velikosti. Je tedy na hranici viditelnosti pouhým okem za vynikajících pozorovacích podmínek. Astronomové o ní dále vědí, že je to "modrý trpaslík hlavní posloupnosti třídy O" a že se jedná o takzvanou "prchající hvězdu". Předpokládají totiž, že před zhruba 2,7 milióny let byla díky kolizi dvou binárních hvězdných systémů vyvržena na dlouhou pouť vesmírem z oblasti Trapéz ve velké Mlhovině v Orionu.

Na snímku však nalezneme i další, tentokrát mnohem symetričtější objekt - mlhovinu IC 410. Ta se sice nehonosí žádnou honosnou přezdívkou, není však vůbec méně zajímavá. Jejím základem je opět mohutné vodíkové mračno, poněkud zašpiněné mezihvězdným prachem a dosahující průměru okolo 100 světelných roků. V jejím nitru se skrývají hvězdy, jež se zde zrodily přibližně před 4 milióny let a které nyní vytvářejí hvězdokupu NGC 1893. Jejich hvězdný vítr opracovává plyn do bizarních tvarů. Dva mohutné proudy materiálu vyvrženého z nitra mlhoviny, které můžeme pozorovat jako dva "pulce" prodírající se mezihvězdným materiálem, představují zároveň potenciální hvězdné porodnice. Jejich délka je přibližně 10 světelných roků. Mlhovina, stejně jako uvnitř ukrytá hvězdokupa jsou od nás vzdáleny přibližně 12 000 světelných roků.

Závěrem bychom rádi autorovi vítězného snímku poděkovali, že snímek nejen pořídil, ale zejména se o něj podělil se všemi zájemci o krásy vesmíru a jeho tajemství. Není tak úplně běžné podívat se do nitra dějů, které svou mohutností, velikostí i energií přesahují i ty naše nejbujnější představy o síle vesmíru. A právě okolí "Planoucí hvězdy" takovou oblastí je.

Autor snímku

Ondřej Podlucký, 32let

Technické údaje a postup:

Datum: 4.,30.1.2011, 2.,6.,7.,8.,23.,24.,25.,28.2.2011, 2.,4.,6.,7.,8.3.2011
Místo: Jirny
Přístroj: Borg 101ED + F4ED reduktor, CCD MII G2-8300, Filtry: Baader Ha 7nm, OIII 8.5nm, SII 8nm
Pointace: Walimex 90/500, Watec120n+, TV Guider
Montáž: EQ6 SS
Expozice: 7.25h/8h Ha, 8.5h/10h OIII, 7,5h/10h SII (IC405/IC410)
Zpracování: snímání a kalibrace(DF,FF,Bias) SIMS, registrace a složení Registar, finální doladění Adobe Photoshop




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »