Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM červen 2008: NGC 4565

ČAM červen 2008: NGC 4565

CAM 2008.06 mid
CAM 2008.06 mid
Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2008 obdržel snímek Libora Richtera z Tuchořic na Žatecku nazvaný NGC 4565.

Za devatero horami a devatero řekami, tedy téměř za humny, alespoň těmi astronomickými, leží ve vzdálenosti 30 miliónů světelných let překrásná galaxie s hezkým jménem "Jehlová". Hvězdné katalogy a atlasy ji však označují poněkud stroze jako NGC 4565.

Asi se nikdy nedozvíme, jestli kolem některé z jejích několika miliard hvězd obíhá Zemi podobná planeta, kde by maminka svým dětem začínala pohádku vyprávět těmi nám známými slovy: "Za devatero horami …". Jisté však je, že k ní snad každou jasnou noc míří nějaký z pozemských dalekohledů či fotografických komor. Ať s vědeckými cíli, nebo s prostou a o to krásnější touhou pokochat se jedním hezkým objektem našeho nebe. Aby také ne. Tato téměř učebnicová galaxie se k nám natáčí přesně bokem a my můžeme velmi podrobně sledovat výduť centrálního jádra s dominujícím nažloutlým svitem starších hvězd spolu s temnými prachovými pásy zakrývajícími pohled jak k samotnému centru této galaxie, tak do již tak tenkých spirálních ramen s mladšími a jasně zářícími hvězdami.

Tuto fotogenickou galaxii s průměrem přes 100 000 světelných let objevil v roce 1785 William Herschel. I když na obloze na délku zabere více než polovinu Měsíce, našim neozbrojeným zrakům zůstane skryta i v těch nejlepších pozorovacích podmínkách. Díky své vizuální jasnosti 9,6 mag budeme k jejímu spatření totiž potřebovat dalekohled a její skutečnou krásu odhalí až fotografie.

A právě takovou fotografii do soutěže "Česká astrofotografie měsíce" poslal Libor Richter a ta v měsíci červnu roku 2008 získala ocenění "astrofotografie měsíce". Snímek nás zavádí do poměrně nevýrazných Vlasů Bereniky. I když se toto malé souhvězdí naší severní oblohy nepyšní žádnými jasnými hvězdami, je plné slabších či jasnějších galaxií. Že tomu tak skutečně je, ukazuje i tento vítězný snímek. Kromě samotné "jehlové" NGC 4565 zde nalezneme mnoho dalších a slabších hvězdných ostrovů, u nichž si mnohdy jen můžeme představovat, jak ve skutečnosti vypadají a které náš pohled vedou mnohem dále do hlubin vesmíru.

Libor Richter zamířil svůj dalekohled a fotoaparát ve správný okamžik na správné místo oblohy a výsledkem byl snímek, který nejen získal toto ocenění, ale zároveň nám ukázal, jak asi vypadá naše vlastní Galaxie viděná z boku ze vzdálenosti 30 miliónů světelných let. A můžeme snad s uspokojením říci, že pokud je tomu skutečně tak, pak jsme se narodili na hezkém místě vesmíru.

My galaxii NGC 4565 vidíme tak, jak vypadala před 30ti milióny let. Dnes již vypadá určitě trochu jinak. Některé hvězdy v ní jistě chybí, jiné se zase vylouply z hvězdných kolébek a možná, že ta mírumilovně vypadající "jehlová galaxie" na kusy roztrhala a pohltila některou z malých galaxií, které se k ní neopatrně přiblížily. Ze snímku Libora Richtera však určitě ještě mnoho let bude vyzařovat poklidné tajemno "neměnného" vesmíru a bude potěšením nejen autorovi, ale nyní i nám, ostatním milovníkům krásných pohledů do nebe. Za to autorovi mnohokrát děkujeme.

Autor snímku
Libor Richter
WWW: biba75.webgarden.cz

Technické údaje a postup
Přístroj: Newton 203/900+MPCC montáž HEQ-5 Syntrek,pointace AG od Martina Myslivce + ref. SW-70/500, Canon 350D neupravený
Postup a zpracování: Expozice: 10x480s. iso 800 bez filtru. Odečet DF a FF v programu Subraw, složeno v programu Registar a finální úprava v Adobe Photoshop.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »