Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM Březen 2012: Zodiakální světlo

ČAM Březen 2012: Zodiakální světlo

ČAM 2012.03: Zodiakální světlo (mid)
ČAM 2012.03: Zodiakální světlo (mid)
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2012 obdržel snímek "Zodiakální světlo", jehož autorem jsou Miloslav Druckmüller z Brna a Shadia Habbal z Havaje.

Každý rok na jaře, v období rovnodennosti, vypravují se astrofotografové a lovci zajímavých záběrů na neosvětlená místa do hor. Odtud pak sledují a fotografují jemnou záři zvířetníkového, nebo též zodiakálního světla. Miloslav Druckmüller se za ním vypravil až do výšky přes 4 000 metrů nad mořem, k obřím teleskopům na vrcholu Mauna Kea na Havajských ostrovech. Jeho velmi netradičně pojatá fotografická kompozice zaujala porotu soutěže Česká astrofotografie měsíce a v měsíci březnu získala příčku nejvyšší.

Zvířetníkové světlo, jak již jeho název naznačuje, bývá viditelné podél ekliptiky na pozadí zvířetníkových souhvězdí. S těmito souhvězdími však nemá žádnou souvislost, je však úzce spojeno s naším Sluncem a prachem v rovině ekliptiky se nacházejícím. Tohoto prachu je zde odhadem 5 x 1016 kilogramů a rozměry jeho částeček se pohybují v rozsahu 0,001 až 0,1 mm. A právě na tomto prachu se rozptyluje sluneční záření a vytváří světelný pás táhnoucí se podél celé ekliptiky, nejjasnější poblíž Slunce. Proto z něho ve světelně znečištěných oblastech vidíme pouze tuto nejintenzivnější část v podobě slabě zářícího kužele nad místem západu či východu Slunce. V místech temných, jakým je právě například vrcholek Mauna Kea, pak můžeme vidět tento pás v celé délce. V místě ležícím v opozici ke Slunci je možno spatřit jeho jasnější část, takzvaný protisvit.

Všechno toto je vidět na vítězném snímku, který je netradičně orientován právě do roviny ekliptiky. Svislá osa nám dává informaci o ekliptikální šířce, osa vodorovná na spodní části pak o elongaci, tedy úhlové vzdálenosti od Slunce, které je ovšem pod obzorem. Druhá vodorovná stupnice, umístěná nad horní částí snímku, popisuje ekliptikální souřadnice s nulou v jarním bodě. Stříbřitý pás zodiakálního světla je tedy orientován vodorovně s protisvitem v elongaci 180o a nejjasnějšími částmi u obzoru. Jako neúplná podkova se dále snímkem vine Mléčná dráha a v nepřehledné záplavě hvězd nalezneme jistě nejen známá i méně známá souhvězdí, ale i hvězdokupy, mlhoviny a některé planety. Zcela nepřehlédnutelný je Orion i s populární mlhovinou M 42 a načervenalým vodíkovým komplexem zvaným Barnardův oblouk, stejně jako Býk s Plejádami a Hyádami. Načervenale svítí i mlhovina Kalifornie v Perseovi a výrazná je známá dvojitá hvězdokupa v témže souhvězdí. Nad východním obzorem září planeta Venuše, uvnitř protisvitu a tedy téměř v opozici se Sluncem je planeta Saturn. A snímku samozřejmě vévodí prachovými mračny rozervaná Mléčná dráha.

Ovšem nejsou to jen objekty kosmické, které na snímku nalezneme. Výrazné světlo nacházející se vlastně pod východním obzorem je záře městečka Hilo, které prosvítá skrze jinak souvislou oblačnost ležící pod observatoří. Na západním horizontu je vidět slabě osvícená kopule japonského teleskopu Subaru. Ta skrývá obra se zrcadlem o průměru 8,3 m. Těsně vedle pak nalezneme siluety dvou kopulí Keckova teleskopu. Ty ve svém nitru ukrývají ještě větší obry - teleskopy se skládanými zrcadly o průměru 10 metrů.

Vítězný snímek březnového kola soutěže ČAM, kterou garantuje Česká astronomická společnost, je i tentokrát dílem opravdu unikátním. A to nejen svým pojetím a obsahem, ale i ukázkou toho, co umožňuje současná fotografická a výpočetní technika, samozřejmě ve spojení s nadšením, zdatností a v nemalé míře i originálním nápadem autorů. Za celou ČAM a jistě i ostatní milovníky oblohy Miloslavu Druckmüllerovi a Shadii Habbal moc děkujeme.

Autor snímku

Prof. Miloslav Druckmüller, Prof. Shadia Habbal

Technické údaje a postup:
Místo: Hawaii, Big Island, Mauna Kea, N 19° 49.37', W 155° 28.19', 4230 m. n. m.
Datum: 2. 4. 2011, 19:48 - 3. 4. 2011, 04:46 HST
Optika: Canon Fisheye lens EF 15mm 1:2.8
Stativ: Astrophysics
Sensor: Canon EOS 5D (Hutech Ia modif.)
Zpracování: K vytvoření mozaiky bylo použito 56 snímků s expozicí 120 s při cloně 4 a ISO 1600 a 13 snímků při cloně 2,8 a ISO 3200. Snímky byly standardně kalibrovány.
K nasnímání flat-fieldů (což není u objektivu rybí oko zcela jednoduchá záležitost) byla použita ohnutá elektroluminiscenční fólie. K vytvoření panoramatu byl použit software Panorama Tools (PTGui). Autor Prof. Druckmüller uvádí: Největším problémem bylo vytvoření matematického modelu pozadí, které bylo nutné odečíst od obrazu. Tento problém jsem řešil téměř rok a napsal jsem několik programů, přičemž některé jsem nakonec nepoužil. Děkuji Doc. Daliboru Martiškovi z Ústavu matematiky FSI VUT v Brně, že mne přivedl na myšlenku využít afinní kombinace bodů a že mi dal již hotový programový kód. V kombinaci s dalšími interpolačními metodami realizovanými v SOFO ACC 6.2 jsem problém pozadí nakonec přijatelně vyřešil. Závěrečná úprava obrazu byla provedena opět v ACC 6.2.
Obraz byl vytvořen ve spolupráci s Prof. Shadií Habbal z Institute for Astronomy University of Hawaii.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »