Co se do ČAM v roce 2007 nevešlo

I když si budeme povídat převážně o roce 2007, nemohu se ubránit malému srovnání těch dvou let.

V roce 2006 zaslalo do soutěže 44 fotografů 123 snímků. Je zajímavé, že v roce 2007 své snímky zaslalo též 44 autorů, z toho však bylo 19 nových. Těchto 44 autorů zaslalo 130 snímků. Tedy o 7 více než v roce předešlém. Nárůst zaznamenaly zejména hvězdné a deep-sky objekty, těch bylo 59 (37 v roce 2006), Slunci bylo věnováno rekordně málo snímků, pouze 8 (51 v roce 2006). Však také loni nebylo žádné pořádné zatmění a skvrnami Slunce také příliš nehýřilo. Komety a meteory byly zastoupeny 19 snímky a jedním videem (4 v roce 2006). I zde je vidět, že se s jasnými kometami nad našimi hlavami roztrhl pytel. Portrét Měsíce přineslo 15 obrázků (20 v roce 2006) a planety se objevily na 10 snímcích a jednom videu (4 v roce 2006). Meteorologická témata, spolu se snímky záblesků Iridií a obrázky spíše náladovými se objevily na 17 snímcích (7 v roce 2007). Již z tohoto stručného výčtu je vidět, jak obsah soutěže odráží dění na obloze.

Probíráme-li se zpětně soutěžními snímky, vidíme, jak stále roste jejich kvalita. A to nejen mezi jednotlivými autory, ale tento trend můžeme pozorovat i u autorů samotných. Někteří se totiž stali stálicemi soutěže již od jejího počátku a tak můžeme jejich vývoj podrobně sledovat.

Jednou z takových stálic, ovšem s velmi vyrovnanou a velkou kvalitou snímků již od počátku soutěže, je Pavel Gaugg. Jeho pověstné snímky červených vodíkových oblastí ve vesmíru jej již dvakrát (v roce 2006) dovedly k titulu Astrofotografa měsíce, navíc se prakticky vždy, když svůj snímek zašle, dostává do užšího výběru kandidátu na titul. Návštěva jeho internetových stránek nás přesvědčuje, že mu není cizí téměř žádná oblast astrofotografie.

Na nejvyšší příčku si letos nesáhl ani Martin Adamovský, dvojnásobný vítěz z loňska. Ovšem i on ukázal, že jeho parketou není jen Měsíc a Slunce, ale že se umí poprat i s náladovou astronomickou kompozicí. Na své fotografii „Astronomové pod oblohou“ nechal soupeřit sice slabé, ale stálé obrazy hvězd rotující oblohy s jasnějšími, avšak pomíjivými jiskérkami táborového ohně.

Astronomickým hitem roku 2007 byly komety. Ať již na začátku roku překvapivá McNaught, nebo na konci roku stejně náhle se objevivší Holmes. Obě se staly nejenom viditelné pouhým okem, ale stály i modelem mnoha astrofotografům. Přejdeme-li tentokrát mlčením autory Miloslava Druckmüllera, Jana Šafáře a Dalibora Hanžla, kteří se svými kometami v roce 2007 úspěšně bodovali, zbývá stále ještě dost autorů, kteří namířili své objektivy k některé z těchto „špinavých sněhových koulí“. Z nich snad vyberme alespoň jednu kompozici Martina Gembece představující vývoj komety 17P/Holmes v době její největší slávy mezi koncem října a počátkem prosince 2007. Kometa v té době míjela hvězdu Mirfak, zvětšovala se a pokoušela naši trpělivost při čekání na objevení se alespoň náznaku ohonu. Snímek velmi ilustrativně ukazuje vývoj této tajemné vlasatice.

2. března vstoupil Měsíc do dráhy paprskům světla letícího k nám od Saturnu a na chvíli jej skryl našim zrakům. Kromě jiných tento jev zachytil na čip fotoaparátu i Pavel Štys a výslednou kompozici nám poslal do soutěže. Vhodnou volbou fotografické techniky se úspěšně vyrovnal s jasovými poměry mezi slabě zářícím Saturnem a jasným Měsícem a poskytl nám tak pěkný ilustrativní pohled na tento ojedinělý úkaz.

O potížích poroty při rozhodování, který z mnoha snímků daného měsíce je ten nejlepší, který si zaslouží kýžený titul, snad vypoví i další snímek, obrázek „Velké mlhoviny v Orionu“, odborně zvané M 42. Nádherně prokreslené zálivy, závoje a víry plynů a prachu nám navozují představu kolotajícího obsahu tyglíku rodiště hvězd a planet. I na tomto snímku je vidět, jaké kvality dosahují soutěžní díla, která si v žádném případě nezadají s podobnými obrazy autorů zahraničních.

Nedá mi, abych se na závěr nezmínil ještě o jedné fotografii. Mlhovina „Sloní chobot“ Aleše Žabokrtského jistě učaruje všechny příznivce noční oblohy a astrofotografie zvlášť. Jemné tónování černobílé fotografie, patrně autorovy speciality, umocňuje jemnost prokreslení detailů a vytváří z reálné fotografie komplexu mlhovin až abstraktní obraz. Jeho decentní zarámování z něho pak vytváří takřka umělecké dílo, které by mohlo být ozdobou mnohých, i neastronomických reprezentativních prostor.

Není to tak dlouho, co jsme slavili první výročí vzniku této soutěže. Ta se zatím vybatolila z plenek a po prvních krůčcích se stále více rozbíhá do svého třetího roku. Doufejme, že tím správným směrem, směrem k našim astrofotografům a milovníkům oblohy vůbec. O její rostoucí popularitě snad svědčí zájem nejen médií, ale hlavně samotných účastníků. Zdá se nám, že se podařilo vyprovokovat mnoho z těch, kteří více či méně ve skrytu vytvářejí krásné snímky oblohy i pomíjivých jevů v zemské atmosféře, aby se s nimi pochlubili na co možná nejširším fóru a aby jimi potěšili nejen své blízké okolí.

Ty dva roky běhu soutěže nepotvrdily skeptické předpovědi, které se objevily hned na jejím počátku na některých diskusních fórech. Je pravda, že ne každý, kdo své snímky do soutěže zaslal, mohl zvítězit, ale v každém případě vstoupil do silného konkurenčního prostředí a naznačil astrofotografickému světu svou odvahu a zejména chuť ukázat své výtvory ostatním a porovnat je s obrázky dalších účastníků. Stále širší otevírání galerie ukazuje na prezentovaných snímcích, že takový sebevědomý postoj je hodnota, která stojí vysoko nad vlastním uspokojením ze snímků odkládaných do šuplíků a že česká amatérská fotografie má při svojí vzrůstající úrovní dobré perspektivy.

Za celou porotu bychom soutěži, ale opět hlavně soutěžícím, chtěli popřát nejen co nejjasnější oblohu, co nejmenší šum na čipu fotoaparátu a malé zrno na filmu, ale hlavně mnoho chuti a odvahy pustit se do dalších fotografií, se kterými by opět potěšili široký okruh přátel oblohy.