Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM Březen 2012: Zodiakální světlo

ČAM Březen 2012: Zodiakální světlo

ČAM 2012.03: Zodiakální světlo (mid)
ČAM 2012.03: Zodiakální světlo (mid)
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2012 obdržel snímek "Zodiakální světlo", jehož autorem jsou Miloslav Druckmüller z Brna a Shadia Habbal z Havaje.

Každý rok na jaře, v období rovnodennosti, vypravují se astrofotografové a lovci zajímavých záběrů na neosvětlená místa do hor. Odtud pak sledují a fotografují jemnou záři zvířetníkového, nebo též zodiakálního světla. Miloslav Druckmüller se za ním vypravil až do výšky přes 4 000 metrů nad mořem, k obřím teleskopům na vrcholu Mauna Kea na Havajských ostrovech. Jeho velmi netradičně pojatá fotografická kompozice zaujala porotu soutěže Česká astrofotografie měsíce a v měsíci březnu získala příčku nejvyšší.

Zvířetníkové světlo, jak již jeho název naznačuje, bývá viditelné podél ekliptiky na pozadí zvířetníkových souhvězdí. S těmito souhvězdími však nemá žádnou souvislost, je však úzce spojeno s naším Sluncem a prachem v rovině ekliptiky se nacházejícím. Tohoto prachu je zde odhadem 5 x 1016 kilogramů a rozměry jeho částeček se pohybují v rozsahu 0,001 až 0,1 mm. A právě na tomto prachu se rozptyluje sluneční záření a vytváří světelný pás táhnoucí se podél celé ekliptiky, nejjasnější poblíž Slunce. Proto z něho ve světelně znečištěných oblastech vidíme pouze tuto nejintenzivnější část v podobě slabě zářícího kužele nad místem západu či východu Slunce. V místech temných, jakým je právě například vrcholek Mauna Kea, pak můžeme vidět tento pás v celé délce. V místě ležícím v opozici ke Slunci je možno spatřit jeho jasnější část, takzvaný protisvit.

Všechno toto je vidět na vítězném snímku, který je netradičně orientován právě do roviny ekliptiky. Svislá osa nám dává informaci o ekliptikální šířce, osa vodorovná na spodní části pak o elongaci, tedy úhlové vzdálenosti od Slunce, které je ovšem pod obzorem. Druhá vodorovná stupnice, umístěná nad horní částí snímku, popisuje ekliptikální souřadnice s nulou v jarním bodě. Stříbřitý pás zodiakálního světla je tedy orientován vodorovně s protisvitem v elongaci 180o a nejjasnějšími částmi u obzoru. Jako neúplná podkova se dále snímkem vine Mléčná dráha a v nepřehledné záplavě hvězd nalezneme jistě nejen známá i méně známá souhvězdí, ale i hvězdokupy, mlhoviny a některé planety. Zcela nepřehlédnutelný je Orion i s populární mlhovinou M 42 a načervenalým vodíkovým komplexem zvaným Barnardův oblouk, stejně jako Býk s Plejádami a Hyádami. Načervenale svítí i mlhovina Kalifornie v Perseovi a výrazná je známá dvojitá hvězdokupa v témže souhvězdí. Nad východním obzorem září planeta Venuše, uvnitř protisvitu a tedy téměř v opozici se Sluncem je planeta Saturn. A snímku samozřejmě vévodí prachovými mračny rozervaná Mléčná dráha.

Ovšem nejsou to jen objekty kosmické, které na snímku nalezneme. Výrazné světlo nacházející se vlastně pod východním obzorem je záře městečka Hilo, které prosvítá skrze jinak souvislou oblačnost ležící pod observatoří. Na západním horizontu je vidět slabě osvícená kopule japonského teleskopu Subaru. Ta skrývá obra se zrcadlem o průměru 8,3 m. Těsně vedle pak nalezneme siluety dvou kopulí Keckova teleskopu. Ty ve svém nitru ukrývají ještě větší obry - teleskopy se skládanými zrcadly o průměru 10 metrů.

Vítězný snímek březnového kola soutěže ČAM, kterou garantuje Česká astronomická společnost, je i tentokrát dílem opravdu unikátním. A to nejen svým pojetím a obsahem, ale i ukázkou toho, co umožňuje současná fotografická a výpočetní technika, samozřejmě ve spojení s nadšením, zdatností a v nemalé míře i originálním nápadem autorů. Za celou ČAM a jistě i ostatní milovníky oblohy Miloslavu Druckmüllerovi a Shadii Habbal moc děkujeme.

Autor snímku

Prof. Miloslav Druckmüller, Prof. Shadia Habbal

Technické údaje a postup:
Místo: Hawaii, Big Island, Mauna Kea, N 19° 49.37', W 155° 28.19', 4230 m. n. m.
Datum: 2. 4. 2011, 19:48 - 3. 4. 2011, 04:46 HST
Optika: Canon Fisheye lens EF 15mm 1:2.8
Stativ: Astrophysics
Sensor: Canon EOS 5D (Hutech Ia modif.)
Zpracování: K vytvoření mozaiky bylo použito 56 snímků s expozicí 120 s při cloně 4 a ISO 1600 a 13 snímků při cloně 2,8 a ISO 3200. Snímky byly standardně kalibrovány.
K nasnímání flat-fieldů (což není u objektivu rybí oko zcela jednoduchá záležitost) byla použita ohnutá elektroluminiscenční fólie. K vytvoření panoramatu byl použit software Panorama Tools (PTGui). Autor Prof. Druckmüller uvádí: Největším problémem bylo vytvoření matematického modelu pozadí, které bylo nutné odečíst od obrazu. Tento problém jsem řešil téměř rok a napsal jsem několik programů, přičemž některé jsem nakonec nepoužil. Děkuji Doc. Daliboru Martiškovi z Ústavu matematiky FSI VUT v Brně, že mne přivedl na myšlenku využít afinní kombinace bodů a že mi dal již hotový programový kód. V kombinaci s dalšími interpolačními metodami realizovanými v SOFO ACC 6.2 jsem problém pozadí nakonec přijatelně vyřešil. Závěrečná úprava obrazu byla provedena opět v ACC 6.2.
Obraz byl vytvořen ve spolupráci s Prof. Shadií Habbal z Institute for Astronomy University of Hawaii.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »