ČAM za červen 2016: Sluneční cesty nad dalekohledem

Jméno této fotografické techniky zní „solarografie“ a Maciej Zapiór ji využil opravdu originálním způsobem. Vzal si k ruce prázdnou (to je dost důležité) plechovku od piva, černou neprůhlednou izolační pásku a list fotografického papíru. Za pomoci pilky, zmíněné pásky, špendlíku a kousku alobalu vyrobil dírkovou komoru, vložil do ní fotografický papír a zavěsil ji na vhodné místo, dírku namířil k jihu a obrnil se trpělivostí. Expozice totiž trvala nepřetržitě dnem i nocí od 21. ledna do 20. května tohoto roku. A výsledek se po 4 měsících dostavil.

Na pozadí kopule, chránící astronomický dalekohled a patřící Oddělení meziplanetární hmoty Ondřejovské observatoře, se odehrála každodenní show sluneční pouti oblohou. Na záznamu nalezneme cestu Slunce oblohou den pod dni po dobu čtyř měsíců. A to dokonce nejen za jasného počasí, ale jsme schopni jeho „temnou“ dráhu identifikovat i „mezi řádky“ jasných dní.

A co více, na snímku vidíme i dráhu Slunce v den jarní rovnodennosti a … ještě jednou „a co více …“, na jedné sluneční dráze, deváté od té nejvyšší poslední, je jas Slunce v odpoledních hodinách zastíněn přecházejícím černým kotoučkem planety Merkur.  Je to však určitě pouze „akademická“ informace, neboť si tento fakt na snímku ověřit skutečně nemůžeme.

I když je princip dírkové komory znám minimálně již dva a půl tisíce let, myšlenka pořídit solarograf, tedy dlouhodobý obraz cesty Slunce oblohou, pochází teprve z roku 2001. Tehdy byla tato „fotografická“ metoda prezentována v Polsku na mezinárodním workshopu Profile 2002. Metody se poté „ujala“ finská umělkyně Tarja Tryggová, která ji dále zdokonalovala. Realizovala několik projektů a kampaní a přispěla tak k rozšíření této „jednoduché“ fotografické metody po celém světě.

Vytváření obrazu při průchodu světla malým otvorem popsal řecký filosof Aristoteles (384-322 př. n. l.). Pozoroval částečné zatmění Slunce a jeho obrazy na zemi, vytvořené „dírkami“ mezi listy v koruně stromu. Principem dírkové komory se zabýval například též Leonardo da Vinci.

Sama solarografie má několik specifických vlastností a je s ní spojeno několik, pro některé možná i neuvěřitelných skutečností. Nejenom že se použitý fotografický papír v plechovkové dírkové komoře nepříliš, ale spíše vůbec, nezničí vlhkem, nejenom že díky slabému osvitu za dobu třeba půl roku nezčerná, ale dokonce, byť se používá černobílý, vytvoří stopy Slunce i v popředí se nacházejících objektů v různých barvách. Ty ovšem  nejsou  reálné,  barevné  podání se liší jednak díky druhu použitého materiálu,  jednak  délkou  expozice a dalšími, ne vždy jasnými faktory.

Ještě jedna věc je na solarografii zajímavá. Vzhledem k tomu, že fotografové těchto solarografů exponovaný fotografický papír v naprosté většině neustalují, na světle tyto obrazy velmi rychle zčernají a zničí se. Ustalovací proces sice „samodestrukci“ obrazu zastaví, ovšem vnáší do něho často změnu tonality a kontrastu. Proto autoři snímek rychle v dostatečné kvalitě naskenují a další úpravy pak provádějí za pomoci grafických programů.

Porota soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ již více než 10 let měsíc co měsíc vybírá to nejlepší, nejzajímavější či třeba i nejpůsobivější z české či slovenské astrofotografické tvorby. Nynější vítěz, Maciej Zapiór je původem z Polska a profesně působí na observatoři Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově, kde také pořídil tento snímek. On sám patří k velkým realizátorům a propagátorům solarografie, o které napsal několik zajímavých článků a přednesl spoustu přednášek. My však máme již jen trochu místa k vyjádření obdivu k hezké fotografii a poděkování za ní nejen za porotu, nejen za Českou astronomickou společnost, která soutěž zaštiťuje, ale jistě i za spoustu čtenářů tohoto článku a dalších, kdo tento úžasný snímek měli možnost shlédnout. 

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Observatoř Astronomického ústavu, Ondřejov

Datum pořízení: 20.05.2016

Optika: Dírková komora

Popis: Solarografie pořizená pomoci domácí dírkové komory. Expoziční doba 4 měsice (21. 1. 2016. - 20. 5. 2016.). Jsou vidět denní drahy Slunce během jasných dnů nad dalekohledem Oddělení Meziplanetarné Hmoty.

Zpracování: Po ukončení expozice negativ byl neskanován a upraven v grafickým programu (inverze barev, uprava kontrastu a saturace) podle standartního spůsobu zpracování solarografických snímků.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Česká astrofotografie měsíce
[2] Webové stránky Macieje Zapióra
[3] Tiskové zprávy České astronomické společnosti