Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za listopad 2017: Temná mračna v Perseovi, IC348, NGC1333

ČAM za listopad 2017: Temná mračna v Perseovi, IC348, NGC1333

Temná mračna v Perseovi, IC348, NGC1333
Autor: Evžen Brunner

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2017 obdržel snímek „Temná mračna v Perseovi“,  jehož autorem je Evžen Brunner Podzimní čas, zejména v našich končinách, nebývá velkým příznivcem astrofotografů. Ti bojují nejen s tradičními mraky, mlhami a deštěm, ale i s rosením objektivů a chladem. Přesto i listopadové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, způsobilo porotcům nemalé starosti. Mnoho fotografií vysoké kvality a rozličných astronomických témat přineslo různorodé návrhy, aby se z nich posléze vyloupl konečný vítěz. Vyhrála fotografie temných mračen, ovšem sevřených do pout barevných mlhovin, hvězdokup i samotných hvězd. Autorem snímku je český astrofotograf Evžen Brunner.

 

Při pohledu na vítězný snímek se asi neubráníme dojmu, jak je příroda kolem nás úžasná. Úžasná svými schopnostmi zahalit depresivní chaos temných chladných mračen do jemného zářivého závoje vodíkové červeně hned vedle modravé záře horkých hvězd. Stejně tak namodralý svit reflexních prachových mlhovin projasní chmurnou atmosféru temných nebeských hlubin.

Obrázku dominují dva namodralé objekty. Na levé straně mladá otevřená hvězdokupa IC 348, na pravé pak hvězdotvorná oblast NGC 1333. IC 348 se nachází nedaleko temné mlhoviny B3 z Barnardova katalogu. Ta je nejvýraznější a nejostřeji ohraničenou tmavou oblastí vlevo od středu snímku. Hvězdokupa se nachází ve vzdálenosti asi 1027 světelných roků od Slunce a sestává z přibližně 400 hvězd starých pouhé 2 milióny let. Je obklopena namodrale svítící reflexní mlhovinou rozptylující světlo mladých hvězd na jemných prachových částicích. Předpokládá se, že nejméně polovina z hvězd zde je obklopena pracho-plynným diskem. Nedaleko nalezneme i další temnou mlhovinu B4.

Druhým výrazným objektem je další modrá mlhovina zvaná NGC 1333. Objevil ji již v roce 1855 Eduard Schönfeld refraktorem o průměru 7,6 cm. Je součástí obrovského molekulárního oblačného komplexu Perseus OB2. Jedná se o jednu k nám z nejbližších hvězdných porodnic, bohatou na velmi mladé hvězdy. V samotné mlhovině NGC 1333 bylo objeveno 36 Herbig-Haro objektů. Jsou to malé, mlhovinám podobné objekty, které vznikly v důsledku krátké, jen několik tisíc let trvající etapy života mladé hvězdy, když hvězda z oblastí pólů vyvrhuje plyn rychlostí několika stovek kilometrů za sekundu. Některé z těchto objektů naleznete i na snímku v podobě malých červeně zářících mlhovinek uvnitř objektu. Sama NGC 1333 je pravděpodobně mladší než milión let a leží od nás přibližně 1000 světelných let. Intenzivní modř útvaru je obklopena, mimo jiné, množstvím temných mračen, jako je například objekt B 205 Barnardova katalogu mlhovin, jež přímo navazuje na modrou mlhovinu.

Ostatně celá oblast je poseta temnými mračny prachu a plynu, projevujícími se jemnými odstíny od tmavě hnědé až po černou, protkané jemnou červení svítícího vodíku. Ten získává ke svému záření energii z hvězdného větru nedávno vzniklých mladých hvězd.

Astrofotograf Evžen Brunner na sebe vzal nelehký úkol vyfotografovat to nejtemnější, co na temné noční obloze může svítit – tmavá prachová mračna. Svou válku s nepřízní počasí tak ještě obohatil o bitvu se světelným znečištěním a dokonce i s vlastním svitem oblohy. Počet fotonů, které dopadnou na snímač fotoaparátu od svitu temné mlhoviny jen o několik málo procent převyšuje počet fotonů vlastního světla oblohy. Nemůžeme se pak divit, že na svůj obrázek spotřeboval více než 40 hodin expozice a jistě ještě mnohem více práce u monitoru počítače. A tak na závěr můžeme s obdivem poděkovat nejen za obrázek, ale i za odvahu, s jakou se do jeho pořízení pustil a s jakým krásným výsledkem svůj úkol zakončil.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Tři Studně u N. Města na Mor., Maršov

Datum pořízení: 17.10.2017

Optika: Canon FD 300mm/2.8, aktuálně F/3.4

Montáž: HEQ5

Snímač: ATIK 460, filtry Baader LRGB

Popis:

Mozaika 2 polí (výsledné zorné pole 4.65° x 1.84°).
Exponováno během 7 nocí mezi 23. zářím a 17. říjnem 2017. Celkem přes 40 hodin expozičního času.

 

Zpracování:

Kalibrace, registrace, integrace a veškeré další zpracování v PixInsight.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »