Co se do ČAM nevešlo 2008

Dvanáct vítězných snímků, které porota každý měsíc vybere, představuje podle názoru poroty to nejlepší co do soutěže přišlo z hlediska volby motivu, technické kvality, zpracování i celkového "uměleckého" dojmu. Objektivita výběru samozřejmě není absolutní, poněvadž názor porotců se vždy odvíjí od jejich hodnotového systému, avšak nezávislost rozhodování a většinou podobný názor na výběr finální trojice snímků svědčí o tom, že systém hodnocení je dobře nastaven. Tato soutěž netrpí protekcionizmem, vždyť mnozí z porotců většinu či všechny účastníky vůbec osobně neznají, daleko větší problém je pravidlo jediného vítěze. Již mnohokrát se stalo, že do měsíční soutěže se sejde 3 až 5 velmi kvalitních snímků a potom je dobrá rada drahá. Jedno či dvě kola výběru to nakonec podle stanov vyřeší, ale přesto v galerii zůstává řada snímků, které si zaslouží širší pozornost.

Cílem soutěže jsou od počátku dvě hlediska. Jednak je zde snaha podnítit českou astrofotografii ke stálému zvyšování kvality snímků i jejich žánrové pestrosti a dále seznamovat širokou veřejnost s pohledem na svět, Vesmír a jednotlivé vesmírné objekty. V době, kdy řada našich občanů zahlédne noční oblohu jen velmi zřídka a to zpravidla zakrytou smogem či světelným znečištěním je přece úžasné, když alespoň v mediích se jim dostane kvalitních a působivých obrázků. A to všichni víme, že astrofotografie a pohled přes dalekohled nám poskytují dosti rozdílné představy. Významné na tom je že snímky pořídili naši spoluobčané prostředky a metodami, které si sice každý nemůže dovolit pro jejich nákladnost či složitost, ale které mají lidskou dimenzi na rozdíl od odlidštěné kosmické technologie.

Pohledem na žánrovou různorodost astrofotografií v uplynulém roce jednoznačně převažují fotografie objektů z kategorie DSO. Přestože autoři milují některé fotograficky vděčné objekty ("Koňská hlava" stokrát jinak), nelze zazlívat, že se mnohé motivy opakují, poněvadž právě na nich si lze ověřit, zda "moje" technika či metoda zpracování snese konkurenci s kolegy. Máme stále v soutěži několik osobností, které v astrofotografické praxi dosáhly vysoké úrovně a ví se o nich, že do svého vybavení si pořídili jen to nejlepší co bylo k dispozici, že mají úžasnou vitalitu při pozorování a neobyčejnou trpělivost a zručnost při následném zpracování svých snímků. Domnívám se, že každý kdo soutěž sleduje ví o koho se jedná. Samozřejmě, že každý z nich v budoucnu bude ještě lepší a není třeba na ně upozorňovat. Kromě toho ale mezi účastníky je řada dobrých astrofotografů, kteří kolo od kola rostou a svým mládím či erudicí přinášejí do soutěže jak nové motivy, tak i metody.

Typickou takovou osobností je letošní astrofotograf roku Jan Hovad, který snad před třemi roky o astronomii ani nezavadil, potom to vzal za správný konec a dnes všechny udivuje. Na jeho stránkách člověk pochopí jaké nasazení, osobní zaujetí a jaké prostředky do svého raketového startu tento student vložil, ale výsledky jsou potom nepřehlédnutelné.

V příspěvcích do soutěže nacházíme ale zdánlivě zcela nové motivy, kde autoři často ani nemohou navázat na standardní techniku a postupy, na rozdíl od postupů při fotografii DSO, kde řada autorů se již metodicky i technicky zabydlela. Mezi velmi působivé snímky patří např. "Startrails v okolí hvězdy Polárky" od Davida Krafta, kde sice jednotlivá souhvězdí tak snadno nerozlišíme, ale z obrázku cítíme dynamiku zemské rotace.

Dynamické jevy v astronomii lze nejsnáze sledovat především u objektů ve sluneční soustavě. Zajímavý pokus Jaroslava Jaška zachytit ve formě filmu výstup Marsu ze zákrytu Měsícem je pozoruhodný jednak tím, že dokumentuje trampoty se seeingem během celého jevu a má i hodnotu metodickou. Autor naznačuje jednu z cest, kterou se lze při náročném zachycení pohybu ubírat. Je zřejmé, že se jedná o velmi obtížnou úlohu, poněvadž pro vytvoření dojmu vysoké kvality je třeba jednak propracovat každý záběr a přitom se vyrovnat se skutečností, že interval expozice si nemůže autor libovolně vybírat.

Mladičká Jana Benešová vstoupila do soutěže velmi ojedinělým snímkem Slunce se sluneční skvrnou. Dlouhé minimum cyklu sluneční aktivity, které se protahuje již na několik let je patrně příčinou, proč se v soutěži obrázky Slunce a jeho aktivních jevů téměř nevyskytují. Snímek "Slunce" má sice to nejjednodušší technické zázemí a vlastně nebylo moc možností, jak jej dále zpracovat, avšak právě na slunečních skvrnách lze testovat jak se autor dokázal vypořádat s pozorovacími podmínkami, kde Slunce je nejpodstatnějším "rušitelem" i s technikou zobrazování. Přitom Slunce při vysokém rozlišení je objektem téměř nepřetržitě probíhajících změn. Odborné instituce i jednotlivci vlastní celou řadu vhodných úzkopásmových filtrů a v nastávajícím cyklu aktivity snad bude dost příležitostí zachytit staticky i v pohybu sluneční protuberance, erupce a třeba i sluneční granulaci.

Pozoruhodný obrázek sejmutý Jiřím Losem a zpracovaný Pavlem Karasem s lakonickým názvem "Měsíc" je zajímavý hlavně finální digitální úpravou především v oblasti terminátoru. Snímek poskytuje zcela neobvyklý pohled na terminátor ve vysokém kontrastu a do určité míry mění klasickou astrofotografii na uměleckou grafiku. Takto pojaté detaily se nabízejí pro konstrukci složitějších montáží a neobvyklého grafického zpracování přivrácené části měsíčního povrchu.

Většina romantických snímků noční krajiny s monumentální krásou noční oblohy postrádá buď tu krajinu, nebo impozantní oblohu. Pravda, měli jsme v předchozích ročnících pár velmi zdařilých snímků z tuzemska i z ciziny, avšak snímek Jakuba Stoláře "Obloha nad Lipůvkou" vyniká vyváženou kompozicí naší současné noční krajiny, která si sice nedělá problém se světelným znečištěním, ale autor zakomponováním Mléčné dráhy a nesporným přiznáním roční doby vytvořil pohodovou kompozici v níž se dušička přítele přírody cítí docela dobře.

Vzpomenuté zajímavosti, kterým se sice nedostalo ocenění v soutěži jsou pozoruhodné tím, že přinášejí do astrofotografie některé nové nápady a směry. Asi to nebudou novinky absolutní, avšak v našich podmínkách omezeného počtu astrofotografů, kteří chtějí a mohou veřejnosti něco sdělit to představuje cennou iniciativu. Těch několik novinek se dočká buď dalšího rozvoje a rozpracování samotnými autory a nebo bude inspirací pro následovníky. V každém případě v galerii ČAM zaujaly.

Související články:
Co se do ČAM nevešlo 2007
Co se do ČAM nevešlo 2006
Zamyšlení nad Českou astrofotografií měsíce (ČAM)